Rumunsko zrušilo volby. Kde jsou protestní nóty?

Rám, ze kterého vypadl obraz

Rumunsko zrušilo volby. Kde jsou protestní nóty?
Rám, ze kterého vypadl obraz

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete .

Echo Prime

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Už nějaký čas i u nás sledujeme jev, kterému by se dalo říkat geopolitizace domácí politiky. Řada českých politiků, expertů, novinářů komentuje vnitropolitické dění v zemích bližších i vzdálenějších výlučně geopolitickými brýlemi, které, s mírnou nadsázkou, ze Spojených států do Evropy dodává Joe Biden. Často na nositele brýlí upozorní volba slov: odnož al-Káidy, která je základním stavebním kamenem nové moci v Sýrii a o které Bidenův poradce pro národní bezpečnost Jake Sullivan v roce 2015 psal Hillary Clintonové, že „al-Káida je v Sýrii na naší straně“, se v českém zpravodajství rutinně objevuje pod názvy jako „povstalci“ nebo „rebelové“, maximálně s přídavným jménem „islamističtí“.

Ale třeba Hizballáh ve stejném televizním příspěvku je „teroristické hnutí“. Pointa tu samozřejmě je, že al-Káida svrhla v Sýrii režim spjatý s Ruskem. V Evropě a bývalém Sovětském svazu je pro nás „proruský“ každý, kdo třeba má jen pochybnosti nad moudrostí projektu rozšířit NATO o Ukrajinu či Gruzii. Dokonce ani s těmi silami ve jmenovaných zemích, které nechtěly hrotit vztahy s Ruskem, nemáme slitování.

Rumunsko teď už málem mělo prezidenta, který si myslí, že rusko-ukrajinské válce se shora naznačeným způsobem dalo vyhnout. Nebo že k napětí s Ruskem přispívají takové drobnosti, jako je základna NATO v Rumunsku s instalovanými protiraketovými systémy, jejichž výrobce Lockheed Martin se v prospektech chlubí, že je lze předělat například tak, aby nesly jaderné hlavice. S takovým politikem – v tomto případě nese jméno Calin Georgescu – lze nesouhlasit, ale těžko mu upřít právo ucházet se o prezidentský úřad. Ale ústavní soud v Rumunsku mu to právo upřel. Dva dny před druhým kolem prezidentských voleb, v nichž měl podle několika průzkumů veřejného mínění šanci na výrazné až drtivé vítězství, zrušili soudci první kolo. Stavěli přitom na posléze odtajněných analýzách kontrarozvědky, která konstatovala „manipulaci organizovanou zvenčí“. Tím venkem se myslí Rusko, manipulovat mělo přes TikTok. Na něm, stojí v „uniklé“ analýze, 25 tisíc účtů zničehonic propagovalo Georgeska. Ale odtajněné materiály žádné důkazy o ruském zapojení nepřinášejí. Píše se v nich mlhavě o tom, že kampaň ve prospěch Georgeska na TikToku se „podobá“ vlivovým operacím Kremlu.

V normální zemi nejsou dohady zpravodajců použitelné ani v trestním řízení, natož u soudů. Nálezy služeb nepodléhají přezkumu veřejnosti, po té se žádá jen to, aby jim důvěřovala. Ty nálezy by měly sloužit pro obohacení úvah ministrů – a to je tak všechno. Tady je nezanedbatelná možnost, že vyzyvatel establishmentu byl fakticky potrestán za to, že měl na sítích o parník lepší marketing.

A za své názory. Dva dny před verdiktem ústavního soudu dostali Rumuni veřejně varování z Washingtonu. Nějací „zahraniční aktéři se snaží odklonit rumunskou zahraniční politiku Rumunska od jeho západních svazků. Jakákoli taková změna by měla vážné negativní dopady na americkou bezpečnostní spolupráci s Rumunskem“, píše americké ministerstvo zahraničí. Dokonce prý jsou ohrožena víza do USA a naopak americké investice v Rumunsku. Ještě dva dny před tímto varováním týž ústavní soud, který nakonec volby anuloval, platnost prvního kola potvrdil.

Jiný a v něčem přece tak podobný příběh se odehrává v Gruzii. „Proevropská“ opozice tam zpochybnila volby, nejen kampaň, ale přímo sčítání hlasů. Západ, jehož pozorovatelé pod vedením expertů OBSE na toto tvrzení nepřistoupili, kupodivu ústy svých vlád trvá na tom, aby i gruzínské volby byly zneplatněny a hlasovalo se znovu.

Byly doby (cca před třiceti lety), kdy Západ přijetí do svých klubů podmiňoval uklidněním uvnitř kandidátských zemí a narovnáním vztahů se sousedy. Dnes se chová opačně. Je pro to nějaké lepší vysvětlení než jeho pocit, že se ocitl za zenitem a už není univerzálně přitažlivý?

Narativ, tedy rámec pro vyprávění o dění ve světě, se nám rozpadá před očima. Přesto dál rozdáváme na všechny světové strany známky z chování a budeme to dělat, než nás zbytek planety definitivně přestane brát vážně. V nějaké chvíli se to těm českým politikům, kteří zlozvyku geopolitizace propadli, stane i doma. Bohužel ten zlozvyk je rozšířený doslova ve všech stranách vlády.