KULTURNÍ TIPY

Koho zajímá poezie? letos do Louvru nemusíte, fotograf Koudelka

KULTURNÍ TIPY
Koho zajímá poezie? letos do Louvru nemusíte, fotograf Koudelka

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete .

Echo Prime

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Koho zajímá poezie?

Když v minulém roce zvítězila v Magnesii Liteře básnická sbírka Jana bude brzy sbírat lipový květ od Miloše Doležala, mnozí literární publicisté zmiňovali, že z poezie se znovu stává živé médium, které jako jediné dokáže to, co nezvládnou ani nejmodernější technologie. Na chvíli v literárním prostoru zavládla zvláštní potřeba mluvit o poezii, jako by něco znamenala, jako by v sobě měla nějakou zásadní hodnotu k porozumění světu. Byla to jen kratičká chvíle. Celý rok si pak média na tento žánr skoro ani nevzpomněla. A to platí i v současnosti, kdy v hlaholné reflexi aktuálních próz (především románu Marka Torčíka Rozložíš paměť) zapadla informace, že v rámci Magnesii Litery v kategorii poezie obdržela hlavní cenu básnířka Tereza Bínová za svou sbírku Červený obr. Je to škoda, protože jde o poezii, která toho na pár desítkách stránek řekne daleko víc než mnoho současných spisovatelů. Bínové k napsání skvělé sbírky stačí jeden olivovník, třesavka, měchuňka, pár komárů a smysl pro humor. A pak ještě jedna velká myšlenka, v níž hvězdy požírají planety, zatímco my počítáme svá nadechnutí.

Tereza Bínová: Červený obr, Odeon, 72. str.

 

Letos do Louvru nemusíte

Národní galerii se podařilo ve spolupráci s Musée du Louvre připravit skutečně spektakulární program. Výstava ve Valdštejnské jízdárně se totiž pyšní štědrou zápůjčkou z grafické sbírky Louvru, některá díla dokonce nebyla dosud nikdy veřejně vystavena. Vedle výstavy Nové realismy (GHMP, do 25. srpna) jde o nejambicióznější projekt, jaký můžeme během následujících měsíců v českých galeriích vidět. A po návštěvě doporučujeme rovnou se začíst do knihy jednoho z nejlepších současných francouzských autorů: Laurenta Bineta a jeho nového románu Perspektivy, „malířské detektivky“ z Florencie 16. století.

Od Michelangela po Callota. Umění grafiky manýrismu, NGP, Praha, do 11. srpna 2024.

 

Deska týdne? Deska neděle!

Andrew Bird je multiinstrumentalista s vášní pro jazz i popové melodie. Mívá poměrně štěstí na použití svých písní ve filmech a seriálech (Bláznivá, zatracená láska, Mladý papež ad.), zároveň si už třetí dekádu pořád dělá to svoje a nesnaží se nějak na sílu proniknout do „vyšších pater“ pop music. Jeho nová deska je jakýmsi návratem ke kořenům, vzdává na ní hold svým oblíbeným jazzmanům. Většina písní jsou coververze, ale jaké! Duke Ellington, Cole Porter, Chet Baker a další legendy. Název desky je návodný a nelze se mu bránit. Nádherná deska na líné neděle.

Andrew Bird: Sunday Morning Put-On, Wegawam Music, vyšlo 24. 5. 2024.

 

Fotograf Koudelka

Definitivní životopis! Jeho práci sleduje od divadelních fotografií přes cyklus Cikáni, reportáž Invaze 68 až po osamělost člověka v exilu. Stovky hodin rozhovorů, 281 fotografií a nádherná grafická úprava Aleše Najbrta. Kniha je navíc skvěle přeložená z původního amerického vydání.

Melissa Harrisová: Josef Koudelka: Next, přeložily Vlasta a Alžběta Hesounovy, Torst, 344 str.

 

Jako Houellebecq

Pokaždé když se to v literárních recenzích hemží přirovnáními, je třeba zpozornět. Ale v tomto případě zázračně sedí. Nová kniha autora Osamělosti prvočísel je skutečně taková odlehčená, méně cynická verze Serotoninu. Či snad „romantičtější“ verze románů Benjamína Labatuta? Bát se nemusíte dokonce ani označení „autofikce“. Strhující čtení.

Paolo Giordano: Tasmánie, přeložila Alice Flemrová, Odeon, 304 str.

 

 

Připravili: Libor Staněk II., Jakub Peřina