Vybavuji si, jak nám v zahradě na Práčské sám Čestmír Böhm, autor mnoha knih o zahradě, popisoval své poslání: „Každý tři roky musí vyjít článek o ronďákách (rododendronech – pozn. red.), aby lidi věděli, že jim maj přisypat hrabanku nebo rašelinu. Na konec přidam pár novinek a je to.“ Měl už tou dobou svoje roky a v polici v kanceláři byly články na všechna témata úhledně vyrovnány. Samozřejmě mě to tehdy velice pobuřovalo. Postupem času se ukázalo, jak důležité je vědět, pro koho se píše. On psal zahradní pop a byl si toho vědom. Jeho produkce také byla gigantická a profesionální zahradníci vždycky trošinku ohrnovali nos. Nebyla jim určena. Po jeho knihách sáhlo mnoho zahrádkářů, kterým vysvětlil, jak na to, a vzbudil jejich vášeň pro rostliny. Bez té by byli zahradníci tak nějak bez práce. To má svou logiku. Stejně jako má každá generace svůj pop.

Historie zahradničení je pozoruhodná v tom, jak rychle se zapomíná a jak často se dělají stejné chyby. Na strunu této neznalosti lze velice dobře zahrát i v době, kdy vyhledávače válcují knihy. Tedy, nepobuřují mne nadále pisatelé zahradního popu (musel bych se ostatně pohoršit sám nad sebou), ale udivují mne zvěstovatelé světla, kteří objevují lidu spasení. Scénář je banálně jednoduchý. Popíšete principy hospodaření na zahradě tak, jako byste je vynašli právě vy, a dáte všemu nová jména. Vydáte knihu a uspořádáte kurzy v souladu se svým přesvědčením. To je takový jednoduchý ukazatel platný pro každé dílo kdekoli na světě. Poděkování, uvedené zdroje a odkazy na práci předchůdců. Kniha, která huláká „Přede mnou nebylo nic“, zůstává solitérním výstřelem do tmy. Vánoční trh jimi přetékal.

Ve vztahu k zahradě platí až překvapivě, že „dobré knihy nestárnou“. Zahradníkův rok vyjde ještě mnohokrát. Karel Čapek to napsal příliš dobře na to, aby ho někdo překonal. I s obrázky Josefovými. Zahradní pop bylo téma i pro Karla Čapka, který prosadil do Lidových novin rubriku Příroda a zahrádka. Jeho přičiněním psali tehdy „pop“ největší hvězdy zahradnického nebe. Stačilo by v těch článcích aktualizovat češtinu a mohly by vyjít znovu.

Pardubický zahradník Oskar Smrž píše v roce 1929 o „plánování zahrady“. Padají tu takové výrazy jako „venkovní obývací pokoj“ či „přírodní osázení“ nebo „nepřetržitá květena“. Nepřipomíná vám to něco? Najdete tu zmínku o koutku pro ptactvo, vodě v zahradě a respektu výsadeb ke stanovištním podmínkám. Tesat pak lze slova „Žádná kniha nemůže podati přesný návod, jak zaříditi zahradu, neboť všude jsou jiné okolnosti, kterým se práce, rozdělení, osázení atd. podřizuje“.

V této rubrice lze najít i článek o opatrování pěnišníků neboli rododendronů. Je od Václava Julinka ze slavného blanenského závodu Gebruder Schütz. Stať o ovocných stromech je od Františka Jiráska, ředitele brněnské botanické zahrady, a o kvetoucích keřích píše zahradní architekt Josef Vaněk z Chrudimi, celebrita své doby. V té době se všichni pěstitelé potýkali s následky největší zimy 20. století a toto téma probublávalo i odbornou debatou. Do rubriky psaly desítky odborníků z celé republiky, a jakkoli jsou články čtivé i pro začínajícího zahrádkáře, nelžou, nemlží a nevymýšlejí si. Autoři prostě vědí, o čem píší, a je to z toho cítit. Dokonce i v článku o kaktusech, o kterých nevím ani zbla. Karel Čapek byl možná přesvědčivým redaktorem, nebo tehdejší odborná obec cítila povinnost psát pro veřejnost, případně jedno i druhé, každopádně tuto rubriku běžně dostupnou v denním tisku meziválečné doby lze jen závidět.