Letošní zima je prozatím chladnější než loňská a předloňská. Zásobníky plynu, které se plní vždy od jara přes léto tak, aby vydržely během topné sezony, jsou s aktuálními cca 60 procenty prázdnější než loni touto dobou, kdy byly plné z 88 procent. Plyn je v Evropské unii zároveň 3,5krát až 4krát dražší než před covidem a válkou.

Na takovém pozadí by člověk očekával, že když se Ukrajina od nového roku rozhodla zablokovat průtok ruského plynu přes své území, vyvolá to ve střední Evropě neklid i u jiných politiků než jen u Roberta Fica. Ale tím, jak se slovenský premiér, který má u nás mimořádně špatnou publicitu, jako jediný z evropských státníků veřejně střetl s Volodymyrem Zelenským, je poměrně snadné vyobrazit toto drama jen jako souboj dvou politických soků.

Ve skutečnosti to je špatná zpráva pro evropskou, ale ještě víc středoevropskou, tedy i českou ekonomiku. Plynovodem přes Ukrajinu (za sovětské éry byl pojmenován Bratrství) na Slovensko teklo v uplynulém roce už jen pět procent ruského plynu dováženého do EU. Ale když jsou našponované trhy a ceny, i takový výpadek můžeme pocítit. Za rok 2024 stoupla cena zemního plynu na evropském trhu o 48 procent, což si analytici vykládají schopností trhu předjímat geopolitický vývoj. Ze slov prezidenta Zelenského a jeho premiéra Denyse Šmyhala se, pravda, dalo vyrozumět, že Kyjev smlouvu o přepravě ruského plynu do Evropy neprodlouží. Tranzitní smlouvu bylo zvykem uzavírat na pět let, naposledy byla takto prodloužena roku 2020. Ale pořád tu byla možnost, že Kyjev blafuje, poněvadž zavřením kohoutku by šel přímo proti hospodářským zájmům členských států EU, na jejichž dobré vůli pomáhat je Ukrajina závislá.

Postupný konec přepravy ruského plynu potrubím do Evropy je samozřejmě cenotvorný – tento výpadek cenu buď potáhne nahoru, nebo i při nejlepší konstelaci bude alespoň bránit jeho zlevňování. Zatímco v roce 2020 byl plyn v Evropě stejně drahý jako v USA, nebo dokonce mírně levnější, dnes ho máme se 45 až 50 eury za megawatthodinu dražší čtyřikrát až pětkrát. Netečnost českých politiků tváří v tvář takovému vývoji působí zvláštně.

Jednu trubku po druhé

Plyn ze Sovětského svazu skrze Bratrství tekl do Československa od roku 1967. Ještě koncem 60. let se po sovětských satelitech odběratelem ruského plynu stalo Rakousko, roku 1970 následovalo Západní Německo. Infrastruktura plynovodů z východu do Evropy tak stojí už od dob studené války a my jsme z ní donedávna jen těžili. Dlouhodobé kontrakty s Moskvou znamenaly dodávky levnějších surovin, byly jedním z předpokladů prosperity v Evropě a do určité míry kompenzovaly levnější pracovní sílu v Asii.

Vynález těžby břidličného plynu (a ropy), která v USA před deseti až patnácti lety prodělala velký boom a z dovozce učinila vývozce, byl dalším faktorem trvale nízkých cen. Ale Amerika, stejně jako například Katar, nemůže do Evropy dopravovat suroviny po zemi. Když svůj plyn zkapalní (LNG), naloží na loď a v evropském přístavu opět „zplynuje“, surovina dvakrát mění skupenství, takže 12 až 13 procent energie v plynu obsažené ztrácíme ještě předtím, než ho začneme pálit. Samotná technologie a doprava vedou k tomu, že LNG ze zámoří je v Evropě nutně o desítky procent dražší než zemní plyn z východních trubek.

Ty už jsou ale skoro všechny mimo provoz. Polsko, které mělo předjednané dodávky LNG z Ameriky za cenu překvapivě dobrou a patrně zaváděcí, zablokovalo plynovod Jamal vedoucí z Ruska přes Bělorusko do Polska a dál ještě na jaře 2022. V září téhož roku následoval výbuch ve třech ze čtyř potrubí plynovodu Nord Stream. Původní verze šířená Washingtonem, že pachatelem je sám Vladimir Putin, byla opuštěna. Dnes se předpokládá, že útoku na krizovou infrastrukturu Německa a střední Evropy se dopustily buď samy Spojené státy, nebo Ukrajina.

Bratrství je tedy třetí přerušený plynovod z Ruska za necelé tři roky. Zbývá TurkStream vedoucí z Ruska po dně Černého moře do Turecka a odtud dál do Bulharska, Rumunska, Maďarska... Nicméně TurkStream má jen o málo větší než poloviční kapacitu Bratrství.

Asi bychom se neměli pouštět do kategorických tvrzení, že dnešní stav je naplněním nějakého plánu USA a že jenom kvůli energetice dělaly vůči Rusku a Ukrajině takovou politiku, jakou dělaly – masivní podpora protiruské části ukrajinské politické scény či nastolování tématu vstupu Ukrajiny do NATO (pro Rusy nejčervenější z červených čar). Skutečné motivy tvůrců americké zahraniční politiky neznáme a třeba ani nikdy znát nebudeme.

Na druhou stranu shora neznačená teorie byla vyslovena dávno před horkou fází války. V únoru 2016 známý geopolitický a bezpečnostní konzultant pro Pentagon a jiné státní agentury, ředitel konzultační firmy Stratfor George Friedman na přednášce v Chicagu řekl, že dávným cílem USA bylo a je zabránit bližší spolupráci Ruska a Německa. V očích Washingtonu je prý kombinace německého kapitálu a technologií s ruskými přírodními zdroji a lidskou silou to jediné, co se může postavit dominanci Spojených států ve světě. Separovat od sebe Německo a Rusko znamená vytvořit mezi nimi v jistém smyslu mrtvé území, přičemž v našem případě si místo přeseknutých žil představme zrušené produktovody.

Proti Friedmanovu vidění ovšem hovoří faktor Čína, do níž se Rusko pokouší svůj Evropou odmítnutý plyn a ropu přesměrovat. Je to klopotnější, než si asi v Kremlu představovali, a projekt plynovodu Síla Sibiře 2 nabírá zpoždění. Ale ze shora zmíněných důvodů by tento plyn z Ruska byl opět výrazně levnější než LNG sháněný Čínou různě po světě. To Spojené státy nebudou chtít. Lidé od Trumpa většinou spatřují hlavního vyzyvatele nikoli v Rusku, ale v Číně. Nebude jim Síla Sibiře 2 nakonec vadit stejně nebo víc než kdysi Nord Stream? Samé otázky.

Jiný druh závislosti

Pokud jde o myšlení Zelenského, je naopak jasné, že on své rozhodnutí neprodloužit tranzit ruského plynu do Evropy považuje za dárek Americe. Výslovně prohlásil, že postižené země ve střední Evropě teď mohou nakupovat více LNG z USA. Současně Trump Evropské unii vyhrožuje, že když nezvýší odběr drahého amerického (a méně kvalitního) zkapalněného plynu, uvalí vyšší cla na její výrobky.

Zelenskyj si také Ukrajině nijak přátelského Trumpa zoufale potřebuje naklonit. Dělá to na úkor Středoevropanů, ale nejvíc Slováků. Doposud slovenské domácnosti platily za plyn asi polovinu toho co české. Kromě dlouhodobého kontraktu s Gazpromem v tom slovenské vládě pomáhaly i stovky milionů v poplatcích vybraných ročně za tranzit plynu, z nichž vláda zpětně dotovala zákazníky. I proto Fico tak zuřil, i proto byl v Moskvě u Putina.

Strany české vládní koalice jsou naopak ochotny ztrátu ruských levnějších surovin prodávat jako pozitivum: Zbavili jsme se závislosti na Rusku. Ale když si odmyslíme konkrétní dodavatelskou zemi, existuje ještě i závislost na technologiích. S výjimkou plynu z Norska, který asi nikdy nebude schopen nahradit plyn z Ruska, prodělává česká ekonomika přechod z plynu dopravovaného potrubím k plynu dopravovanému po lodích. LNG se zpravidla prodává na spotovém trhu, typicky na příští měsíc, a může o něj s námi soupeřit skoro jakákoli ekonomika světa. Ceny budou rozkolísané a v průměru vyšší.

Nejenže má LNG větší energetické úniky, má i vyšší emise skleníkových plynů než zemní plyn posílaný plynovodem. I tady se Evropská unie střílí do nohy. Stanovila si limity na emise metanu při výrobě, dopravě a spalování jak ropy, tak zemního plynu. Za překročení limitu bude dodavatel platit pokutu, kterou nejspíš promítne do ceny pro zákazníka. Pravidlo vstupuje v platnost roku 2030, Evropská komise jej navrhla v roce 2021, tedy ještě před válkou a na vrcholu greendealové vlny. Ale od té doby se jej nikdo nepokusil revidovat – loni v květnu při definitivním schvalování bylo proti jen Maďarsko. Česko bylo pro.

Jak se bude cena plynu vyvíjet bezprostředně, těžko říct. Pesimistickou odpověď nabídl už loni v červenci časopis Energy Strategy Reviews. Studie pracovala se dvěma scénáři: v prvním Rusko dodává dál v neztenčeném množství, v druhém úplně přestane. Druhý scénář nastal. Pro něj autoři studie předpovídají zdražení plynu ve střední Evropě za letošek o 18 procent, zatímco v pásu zahrnujícím Německo, Francii a Benelux o 15 procent. Slovenský premiér tvrdí, že krok Ukrajiny způsobí zákazníkům a státům EU dodatečné náklady 120 miliard eur. Český premiér netvrdí nic.