Na živnostníky není fér pohlížet jako na „daňové únikáře“, jen kvůli tomu, že mohou na pojistném na rozdíl od zaměstnanců odvádět minimální částky. Nezvyšujme jim odvody, ale zvyšme raději zásluhovost důchodů. To je další z názorů na možné zvýšení daňového zatížení OSVČ, s nímž si vláda pohrává jako s jednou z možností, jak přivést další příjmy do rozpočtu. Podpora zaměstnanců ze strany státu stejně tak jako jejich výhody oproti živnostem však dlouhodobě rostou a ještě více OSVČ znevýhodňovat není ani pro ekonomiku žádoucí, varuje ekonom Petr Bartoň.

Jak už jsme psali zde, vyrovnání zdanění zaměstnanců a OSVČ pochází z dílny návrhů Národní ekonomické rady vlády (NERV) jak celkově zvýšit zdanění příjmů fyzických osob. Poradci z NERV argumentují tím, že by se u OSVČ měly zvednout odvody na sociální a zdravotní pojištění kvůli skutečnosti, že velká část podnikatelů měsíčně na pojistném platí jen minimální zálohy. Vzhledem k fungování penzijního systému tak na ně svým způsobem doplácejí zaměstnanci, kterým pojistné odvádí zaměstnavatel. Podle odhadů ministerstva práce a sociálních věcí si dvě třetiny živnostníků platí jen minimální pojistné.

Vzhledem k fungování našeho penzijního systému se však živnostníkům příliš nevyplácí přispívat na sociální pojištění a jediným řešením není povinné odvody zvyšovat. „Více motivující by bylo zvýšit zásluhovost státních důchodů. Jinými slovy, pokud OSVČ přispívala méně než zaměstnanec, pak by měla být také vyplácena méně. To by namotivovalo OSVČ buď k vyšším ,dobrovolným´ příspěvkům, nebo k jejich spoření bokem. Nespravedlnost tedy není nutně v tom, že nyní zaměstnanci přispívají více, ale spíše v tom, že OSVČ ,příliš mnoho dostávají‘ na důchodech vzhledem k jejich nižším příspěvkům,“ řekl deníku Echo24 ekonom Bartoň působící ve společnosti Natland a také v CEVRO Institutu.

Výhody zaměstnanců stále rostou

Pro nezvyšování povinných odvodů pro OSVČ lze argumentovat i výhodami, které na rozdíl od lidí v zaměstnaneckém poměru nemají. Ať už je to dovolená, vyšší nemocenská nebo různé benefity a příplatky například za přesčasy či práci o víkendu. Pomyslné nůžky mezi zaměstnanci a OSVČ se pak ještě více rozevřely během covidu.

„Pokud by se tedy mělo něco měnit, tak naopak v opačném smyslu. Covid zvýšil výhody pro zaměstnance, oproti mnohem postiženějším a státem méně odškodněným OSVČ, takže navrhovaný trest v podobě vyšších odvodů by tento covidový rozdíl ještě více rozevřel. Vlády Evropy a světa si za pandemie osahaly, jak jednoduché a líbivé je vyplácet nepracující zaměstnance z peněz našich dětí, a budou v tom v ještě vyšší míře pokračovat při jakémkoli náznaku zhoršení hospodářské situace. Na sklonku covidu si česká vláda zavedla možnost spouštění kurzarbeitu, a nyní jen čeká na příležitost jej spustit, ať lokálně či celostátně. To je další zvýhodnění zaměstnanců proti OSVČ,“ tvrdí Bartoň.

K letošním změnám, kdy se zvýšil limit obratu, při kterém živnostníci musí platit DPH z jednoho na dva miliony korun a na stejnou částku se zvýšil i limit, do kterého mohou uplatnit paušální daň, Bartoň připomíná, že limit obratu pro DPH byl stanoven na své staré úrovni léta a nezvyšoval se.

„Tím do něj spadalo čím dál více OSVČ, ale ne tím, že se jim vedlo lépe, ale čistě jen kvůli inflaci. Dnešní tisícovka má hodnotu někdejší stovky. A tak úprava limitu jen dohání léta naakumulované inflace tak, aby se limit v reálném vyjádření vrátil zhruba tam, kde byl před léty. Ve vysokoinflační době skutečně musíme vnímat potřebu upravovat různé pevně stanovené limity kvůli inflaci, než budeme něco prohlašovat, že se tu někomu uměle nadržuje. Jde tak z velké části spíše jen o „odškodnění za inflaci“, která nespravedlivě pod DPH strhávala stále menší a menší OSVČ,“ myslí se ekonom.

Kritici zvedání limitů pro DPH i paušální daň, což mimo jiné vládě nedoporučoval ani NERV, argumentují také tím, že to povede k ještě větší popularitě švarcsystému. To je běžně rozšířená praxe, kdy „zaměstnanec“ funguje stejně jako běžný zaměstnanec, nemá však pracovní smlouvu, ale živnostenský list. Zaměstnavatel tedy za něj nemusí odvádět státu povinné odvody a ušetří.

Podle Bartoně je vývoj těžké predikovat. „Nesmíme zapomenout, že po covidu zažívají výhody zaměstnanectví svou renesanci, protože stát neustále ukazuje, že chránit bude vždy jen zaměstnance, nikoli aktivní drobné podnikatele, kteří mnohdy sami vytvářejí i nová pracovní místa. Velkého úprku do OSVČ bych se tedy neobával. A pokud stát lépe zreflektuje i to, aby menší odvody znamenaly i menší důchodové nároky, lze systém udělat spravedlivějším i bez zvyšování odvodů a tím bez rostoucího zestátňování ekonomiky. K zestátňování máme příští covidy, nikoli doby mezicovidové, v těch bychom měli odstátňovat, třeba i důchodovou reformou,“ říká ekonomický analytik.