Letní prázdniny se překulily na svůj konec a to znamená, že se vrací doba stresu: děti vyrazí do školy, což okamžitě zahltí městské silnice řidiči nervózně poposouvajícími se v táhlých šňůrách, aby tak dostrkali potomstvo do školských zařízení, kam by se přitom – soudě dle mnohých případů pozorovaných v okolí – nezřídka šlo rychleji a pohodlněji dostat pěšky nebo veřejnou dopravou. Skutečně: rozdíl v příčetnosti automobilové dopravy poslední týden v srpnu a první týden v září je přinejmenším v Praze a v Brně každoročně nebývalý, a tak zkušený městský šofér harcovník ví, že se začátkem školního roku nechá svůj automobil stát ladem přinejmenším po dva týdny (anebo, chce-li nadále využívat dobrých služeb svého vozu, musí do zaměstnání vyrážet velmi brzy ráno, případně až k polednímu – až se sváteční řidiči, pilotující jen do školy a zpět, zase vrátí do garáží).

Dalším stresujícím faktorem, specifickým pro toto roční období, je nákup školních pomůcek. O ně je strkanice v obchodech – kde ne že by hrozil nedostatek náhle tolik potřebného tovaru, ale úmorný je onen dočasný přetlak v prostorách zjevně projektovaných na nižší počet zákazníků. Domácí potřeby a papírnictví rázem přetékají lidem vybaveným závažnými úkoly z prvních výukových dní, sepsanými pěkně postaru na papírcích, aby někdo nekoupil něco jiného, než co má: nedejbože sešit čtverečkovaný místo linkovaného. Kromě těchto knížeček určených k psaní, toho absolutního šlágru následujících dní, pořizují se houfně též gumovací a geometrická udělátka. Stojí to všechno mnoho peněz a spolu s všelijakými sportovními a uměleckými kroužky, jež je nutno na začátku vzdělávací sezony uhradit, to vše činí ze září finančně nejnáročnější měsíc celého roku. Kam se hrabou Vánoce a dovolené: nejnákladnější nejsou ty výjimečné, nýbrž ty běžné okamžiky života.

Ve všem tom shonu má unavený rodič jistotu jedné úlevy: ví, že se zářím skončí v televizích dvouměsíční éra dalších repríz mnohokrát zhlédnutých seriálů a filmů a že naopak začíná podzimní sezona televizních premiér. Příkladně Česká televize na nic nečekala a odstartovala ji hned prvního dne devátého měsíce, kdy pustila do oběhu úvodní díl druhé řady svého vyprávění o skupině víkendových chatařů různého sociálního založení, již spolu pobývají kolem mělkého rybníka a tváří se, že jde o hluboké jezero. Celý ten pořad jmenuje se Osada a před dvěma lety se stal šlágrem: každou z třinácti epizod sledovalo kolem milionu diváků. To už je relevantní skóre, aby se mohlo pokračovat – navíc pokračování takového formátu tvoří se snadno: v dřevěných chatičkách nelze pobývat celoročně, a tak je jejich obyvatelé s koncem jedné seriálové řady zazimovali a se začátkem druhé je zase odzimovali. Vždyť diváka beztak nezajímá, jak všechny ty figurky žily někde jinde – chce spolu s nimi trávit víkendový čas na chatě, zažívat tamní pohodu, protáhnout si vakace.

Nuže první díl předvedl všechno, co lze čekat od profesionálního řemesla: přírodu v sytých barvách, dostatek figurek, jejichž gros zůstalo stejné, akorát se mezi nimi prohloubily konflikty. Některé ze starých postav skončily (zatím bez vysvětlení), některé přibyly, aby skupina získala novou dynamiku. Hraje se v přepálených šaržích, aby divákovi okatě mohl být podsouván dojem, že se při natáčení všichni dobře bavili a že heslo seriálu „hlavně že je pohoda“ není prázdným sloganem, nýbrž očividnou skutečností. Čímž ovšem se stvrzuje, že tvůrcům nezáleží primárně na díle – to je podružné, podstatnější je dodat ideální produkt. Ale tak to v pátek večer na prvním veřejnoprávním programu už je zvykem, vlastně nic proti tomu. Pouze zůstává smutným faktem, že nepochybně pozoruhodný zjev tuzemské audiovize – scenárista a režisér Radek Bajgar – musí točit takovou průhlednou popinu, zatímco jeho skutečně originální a vypravěčsky nesmírně bohatý a vynalézavý seriál o vodnících Neviditelní, jenž také byl nachystán na pokračování, neuspěl a druhá řada nikdy nevznikla. Možná je to škoda, možná je to dobře, každopádně propast mezi tím, co funguje a co má fungovat jenom jako, je patrný i na dosavadní tvorbě tohoto autora.