EDITORIAL Dalibora Balšínka

Zázrak bude jindy. Babiš padl

EDITORIAL Dalibora Balšínka
Zázrak bude jindy. Babiš padl

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Zázrak, nebo z opačného úhlu pohledu neočekávaná přírodní pohroma, nenastal. Andrej Babiš podle všech očekávání padl ve druhém kole prezidentské volby. Přesvědčivě jej porazil Petr Pavel s rekordně silným madátem, kdy získal tři miliony stři sta tisíc hlasů voličů.

V poslední fázi kampaně se Andrej Babiš stal psancem, nasčítaly se mu všechny hříchy minulosti veřejné i málo známé, neměla ho ráda média ani veřejnost a šlo to ruku v ruce. Odpor veřejnosti vůči osobě Andreje Babiše nebyl dán tlakem médií, nebyl to důsledek, naopak v prvním vládním období měl na své straně nejen média, která si koupil, ale i ta, která si mocensky zavázal, a že občas létají třísky, když se kácel les, platí v politice dvojnásobně. Andrej Babiš musel vědět, že jde do ztraceného boje, ale nečekal tak přesvědčivou prohru. Sázel, a sázení mu evidentně nejde, a ještě do toho namočil některé své voliče, kteří naletěli na jeho výzvu, aby si na něj taky vsadili; chtěl získat legitimitu a silný mandát, aby mohl komplikovat vládnutí koaliční vlády Petra Fialy. Prohráli jeho voliči i on sám. Čelí vnitrostranickému tlaku, některé významné osobnosti jeho hnutí ANO si myslí na vzpouru a zvenku ho ohrožuje největší konkurent z opozičního pole Tomio Okamura jeho SPD. Andrej Babiš utrpěl po parlamentních a senátních volbách třetí porážku za sebou, dostal se na šiknou plochu a značně si zkomplikoval další politickou existenci, které evidentně nepřejí ani u něho doma. Manželka Monika to dávala dost jasně najevo.

V druhém kole naopak rozkvetl a získával hlasy Petr Pavel, který se k postupu z prvního kola spíš promlčel, zatímco jeho tým efektivně zlikvidoval veškerou konkurenci vládní koalice. Stal se symbolem a nadějí na porážku babišismu a svým, pokud to tak lze v tomto případě říct, civilním vystupováním si mnoho voličů získal a dokázal naplnit náměstí v Ústí nad Labem, Ostravě, ale i v Brně a Praze. Konečně i Petr Pavel po oznámení výsledků druhého kola uznal, že mnohé hlasy získal i proto, že voliči na Hradě nechtěli Andreje Babiše. To ale nic nemění na tom, že s Petrem Pavlem přijde minimálně jiná forma veřejného vystupování, a už jen to může mnohým stačit. Štábní kultura na Hradě není po těch letech málo. Jaký bude obsah vykonávání úřadu, je jiná otázka, kromě obecně přijatelných prohlášení a frází se o Petru Pavlovi mnoho neví. I on ale musí vědět, že téměř čtyřleté přípravy na kandidaturu stály mnohem víc peněz a zájmů, než říkají oficiální výkazy prezidentské kampaně nebo jména členů týmu uváděná na internetových stránkách. Hrad už dob TGM byl autonomním mocenských centrem a na tuto tradici směle navázali Havel, Klaus i Zeman. Každý po svém. Přímo volený prezident dostává přímou volbou mnohem silnější mandát. Pokud by Pavel navázal na svou dosavadní ideovou úspornost v kombinaci s kultivovaným vystupováním, bylo by to nejlepší, co by nás mohlo potkat. Magie Pražského hradu je ale mocná a cesta na jeho dobytí byla nákladná. Uvidíme, jak se s ní Petr Pavel jako nový prezident vyrovná.