Dohodl jsem se s lékařskými lobby, že 9,8 miliardy korun ze zdravotního pojištění půjde na zvýšení základních platů lékařů. Tento dojem vytvářel po jednání s nimi premiér Petr Fiala. Zástupci lékařů byli zdrženlivější. Počkají si na to, až vláda představí konkrétní „mechanismus“, jak přesně k nim ty peníze dopraví. Moc dobře věděli, že to není jednoduché. Petr Fiala vytvářel dojem, že tu vláda rozhoduje o výši lékařských platů. Na rozdíl od učitelských tu pravomoc nemá. Dokonce na ně nemá vůbec žádný přímý vliv. U největších, ministerstvem zdravotnictví přímo řízených nemocnic je vliv neformální. Může ředitele ke zvýšení platů dotlačit. Třeba hrozbou, že když to neudělají, ministr zdravotnictví je odvolá. To je jeho pravomoc. U soukromých a krajských nemocnic, které jsou obchodními společnostmi, nemá vláda vůbec žádnou pravomoc zásahu do platů.

Premiér přitom pár dní před ohlášenou lékařskou stávkou tuto iluzi vytvářel. Nejspíš se snažil jen nakupovat čas, než najde nějaké řešení. V té chvíli, kdy se zástupci lékařů seděl, to řešení neměl. „Předseda pravicové vlády za ODS bude na tlak odborářů stanovovat mzdy v soukromých nemocnicích?! A zítra bude třeba zavádět platové tabulky v bankách, když je má ČNB? Musím teda říct, že fakt nevěřím, co se děje,“ napsal autorce komentáře šéf jedné z velkých pražských nemocnic.

Vláda opravdu o výši platů v nemocnicích nerozhoduje, a to dokonce ani v těch státních, ministerstvem přímo řízených. Je to výsostná pravomoc ředitelů nemocnic. Ti řídí celé jejich hospodaření a jsou za ně zodpovědni. Zdravotnictví se financuje přes zdravotní pojištění, které není součástí státního rozpočtu. Nemáme vládou přímo řízenou „státní zdravotní službu“, jako má v případě National Health Service (NHS) například Velká Británie. Ostrovní zdravotní systém patří v Evropě k odstrašujícím příkladům. Třeba čekací lhůty na návštěvu u lékaře se tam nepočítají ve dnech ani týdnech, ale spíš v měsících. O zákrocích nemluvě.

U nás politici jen rozhodují o úhradových vyhláškách, které určují, kolik peněz a za jaké výkony a diagnózy půjde do nemocnic. Na co se ale využijí v nemocnicích, už je rozhodnutí ředitelů. Výrazné slovo v konkrétním rozhodování o financích mají správní rady zdravotních pojišťoven. O správních radách pojišťoven rozhoduje vláda a Poslanecká sněmovna. Právě vláda Petra Fialy vyslala do té největší, Všeobecné zdravotní pojišťovny, jako svého nominanta exministra financí Miroslava Kalouska. Ten nyní velmi hlasitě upozorňuje, že premiér skutečně nemá pravomoc rozhodovat o základních platech lékařů a neměl by to slibovat.

Aktuální debata o špatně zaplacených lékařích budí dojem, že na zdravotnictví dáváme málo peněz. Problém je jinde. Podobně jako ve školách a v mnoha branžích ekonomiky máme problém, že ty peníze využíváme velmi neefektivně. „Máme nadprůměrný počet lékařů na počet obyvatel. Máme už teď přes 10 procent HDP do zdravotnictví, příští rok to bude přes půl bilionu korun. A stávkuje se. Dává to smysl? Nedává. Tak bude něco špatně uvnitř a musíme se podívat, jak udělat zdravotnictví udržitelně fungující. Podívat se na síť péče na základě dat, zjistit, kde co funguje a jaká je dostupnost a kvalita. Ta data máme, jen je s nimi potřeba pracovat a zefektivnit síť zdravotní péče,“ řekl v rozhovoru pro Novinky ředitel Všeobecné fakultní nemocnice v Praze David Feltl. „Musíme si říct, co je cílem. Tím přece nemůže být vydat vyhlášku a podle ní sekat nějaké výkony, abych ji splnil. Cílem má být, že jsou lidé zdraví, a když jsou nemocní, tak se uzdraví rychle a za přiměřené peníze. A z druhé strany, že se vzdělává personál podle nějakých pravidel, která nejsou komplikovaná, a vzdělávací systém jim nehází klacky pod nohy.“

Naráží mimo jiné na to, že máme výrazně víc lůžek a výrazně vyšší počet dní strávených v nemocnicích než jinde v Evropě. O všechny ty lidi, kteří v nemocnici jsou, ale nemuseli by kvůli svému zdraví být, se musí starat lékaři a zdravotní personál. Peníze se pak dělí mezi zbytečně mnoho lidí. Těch 500 miliard korun, o nichž David Feltl mluví, se musí nějak rozdělit. A vždycky je to něco za něco. Takže když se teď bude premiér snažit přesunout 9,8 miliardy vyhláškou na platy lékařů, ty peníze budou přirozeně chybět jinde. Sazbu zdravotního pojištění totiž teď aktuálně nikdo nezvyšuje. Na to by musela vláda změnit zákon. „Za stávkou lékařů byly velké nemocnice. Vyšlo to! Ředitelé fakultek nepochybně lékařům peníze pošlou a ještě jim zbude. Ale nechtějte dětského praktika nebo stomatologa hrazeného ZP na úrovni Německa na českém venkově. Nejsou peníze,“ napsal na síti X prezident Stomatologické komory Roman Šmucler.

Vláda Petra Fialy bohužel na neefektivní systém zdravotnictví stejně jako na školství nesáhla. I zaměstnanců škol totiž máme na počet dětí ve školách víc než jinde v Evropě, kde děti dosahují ve znalostech výrazně lepších výsledků.

Lékařské platy připomněly, jak nebezpečně se s rostoucí rolí státu v ekonomice šíří pocit, že tady vláda rozhoduje o platech a cenách. Petr Fiala a jeho ministři bohužel tu debatu výrazně živí. Kromě platů vytvářeli už měsíce i dojem, že jsou schopni ovlivnit ceny potravin. Že se od příštího roku s poklesem DPH o tři procenta jejich ceny o tuto část zvýší. Ministr zemědělství Marek Výborný včera musel přiznat pravý opak. Od ledna nás čeká další zdražení potravin. Vláda s tím přímo není schopna vůbec nic udělat.

Má naopak nepřímý vliv. Dělat všechno pro to, aby se konečně zastavila éra velké inflace. Tu nechala rozjet. Ani se neobtěžovala rétoricky kritizovat Českou národní banku, když jednomu z nejvyšších růstů cen v Evropské unii jen pasivně přihlížela. Naopak u cen elektřiny, na něž má politika svým rozhodováním o dotacích a povolenkách přímý vliv, se kabinet tváří, že to zdražování je hrou tržních sil. Ceny energií jsou jednou z mála věcí, které má na evropském přeregulovaném trhu politika plně v rukách.