Stát se chystá napravit některé dosud neodškodněné křivdy, které zažili disidenti během komunistického režimu. Postarat se o to mají hned dva návrhy, podle nichž by Česko mohlo jednorázově finančně odškodnit lidi postižené tzv. ochranným dohledem nebo vynuceným odchodem do zahraničí. Právní rámec pro kompenzace pochází z pera resortů spravedlnosti a vnitra.

Ministerstvo spravedlnosti předložilo návrh zákona, který by přiznával kompenzaci lidem, jimž byl během minulého režimu uložen ochranný dohled z politických důvodů. „Cílem zákona je umožnit přiznání jednorázové peněžité částky obětem minulého režimu,“ uvedlo ministerstvo. Oprávněnými osobami jsou občané, kteří byli odsouzeni za činy rehabilitované po roce 1990 a na základě soudní rehabilitace jim byla udělena možnost požadovat odškodnění.

Odškodnění má dosáhnout částky 100 tisíc korun na osobu, přičemž žádosti budou posuzovány resortem. Žadatelé musí doložit, že ochranný dohled souvisel s jejich protirežimními aktivitami. Ministerstvo očekává, že odškodnění by se dotklo několika stovek lidí, což by představovalo náklady ve výši od 5 do 300 milionů korun.

„Navrhovaná právní úprava se inspiruje ve zvláštních zákonech, které v minulosti přiznaly jednorázové odškodnění za křivdy páchané představiteli veřejné moci,“ uvedlo ministerstvo, s odkazem na příklady kompenzací obětí represí během demonstrací v roce 1969 nebo nedobrovolných sterilizací.

V souvislosti s těmito návrhy stojí za zmínku, že na problém nízkých důchodů disidentů, kteří kvůli represím nemohli pracovat, upozornili aktivisté Jiří Gruntorád a John Bok svou hladovkou koncem loňského roku. Následně vláda provedla analýzu možných opatření k zajištění důstojných důchodů pro účastníky odboje a odporu proti komunismu. Analýza poukázala na to, že mnohým disidentům byl za minulého režimu uložen "ochranný dohled", který vedl k ekonomickým nevýhodám, jež dnes ovlivňují jejich penze. Návrhy ministerstva spravedlnosti a vnitra by tak mohly přispět nejen k morální nápravě, ale i ke zmírnění materiálních potíží lidí, kteří se v minulosti aktivně postavili za svobodu a demokracii.

Kompenzace za vynucenou emigraci během akce Asanace

Ministerstvo vnitra totiž zase představilo návrh, který by umožnil odškodnění lidí, kteří byli v rámci akce Asanace nebo podobných nátlakových akcí Státní bezpečnosti donuceni opustit Československo. Tito lidé by měli nárok na jednorázovou kompenzaci, opět ve výši 100 000 korun, a to i v případě, že se nakonec rozhodli zůstat. Ministerstvo zdůraznilo, že cílem je poskytnout určitou úlevu obětem fyzického a psychického nátlaku.

Vnitro očekává, že zákon by se dotkl 100 až 400 osob a vyžadoval by celkové výdaje mezi 10 až 40 miliony korun. Ministerstvo také navrhlo urychlené schválení zákona již v prvním čtení, aby mohli lidé začít žádat o odškodnění co nejdříve. „Rozhodnutí bude přezkoumatelné v rámci správního soudnictví,“ dodalo ministerstvo, což má zaručit objektivní posouzení případných sporů.

Akci Asanace realizovala StB na přelomu 70. a 80. let. Jejím cílem bylo fyzickým a psychickým nátlakem donutit občany nepohodlné režimu k trvalému opuštění státu. Pracovníci StB po celé zemi začali předem vytipované odpůrce režimu šikanovat nebo i fyzicky týrat. Podle ministerstva se StB nejprve soustředila na signatáře Charty 77. V roce 1978 se jí podařilo z Československa vystěhovat 15 lidí, v následujícím roce deset.

V roce 1980 se pod nátlakem vystěhoval například písničkář a duchovní Svatopluk Karásek. V roce 1981 pak z ČSSR emigrovalo dalších 23 lidí. „Ani odchod z republiky přitom nezaručil definitivní ukončení zájmu StB o dotyčnou osobu,“ napsalo ministerstvo. Akce Asanace podle něj byla nejintenzivnější do roku 1984, StB ji ale individuálně využívala až do sametové revoluce.

Otázky rovnosti a dopady na rozpočet

Návrhy odškodnění se však setkaly i s určitými výhradami v rámci připomínkového řízení . Ministerstvo spravedlnosti kolegy z vnitra upozornilo na možný rozpor s článkem 26 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, který zakazuje diskriminaci. Argumentuje, že úprava by neměla rozdílně přistupovat k jednotlivým obětem, které byly postiženy stejnými represivními opatřeními. „Právní úprava by neměla diskriminovat mezi osobami, které jsou všechny stejnými oběťmi dřívějších opatření,“ upozornilo ministerstvo.

Ministerstvo financí coby strážce státní kasy pak upozornilo na nutnost konsolidace veřejných rozpočtů, a vyzvalo k přesnějšímu vyčíslení dopadů na státní rozpočet. Konkrétně vyjádřilo obavy z rozpočtových dopadů, zejména v souvislosti s vysokými výdaji státu v minulých letech v důsledku pandemie COVID-19 a války na Ukrajině. Resort se obává, že rozpočtové kapitoly by bylo nutné navyšovat nad rámec stanovených limitů, což v současné situaci nepovažuje za možné.