Vypadá to na největší promarněnou příležitost evropské politiky za několik let. Friedrich Merz působil před pětadvaceti lety dojmem člověka, který to má v hlavě srovnané a přesně ví, jak by vládl, jen se mu nedostalo příležitosti. Konformistka Angela Merkelová ho vytlačila z vysoké politiky, zpátky na vrchol se pak vracel po dvacetileté pauze, vyšvihnout do čela Křesťanskodemokratické unie (CDU) se mu pro odpor levicového, merkeliánského, nebo jak to nazveme, křídla podařilo až na třetí pokus. Načež se tato dávná naděje konzervativců a klasických liberálů konečně dostala do cíle. A bude z toho pokračování zeleno-sociálnědemokratického kurzu. Pohled do koaliční smlouvy mezi CDU a sociální demokracií (SPD), na jejímž základě bude Merz počátkem května zvolen kancléřem, dokonce legitimizuje otázku, jestli spolková republika nebude ještě socialističtější a ještě zelenější.

Z kapitoly o azylové a přistěhovalecké politice je jasné, že žádný Merzem slibovaný „obrat v migraci“ se nekoná. Policie sice nově může odmítat azylanty bez papírů na německé hranici. To by bylo revoluční, pokud by ve smlouvě nebyla podmínka souladu s unijním právem a souladu se sousedními zeměmi. Rakousko už ohlásilo, že od Němců na hranicích žádné azylanty odebírat nebude, nepřetrhne se jistě ani Česká republika.

Kapitoly o energetice, dopravě a klimatu jsou už úplný status quo. Nápad CDU přezkoumat, jestli by se alespoň některé z vypnutých reaktorů nedaly zase spustit, byl zvážen a do koaliční smlouvy to nedotáhl. Při zachování cíle klimatické neutrality k roku 2045 Němci i nadále sázejí na plynové elektrárny, které by při postupném uzavírání uhelných elektráren jako jejich náhrady postupně najížděly v 30. letech. Jelikož je však plyn fosilní palivo, nemají ani plynovky zřejmě delší životnost než do onoho roku 2045 – neboli provozovatelé si je nechají masivně subvencovat. Možnost nahradit plyn v plynovkách zeleným vodíkem by podle dosavadního vývoje znamenala subvence ještě vyšší.

Koaliční smlouva klade „nápadně silný důraz“ (to tvrdí veřejnoprávní stanice ARD) na evropský obchod s emisními povolenkami, takže by nás zajímalo, jak daleko je Praha s ohlášeným záměrem zablokovat v EU rozšíření povolenek na topení a na osobní dopravu, které se slavně dotáhlo za českého předsednictví. Německo si uhlíkovou neutralitu k roku 2045 vepisuje do ústavy. Má se do ní sice vepsat nepřímo, „jen“ jako řekněme rozpočtové určení části dluhového balíku na obnovu infrastruktury, ovšem názory expertů, nakolik je ten pasus závazný, se různí. Každopádně nic v ústavě, ani čárka ve větě, se nemůže změnit, pokud pro změnu nebude dvoutřetinová většina. Alternativa pro Německo (AfD) s pětinou poslanců by s dosavadním tempem růstu potřebovala ještě několik volebních cyklů, aby klimatickou neutralitu z ústavy mohla odstranit. Jestli tedy AfD do té doby nezakážou – týdeník Spiegel píše, že příslušné podání k Ústavnímu soudu, které v minulém parlamentu ještě nemělo dostatek hlasů, by přece jen mohlo projít. Stačí k tomu, aby kontrarozvědka změnila hodnocení Alternativy. Zatím ji oficiálně z pravicového extremismu podezírá, až si tím bude jista, měl by návrh AfD zakázat u Ústavního soudu lepší vyhlídky. Bohužel se tato procedura, píše netrpělivý Spiegel, „může táhnout měsíce“.

Merz sází na to, že vzestup pravicových populistů zastaví svým úspěšným vládnutím. Fakt je, že počet žádostí o azyl letos meziročně klesl o 40 procent, a to ještě ani není vyjednaná nová koalice. Recese, v níž se Německo oficiálně nalézá, také nemusí trvat věčně. Nicméně nová vláda bude ekonomiku startovat na obří dluh a přitom garantuje udržování podmínek, před nimiž průmysl emigruje do ciziny.

Friedrich Merz povládne proti skepsi. Po tom, co předvedl v jednáních o koalici, si 60 procent Němců myslí, že na to nemá. Opravdu věřit se mu dají dvě věci: 1) dál bude izolovat AfD, i když pak s levicí bude muset dělat levicovou politiku, 2) bude zbrojit – NATO v červnu na summitu spolkovou republiku oficiálně požádá o zdvojnásobení počtu vojáků schopných válčit na půl milionu, byť v čísle mají být započítáni i rezervisté. Koho nám ten Merz svými prioritami a svou úspěšností připomíná?