Nenápadně vyhlížející zpráva, že ve Vídni byl odsouzen k podmíněnému trestu bývalý kancléř Sebastian Kurz, je už na druhý pohled docela dramatická. Je to nejnovější příklad zneužití justice v politickém boji. Jsme zvyklí na něco takového, zhruba řečeno, na východ od nás. Ale množí se případy i v německy mluvícím světě, tedy v tom, co je pro nás nejbezprostřednější „Západ“.

Kurz byl v minulém desetiletí politickou hvězdou středoevropského významu. Předseda Rakouské lidové strany (ÖVP) se skutečně pravicovým programem, nejen proti masovému přistěhovalectví, ministr zahraničí a posléze předseda vlády. Starý establishment, i z jeho strany, ho za narušení stojatých vod neměl rád, byla mu dokonce neformálně nabídnuta lukrativní trafika v soukromém sektoru, když si dá od politiky několik roků odpočinek.

Kurz Svobodné nahradil Zelenými, kteří mimo jiné získali ministerstvo spravedlnosti. A nejpozději od onoho roku 2019 se utrhla ze řetězu speciální prokuratura pro hospodářskou a korupční problematiku (WKStA), která spadá pod ministerstvo spravedlnosti. Z politiků se v hledáčku WKStA ocitali a ocitají téměř výlučně exponenti pravice – kromě Kurze například jeho ministr financí a spolustraník Gernot Blümel, stejně jako jiný ministr financí v Kurzově vládě a také lidovec Hartwig Löger. Třetí ministr financí za lidovou stranu (v tomto případě ještě před Kurzem) vyšetřovaný speciální prokuraturou je Josef Pröll. Stejně tak WKStA stíhala nebo stíhá i politiky Svobodných, vedle Stracheho například Johanna Gudenuse, což byl nějakou dobu předsedou poslaneckého klubu.

Kurz byl vyšetřován za křivou výpověď v kauze Ibiza, za údajné manipulace s předvolebními průzkumy, podmínka, kterou dostal včera, je také za křivou výpověď a týká se pro změnu jmenování dozorčí rady ve státním podniku ÖBAG. To skutečně předseda vlády nemá mít vliv na vedení státního podniku?

Rakousko bylo stranickými exponenty ve státních podnicích známé notoricky, je to stará praxe a je nepředstavitelné, že dnešní vedení levicových stran, sociální demokracie a koneckonců Zelených, by to nedělalo. Ale tady speciální prokuratura nezasahuje. Na tomto setrvalém skandálu nic nemění ani fakt, že podstatná část případů speciální prokuratury je pro nedostatek důkazů nebo kvůli procesním chybám zastavena.

Bylo by nepřesné tvrdit, že se WKStA obrací paušálně proti Lidové straně. Obrátila se se proti ní v době, kdy se tato mainstreamová strana posunula k populismu. Může to samozřejmě být časová shoda.

V Německu se obdoba rakouských lidovců, Křesťanskodemokratická unie (CDU), „rakouským“ směrem dosud nevydala. Ale jednotlivci z CDU, kteří takové sklony mají a nevyhýbají se například stykům s politiky z Alternativy pro Německo (AfD), se stávají předmětem zájmu státu. Potkalo to bývalého ředitele kontrarozvědky Hanse-Georga Maassena, na něhož „jeho“ kontrarozvědka založila spis a řádně to vytroubila do světa, potkalo to několik členů CDU, kteří se loni v listopadu zúčastnili soukromé diskuse v hotelu u Postupimi o přistěhovalectví.

Maassenův nástupce, bývalý poslanec CDU, prozradil, že kontrarozvědka o setkání předem věděla, a zadělal tím na podezření, že ho nahrávala a posléze přihrála nahrávku krajně levicovému webu Correctiv, který ze setkání udělal skandál. Zemské státní zastupitelstvo v Braniborsku zkoumá, jestli se prý účastníci setkání nedopustili něčeho nezákonného.

Být v německy mluvícím prostoru na umírněné pravici a nezavírat si na pravici možnosti spolupráce dnes znamená riskovat pozornost represivních složek státu. Kdo by to byl ještě před pěti šesti lety řekl.