Dubnové ráno na ministerstvu financí. Zbyněk Stanjura se svým vrchním ředitelem prezentuje prognózu vývoje ekonomiky. Když se dostane k největšímu problému země, obrovské inflaci, optimisticky konstatuje, že růst cen energií už se mírní. Pohled do aktuální statistiky ale ukazuje, že ten mírnější vzestup cen energií nezmírňuje rekordní zdražování potravin. To jede dál. U některých dokonce ještě sílí. Stanjura si bere slovo a oznamuje, že zisky zemědělců meziročně vzrostly o 167 procent. Definitivní zisky potravinářů a obchodníků za loňský rok ještě nejsou známé. Až budou, je možné jasně říct, kdo na prudkém zdražení potravin nejvíc vydělal.

Zdražování potravin je právě v Česku jedno z nejrychlejších v celé Evropské unii. V březnu stouply ceny proti předchozímu roku o 23,5 procenta. Rekordu dosáhly na přelomu roku, kdy zdražovaly meziročně o 25,3 procenta. Před námi jsou na žebříčku zdražování jídla jen Maďaři s 44,8 procenta, Slováci s 29, Litevci s 27,6, Poláci s 24 a Estonci s 24,7 procenta. Průměr zemí Evropské unie je 19,3 procenta. Nahoru ho táhnou prudce právě státy střední a východní Evropy. Dvouciferné zdražování potravin, byť začínající číslem jedna, nikoli dvojkou jako u nás, ale zasahuje většinu zemí Evropské unie. Zajímavé je, že v evropských zemích mimo Unii jídlo zdražuje výrazně méně. Ve Švýcarsku o 6,3 a v Norsku o 8,1 procenta.

Na státní penězovody přisáté zájmové skupiny

Prudký růst zisků zemědělců ale ukazuje, že prostě atmosféry všeobecného zdražování využili, zvedli ceny podstatně víc, než jim rostly náklady, a rekordně vydělali. Premiér Petr Fiala to vysvětluje tím, že trh s potravinami odehrává několik velkých firem a chybí na něm ostrá konkurence. „Pokud takto rostou zisky zemědělců, stojí za to, zamyslet se nad národními dotacemi, které jim stát vyplácí. Celé národní dotace stojí za hlubší úvahu o jejich smyslu,“ řekl Stanjura s tím, že celkově na domácích dotacích a pseudodotacích, což jsou například státní příspěvky na regionální školství, stát ročně vyplácí 500 miliard korun. To jsou peníze, které jdou čistě ze státního rozpočtu a nejsou navázány na dotace evropské. Kdyby se z nich škrtlo 60 procent, což se dá udělat čistě vládním rozhodnutím bez jakékoli změny zákonů, vyřeší se kompletně schodek státního rozpočtu. Ten má letos podle sněmovnou schválené verze dosáhnout 295 miliard korun. Ministr financí tvrdí, že je na národních dotacích připraven seškrtat desítky miliard korun.

Jestli je někde v rozpočtu místo, kde stát vyloženě vyhazuje peníze, jsou to právě dotace. Právě Zbyněk Stanjura sliboval ještě před volbami v roce 2021, že vláda ihned po nástupu seškrtá všechny dotace, které jdou přímo firmám. Tehdy jich tam bylo 106 miliard korun ročně. Letos jich zůstalo 76 miliard korun.

Největší černá díra rozpočtu

Za jednu z největších černých děr rozpočtu označil velmi ostře právě dotace Nejvyšší kontrolní úřad v hodnocení hospodaření státu za rok 2022. To je vizitka vlády Petra Fialy. Tohle už se nedá hodit na vládnutí dotačního krále Andreje Babiše. „Jednou z oblastí, kde je možné významně ušetřit, je systém dotací. Z kontrol NKÚ vyplynulo, že skutečný smysl dotací nahradil formalismus. Čerpání peněz je nadřazeno potenciálním přínosům dotací. Systém stovek dotačních titulů, v jejichž rámci se rozdělují stovky miliard korun, se stal neřiditelným a administrativně náročným. „Přebujelý dotační systém, v němž vítězí formální stránka věci nad skutečným smyslem a hlavně přínosem dotací, je luxus, který si v době obrovských strukturálních deficitů státního rozpočtu naše země nemůže dovolit,“ upozorňuje prezident NKÚ Miloslav Kala.

Neřiditelný, nesmyslný moloch, kde mizí stovky miliard korun. Navíc stát musí platit úředníky, kteří celý ten nesmyslný systém obsluhují. A firmy musejí marnit čas, aby sepsaly žádosti o dotace, které k ničemu nevedou. Je to fakticky jen přerozdělování státních peněz různým zájmovým skupinám. A když už jsme u zemědělců, jejich rekordních zisků a slabé konkurence několika velkých agrokomplexů kombinujících zemědělství s výrobou potravin, kontroloři ukazují přímo na ně. A vláda není schopna ty velké agrokomplexy od dotací odpojit. „Dalším příkladem, kdy je skutečnost v rozporu s danými prioritami, je podpora mikropodniků a malých a středních podniků při zpracovávání zemědělských produktů. Právě k nim měly podle strategie ministerstva zemědělství přednostně mířit národní i evropské dotace. Resort pro ně ale žádný národní dotační program nepřipravil. Naopak vypsal program na podporu velkých podniků, z něhož jim vyplatil 1,7 miliardy korun,“ píše v hodnotící zprávě Nejvyšší kontrolní úřad.

Znovu stojí za připomenutí, že je to výroční zpráva za rok 2022. Skoro to vypadá, jako by v té době vládl stále kabinet největšího českého čerpače dotací Andreje Babiše. Jenže tohle je výsledek po roce vládnutí kabinetu Petra Fialy, kdy na ministerstvu seděl Zdeněk Nekula, pravá ruka předsedy lidovců Mariana Jurečky V dotacích to není žádný začátečník. Před usednutím do ministerského křesla šéfoval Podpůrnému garančnímu rolnickému a lesnickému fondu. Takže to jistě nebyla nevědomost, ale záměr. I Nekulu mají zjevně velké agrokomplexy omotaného kolem prstu.

Jenže zemědělství není žádná výjimka, spíš potvrzení pravidla. Další obrovský balík dotací jde do ekologie a boje za bezemisní ekonomiku. Objevují se bizarní příklady, kdy se vzletně vypíší ekologické cíle a na ně se napojí ihned příslušné dotační programy. Ve finále se z nich ale platí věci, které ty oficiálně formulované cíle přímo popírají. Stát chtěl například zabránit tomu, aby se komunální odpad odvážel na skládky, a dotacemi podpořit jiné způsoby jeho likvidace. „V případě nakládání s komunálními odpady odpovědné orgány v rozporu se strategií státu zvýhodňovaly skládkování oproti šetrnějším způsobům. Přes vynaložených 9 miliard korun zůstává skládkování nadále nejvyužívanější metodou: v roce 2020 se skládkovalo 48 procent komunálního odpadu,“ píše NKÚ.

Čerpací orgie

Právě tažení za bezuhlíkovou ekonomiku se stává epicentrem dalšího dotačního bujení. Celý systém je na tom přímo postavený. Evropská unie se snaží zdražit některé služby, které považuje za původce vysokých emisí, „pokutami“, jimž se říká emisní povolenky. Evropský parlament před pár dny schválil rozšíření na další obory. Mimo jiné na stavebnictví a dopravu. K těmto službám se tak budou muset připočítávat ještě speciální trestné přirážky v podobě povolenek. Jedna dnes stojí 90 eur a masivně prodražuje ceny energií. Při výrobě z uhlí nebo plynu. Teď stejně zdraží i dopravu a bydlení. O rozšíření povolenek bude ještě hlasovat Evropská rada a jednotlivé země se mohou pokusit rozšíření povolenek zablokovat.

Jenže Česká republika reprezentovaná vládou Petra Fialy se o to nepokusí. Ministerstvo životního prostředí vedené lidovcem Petrem Hladíkem místo toho říká: Unie nabízí spoustu nových dotací, které mají zdražení z emisních povolenek kompenzovat. Soustřeďme se na to, abychom jich co nejvíc získali. Už tu máme Modernizační fond. A teď aktuálně přibude od roku 2025 Sociálně klimatický fond (ten bude přímo financovaný výnosy z povolenek). Mají se z něho platit dotace lidem s nižšími příjmy, aby cenový náraz unesli.

To jsou úplné dotační orgie. Nejdřív se různé zboží a služby povolenkami zdraží. A z těch peněz, které se na tom vyberou, se zpětně ty peníze pošlou těm, kteří by to neutáhli. Na to všechno bude potřeba jistě najmout další nové úředníky. S orgiemi nových dotací zjevně kromě vlády nemá problém ani prezident Petr Pavel. Ohlásil to přímo při své cestě do Bruselu, kam zavítal jen pár dní poté, co Evropský parlament nový balík emisních povolenek schválil. „Místo kritiky by se státy včetně Česka měly zaměřit na to, aby měly včas připravené projekty, na něž budou moci z  poměrně masivního balíku financí v různých fondech čerpat peníze.“ Prezident tím přesně v duchu dotační ekonomiky vzkazuje: Nepřemýšlej nad smyslem a čerpej. Leží tady miliardy dotací, stačí si jen říct. To všechno se děje ve chvíli, kdy pionýr bezemisní ekonomiky Německo spaluje bez ohledu na trestné přirážky v podobě povolenek čím dál víc uhlí v elektrárnách. Což ukazuje podobně jako u jiných dotací, že celý systém nevede k zamýšlenému cíli. Zdražení povolenkami nefunguje. Jedna ruka zdraží, druhá dotuje. S Green New Dealem přichází přímo dotační orgie.

Prezident NKÚ, jímž není žádný ekonomický libertarián, ale sociální demokrat Miloslav Kala, poté, co jeho úřad pravidelně nahlíží do útrob dotací, varuje. „Naše ekonomika tak nějak neřízeně a plíživě přešla z tržní ekonomiky do ekonomiky, která je velmi silně závislá na dotacích. Součástí podnikání některých podnikatelů se prostě stane pravidelná dotace, pravidelná injekce nějakých finančních prostředků.“ Kontroly podle Kaly odhalily, že pro firmy a instituce je často hlavním cílem samo čerpání dotací, ne jejich možný přínos.

Když sledujeme další dotační balíky, které se na nás hrnou, je zřejmé, že nebezpečný trend se musí jen prohlubovat. Je nejvyšší čas, aby ho vláda zastavila aspoň u národních dotací, které nemají s Evropskou unií nic společného. I na ně jdou stovky miliard.