Sáhnout na příjmy pracujících je jedno z nejcitlivějších politických opatření, přímé daně jsou pro společnost bolestivé a zdanění práce je navíc demotivující. Přesto se vláda v čele s ODS rozhodla tuto přímou daň zvýšit, a to skrze odvody na pojistné. Zaměstnanci i zaměstnavatelé jsou u nás přitom kvůli velmi vysokým odvodům už nyní silně zatíženi, což neprospívá nikomu. Samotná daň z příjmu u nás není nijak výjimečně vysoká, výše plateb na sociální pojištění ovšem způsobuje to, že práce je u nás zdaněna více než v některých severských státech.

Vláda v rámci svých opatření nově více zdanila příjmy zaměstnancům, živnostníkům i firmám. Zaměstnanci budou muset nově platit nemocenské pojištění. To za ně dosud odváděly firmy. Nově ho mají hradit i ze své hrubé mzdy, a to v sazbě 0,6 procenta. OSVČ se postupně zvednou minimální odvody na úroveň minimální mzdy a právnickým osobám vzroste sazba daně z 19 na 21 procent.

„Je pravdou, že daňové zatížení práce, kam patří odvody, tedy tzv. kvazidaně, je u nás relativně vysoké. Srovnání samotné sazby daně z příjmu fyzických osob nedává komplexní pohled na míru zdanění práce. Rozdělení zdanění práce na samotnou daň a odvody pomáhá s určením cílové destinace jednotlivých příjmu do důchodového, zdravotního systému a obecně státního rozpočtu. Naopak komplikuje orientaci běžných zaměstnanců v systému,“ upozorňuje ekonom Pavel Peterka ze společnosti Roklen.

Základní sazba daně z příjmu fyzických osob je u nás 15 procent, k tomu je ovšem nutné připočíst ještě právě povinné odvody na sociální a zdravotní pojištění, které u nás tvoří zhruba 25 procent z hrubé mzdy. Tím se pak dostáváme na 40 procent. „Pokud se podíváme na daňové břemeno zaměstnanců, pak vidíme, že příjmové daně přesahují 40 procent z celkového výdělku zaměstnance. Taková situace by se politické reprezentaci komunikovala podstatně hůře. Obzvláště při debatách o jejím zvýšení,“ říká pro deník Echo24 Peterka.

Mluvíme-li tedy o daňovém zatížení práce, je u nás vzhledem k vysokým odvodům na pojistném nad průměrem OECD. Ten byl za loňský rok 34,6 procenta. Za námi se umístilo například Norsko s celkovým zdaněním práce na úrovni 35,7 procenta či Dánsko s 35,5 procenta. Pod průměr OECD se dostaly Spojené státy či Spojené království. Naopak nejvyšší zdanění práce bylo v Belgii, a to na 53 procentech.

Pokud bychom chtěli ale srovnávat celkovou daňovou zátěž v jednotlivých zemích, neměli bychom se dívat jen na zdanění práce, ale na celý daňový mix. „V České republice jsou jiné typy daní, převážně pak daně majetkové, podstatně nižší než v zahraničí. Daň z nemovitosti je pro většinu českých domácností otázkou stovek až nižších tisíců korun ročně. Je to zlomek toho, co se platí v zahraničí,“ říká k tomu Peterka.

Jako vhodný ukazatel daňové zátěže se proto nabízí poměr mezi daňovými příjmy a HDP. Ten nesleduje pouze zdanění práce, ale zátěž, která plyne z celého daňového mixu ve srovnání s výkonem ekonomiky. Česko se v tzv. složené daňové kvótě dlouhodobě pohybuje okolo 34 procent, tedy okolo průměru zemí OECD. Například v Dánsku či Francii přesahují hodnoty 45 procent, v Norsku a Švédsku pak 42 procent.

„Je to způsobeno tím, že daňové sazby jsou napříč ekonomikou vyšší, přestože třeba zdanění práce je na nižší či srovnatelné úrovni jako v České republice. Naopak v největší ekonomice světa, tedy ve Spojených státech, kde vzniká řada úspěšných firem a výzkumných ústavů, je složená daňová kvóta lehce přes 26 procent,“ uvádí Peterka.

Co se ještě týče u nás velmi vysokých odvodů na sociální pojištění, jak vyplývá z materiálů ministerstva financí, příspěvky na toto pojištění každý rok tvoří stále větší příjem státního rozpočtu. Pro loňský rok platilo, že rostoucí zaměstnanost doprovázená zvýšením výdělků převážně v soukromém sektoru vedla k meziročně vyššímu inkasu pojistného o 7 procent, tedy zhruba o 42 miliard korun.

Na konci loňského roku se u nás průměrná mzda vyšplhala na 43 412 korun. Za celý rok 2022 vzrostla pak průměrná nominální mzda o 6,5 procenta na 40 353 korun. Vzhledem k vysoké inflaci ovšem dochází k propadu reálných mezd, loni se propadly o 7,5 procenta a i letos se čeká velký propad. Počítá se s průměrnou inflací jedenáct procent a s průměrným růstem nominálních mezd, tedy neočištěných o inflaci, na úrovni 8,8 procenta. Pokles reálných mezd tak za letošek podle odhadů analytiků může být na dvou až třech procentech. Více o poklesu životní úrovně kvůli propadu reálných příjmů si můžete přečíst zde.