Dejte nám souhlas se sledováním vašich online konverzací, jinak vám zakážeme posílat fotky. Zhruba tak vypadal poslední „kompromisní“ návrh, s kterým přišlo belgické předsednictví Rady EU. Ten byl už druhým pokusem o prosazení nařízení o ochraně dětí proti sexuálnímu zneužívání na internetu, který nakonec zastavily členské státy. Ani tím však není snaze prolomit šifrované konverzace konec, návrh se znovu vrátí k jednání za nynějšího předsednictví Maďarska.

Myšlenka za „belgickým“ i předchozím návrhem, který v minulém roce taktéž vzbudil kritiku odborníků i některých politiků, je reagovat na celosvětový trend rostoucího počtu příspěvků zobrazujících sexuální zneužívání dětí. Jen za rok 2021 jich podle Evropské komise bylo na 85 milionů, což je zhruba dvoutřetinový nárůst proti předloňsku. Za deset let tato trestná činnost v EU narostla o tisíce procent. Dosud fungovalo hlášení a odstraňování závadných snímků coby dobrovolné.

Řešení situace vidí Evropská komise poněkud tradičně: vzniknout má nový úřad, byrokratický aparát a na poskytovatele komunikačních služeb či i jejich samotné uživatele má dopadnout tvrdá regulace. Poslední návrh z pera belgického předsednictví chtěl uživatelům služeb jako je Messenger, Signal či WhatsApp dát na výběr: buď budou souhlasit se skenováním fotografií, videí či odkazů v konverzacích, nebo o možnost využívat tyto funkce přijdou. V původním návrhu se pak mluvilo i o skenování konverzací či datech na úložištích.

Zásadní problém návrhu je podle kritiků jak to, že ho nelze dosáhnout bez prolomení takzvaného koncového šifrování, tak značná nespolehlivost nástrojů, které by se ke kontrole využívaly. To tak znamená jediné: úředníci by kontrolovali soukromé fotografie či videa u zcela bezúhonných lidí, kteří nic neprovedli.

A zdá se, že praxe v tomto dává jednoznačně stále za pravdu kritikům. Automatická detekce nepadá vždy na úrodnou půdu. Jak ukázala čísla, která zveřejnil nedávno německý magazín Der Spiegel, se snahou dobrovolně detekovat ilegální obsah dramaticky narostl počet falešných hlášení. Pro desítky tisíc lidí to znamená, že se k úřadům dostaly kupříkladu jejich intimní fotografie, případně zcela neškodné fotografie dětí. A z desítek tisíc lidí se tak neprávem stali podezřelí z držení dětské pornografie.

Spiegel pracuje s daty Spolkového kriminálního úřadu. Společnosti jako Meta, která provozuje Facebook a Instagram, dobrovolně hlásí podezření americkému Národnímu centru pro pohřešované a zneužívané děti, které pak informuje úřady v jednotlivých zemích. Tato organizace tak podle Spiegelu německému kriminálnímu úřadu zaslala v roce 2022 přes 136 tisíc podezření, z nichž se 46 tisíc ukázalo falešných. V roce 2023 pak narostl celkový počet hlášení na 180 tisíc. Jenže tentokrát nenarostl počet relevantních záchytů, ten naopak lehce klesl na necelých 90 tisíc. Tedy dalších téměř 91 tisíc podezření bylo falešných, dvojnásobek oproti předchozímu roku.

K jednání o návrhu se mají členské státy vrátit v listopadu. Proti návrhu se přitom staví desítky organizací hájících právo na soukromí, varují před ním technologické společnosti a svorně se shodují, že i přes ujišťování například i v samotném návrhu není možné bez prolomení koncového šifrování podobnou kontrolu uskutečnit. „Eurokomisařka Věra Jourová situaci příliš nepomohla, když přímo prohlásila, že kvůli ochraně dětí je narušení šifrované komunikace zkrátka nutné. Takovému otevřenému vyjádření se přitom představitelé Evropské komise dosud bránili – a spíše se zaklínali nereálným tvrzením, že šifrování by bez ohledu na míru kontrolu mělo zůstat zachováno,“ připomíná organizace Iuridicum Remedium (IuRE), která se proti nařízení dlouhodobě staví v Česku i v EU.

Nyní se IuRe připojila k padesátce organizací, které požadují úplné stažení návrhu. „Je čas stáhnout nynější návrh a zvážit nový přístup, který by učinil online platformy bezpečnějšími pro děti, který zároveň nepovede k plošnému monitorování a prolamování šifrování,“ uvádí ve výzvě téměř padesátka organizací, které se zabývají digitálními právy. Řešení tak podle výzvy vidí například v posilování prevence, vstřícnějšímu soudnímu systému k dětem či ve vzdělávání, případně ve vývoji nových technických i netechnických řešeních, která budou „zákonná, cílená a technicky proveditelná“.