Žijeme v časech, kdy se jakoby definitivně rozdvojuje vnímání skutečnosti. Na jedné straně stojí menšina s touhou dělat „něco“ proti klimatické změně, menšina stále víc připomínající apokalyptickou sektu. Proti ní, respektive vedle ní, respektive pod ní žije většina, která ty obavy nesdílí, avšak radikální menšině neklade žádný odpor, nestíhá ji ani politickou vzpourou, ani posměchem. Několik příkladů z posledních dní: Stovka českých obcí a měst samozřejmě v čele s Prahou vypnula v sobotu symbolicky na hodinu část veřejného osvětlení, čímž se připojila ke světovému happeningu Hodina Země. Je to jedna z akcí, jimiž se spoluobčanům v pravidelném taktu připomíná klimatická krize. Ale žádná klimatická krize se nekoná, což nevyvede z míry primátora Prahy za ODS, který Hodinu Země podpořil. Jeho magistrát současně ještě umožnil blokování dopravy v centru aktivisty Poslední generace.

Ministr životního prostředí Petr Hladík přivítal minulý týden zprávu Mezivládního panelu pro klimatickou změnu OSN (zkratka panelu IPCC), která má být jakousi syntézou dílčích prací IPCC za posledních devět roků. Lidovec Hladík: „Nejnovější vědecké zprávy IPCC poukazují na bezprecedentní změny klimatu. Důsledky globálního oteplování vidíme ve všech částech světa se stále větší intenzitou a v některých případech jde o nevratné procesy. Tyto změny mají za následek ohromné náklady pro ekonomiku.“ Samozřejmě náš ministr osobně vnímá „energetickou transformaci jako příležitost pro Českou republiku“.

Ona zpráva IPCC je lehká na vědu a zatěžkaná apely a výzvami. Pokud se nám prý nepodaří zastavit růst emisí skleníkových plynů do roku 2025 a vzápětí je nezačneme dramaticky snižovat, bude pro planetu pozdě a na konci století se naši potomci budou potit ve světě o 3,1 stupně Celsia teplejším než před průmyslovou revolucí. Generální tajemník OSN António Guterres zprávu doprovodil výrokem, že klima je časovaná bomba a že lidstvo stojí na ledu, který pod ním rychle taje. Pars pro toto: tentýž Guterres loni na podzim v přímém rozporu s databází, z níž prý vychází (CRED EM-DAT v belgické Lovani), tvrdil, že za poslední půlstoletí přibylo klimatickou změnou zaviněných katastrof o 500 procent. Tento aspekt patří k leitmotivům poslední zprávy.

Kromě toho do zprávy IPCC vnikl slovník krajní levice. V anglickém originále se na 36 stranách textu 31krát objevuje nějaká varianta slov rovnost/nerovnost, 17krát varianta slova inkluzivní, dojde i na rasismus nebo „klimatickou a sociální spravedlnost pro marginalizované skupiny“. Tajemník Guterres neváhá na základě zprávy posouvat laťku pro dosažení klimatické neutrality z roku 2050 o deset let dopředu, ovšem pouze pro vyspělý svět, nikoli pro Čínu, Indii, Malajsii, Indonésii… Jak může Petr Fiala na ministerstvu životního prostředí tolerovat člověka, který s nadšením přivítá takovýto pamflet?

Výmluvný ve zprávě IPCC je i výskyt pojmu „uhlíkový rozpočet“. Tento nástroj se snaží nám spočítat, kolik uhlíku ještě můžeme vypustit tak, abychom neohrozili cíl zastavit oteplování pod 1,5 stupně Celsia. Patří do arzenálu nejradikálnějšího proudu v klimatologii. Tak třeba profesor Kevin Anderson z Manchesteru už léta propaguje přídělový systém, na jakém Británie fungovala za druhé světové války. Na příděl by byla elektřina, tak aby lidé doma byli nuceni zvyknout si na nižší teplotu, nebo zboží energeticky náročné na výrobu. Před dvěma měsíci se z Postupimi ozval bývalý poradce Angely Merkelové pro klima, profesor Hans Joachim Schellnhuber. Ten zas navrhuje přidělit občanům individuální emisní rozpočet vždycky na rok. Roční uhlíková stopa průměrného Němce dosahuje deseti tun, průměrného Čecha dokonce dvanácti. Schellnhuber spočítal, že by náš individuální rozpočet neměl překročit tři tuny ročně. Bohatý by naštěstí mohl nakoupit uhlíkové poukázky u chudáka, který ani ty tři tuny nevyčerpá.

Tito fanatici stále úspěšněji vytvářejí atmosféru, v níž pak unijní Green Deal vypadá jako mírnost sama. Kde jsou konzervativci, aby se proti oficiální, mezitím už prokazatelně krajní levicí ovládnuté klimatologii ohradili? Není dnes důležitější politické téma.