Aktuální trendy v oblasti luxusního ubytování velí jasně: místo okázalého přepychu se prosazuje koncept tzv. quiet luxury, tichého luxusu. Jde o reakci na stále globalizovanější svět, rychlý životní styl a jistou únavu výstřednostmi. Taková místa se zpravidla soustředí na vytvoření útulné atmosféry v přírodním prostředí, zdůraznění historie a tradic dané lokality, to vše v dokonalé harmonii. Hotel nad jedním ze severoitalských jezer je toho ukázkovým příkladem.

Emoce před intelektem

Bratři Gian Carlo a Matteo Primatestové přesně vědí, co dělají. Od poloviny devadesátých let vedou úspěšné společné architektonické studio Primatesta, s nímž zpracovali už řadu projektů od vinných sklepů a vinařských areálů přes soukromé rezidence po průmyslové stavby. V jejich portfoliu nechybějí ani různá ubytovací zařízení. Když se na seznam jejich prací podíváte, můžete si všimnout, že prakticky není možné určit nějaké sjednocující tendence, koncept nebo obecně architektonický rukopis spojující všechny tyto projekty. Je to dáno tím, že bratři vědomě rezignují na ustavení vlastního stylu. „Náš architektonický přístup není intelektuální, ale emocionální,“ přiznávají. Jde o vzácnou upřímnost, jelikož mnoho jiných autorů se snaží schovávat za různé teorie a koncepce, přestože jejich práce z nich vychází pramálo.

Studio Primatesta sídlí ve dvoutisícové obci Armeno na severozápadě Itálie nedaleko švýcarských hranic. V tomto regionu se hlavní pozornost soustřeďuje na velká jezera Lago di Lugano, Lago di Como a Lago Maggiore, která patří mezi lákavé turistické destinace. Jen pár kilometrů západně od posledního jmenovaného se rozprostírá o poznání menší a klidnější jezero Lago d’Orta; poblíž architekti Gian Carlo a Matteo Primatestové žijí a pracují. A protože toto podmanivé místo detailně znají, věděli, jaký potenciál nabízí jedna opuštěná venkovská usedlost vysoko nad historickým městečkem Orta San Giulio. Vybrali si ji pro svůj první podnikatelský záměr mimo architekturu, areál koupili a rozhodli se jej přestavět na unikátní butikový hotel, jakých v okolí moc nenajdeme.

Harmonické vztahy

Architekti při realizaci svého záměru využili bohatých zkušeností s renovacemi a konverzemi historických objektů. Věděli, jaké části je potřeba obnovit pro zachování paměti místa a kde naopak sáhnout po novodobém řešení, aby měl celek žádoucí náboj, který mohovitější klientela vyhledává a za který si ráda připlatí. Pro zajištění dostatku soukromí hotel nabízí pouze dvacet apartmánů, které se pomocí prosklených stěn otvírají působivému výhledu na jezero Orta a čtyřapůltisícový alpský masiv Monte Rosa v pozadí. Z místních tradic čerpá nejen architektura a designové vybavení hotelu La Darbia, ale také další služby zařízení včetně místní vyhlášené kuchyně.

Jako dominantu areálu se architekti rozhodli zachovat vůbec nejstarší část bývalé usedlosti, neomítanou kamennou věž z devatenáctého století, do které z praktických důvodů umístili recepci a další servisní prostory. Na dalších místech už není snadné rozpoznat, co je nové a co původní. U veškerého vybavení včetně drobných tesařských nebo zednických detailů totiž byl kladen důraz na řemeslnou preciznost v rustikálním provedení. Jde o prokázání toho, že i docela nenápadné prvky v základních přírodních materiálech dokážou navodit pocit luxusu – záleží jen na vkusu a zručnosti dát je do harmonických vztahů, což italští architekti zvládají na výbornou.

Pro dokreslení idylické atmosféry bylo důležité věnovat hodně úsilí také krajinářským a zahradním úpravám areálu v duchu středomořské flóry, čehož se ujala architektka Anna Reggeová. Díky ucelenému provedení vzniklo místo, které vkusným způsobem dokazuje, že přepych nemusí spočívat v prvoplánově okázalých gestech.