Po zrušení prvního kola prezidentských voleb v Rumunsku a následném zákazu účasti favorita voleb Cailina Georgesca se politickou Evropou šíří tichý šok. Smíme vylučovat politické síly z voleb kvůli údajně manipulativní kampani na sítích? „Pravicový populista“ Georgescu v pozadí toho rozhodnutí vidí Evropskou komisi. Fakt je, že bývalý evropský komisař Thierry Breton použil nedávno obrat „Udělali jsme to v Rumunsku“. Současně rumunská zápletka zapadá do ideologického střetu mezi Bruselem a Washingtonem. Trumpova Amerika svůj odvrat od EU v celní a obranné politice vysvětluje i touhou EU cenzurovat sociální sítě. O tom všem jsme 12. března mluvili s Bretonovou kolegyní a spolubojovnicí proti neomezené svobodě projevu na internetu Věrou Jourovou. Elon Musk bývalou českou komisařku nazval „ztělesněním banálního byrokratického zla“. Jourová, dnes prorektorka Univerzity Karlovy, si z Muska ani z Rumunska mnoho nedělá.

Jak vlastně vidíte trumpovskou Ameriku?

Nebudu originální. Nejenom mě znervózňuje, že je prezident Trump nepředvídatelný a my úplně nevíme, jestli to, co řekl v úterý, bude platit ve středu. Ale upřímně, co se týká Ukrajiny, tak přes ten strašný moment v Oválné pracovně a přes všechna doprovodná prohlášení se mi jeví, že pan Trump má sílu obě strany přimět k dohodě. Byla bych ráda, kdyby na Ukrajině přestali umírat lidé. A zároveň bych byla ráda, kdyby ti, kdo umřeli, neumřeli zbytečně. Tedy aby Ukrajina nebyla prezidentem Trumpem donucena ke kapitulaci nebo k nějakému super nevýhodnému míru.

Když se na Trumpa podíváme z většího odstupu, často se mu vytýká, že pod ním USA odstupují od liberálnědemokratických zásad.

Pokud tu změnu svých stanovisek nebude vnucovat ostatnímu světu, tak ať si to v Americe prosazuje, jak je libo. Na můj vkus některá progresivistická hnutí v Americe zašla hodně daleko a lidem to už lezlo na nervy. Že přesně tohle prezident Trump a jeho lidé zvedli v kampani, mě nepřekvapilo, prostě to téma se společností hodně cvičí. Zvedá adrenalin a emoce.

A jak Trump s Muskem redukují výdaje na zahraniční pomoc a v nich často i na propagaci určitých politických postojů – USAID nebo National Endowment for Democracy – , to berete?

I to je ještě v souladu s tím, co jsem řekla v předchozí odpovědi. On i tohle dělá pro domo. Chce dostat do lepší kondice státní pokladnu a hledá úspory. Navíc mu některé ty progresivistické projekty vadí ideologicky a politicky. Myslím, že prvotním účelem je ukázat svým voličům, že peníze neopustí Spojené státy. Zároveň jsem zneklidněna, jak se tím zastavuje pomoc Africe, například v boji s AIDS. Ne všechno, co USAID platilo, byly věci, které by konzervativec bez mrknutí oka škrtl. Amerika humanitární pomoc vždycky poskytovala v obrovském rozsahu, i za republikánských prezidentů. Tohle je velká změna.

Ale přes USAID Washington taky ovlivňoval vnitřní poměry v různých zemích, speciálně v zemích blízko Ruska jako Gruzie a Ukrajina investoval velké částky do nevládního sektoru a do takzvaně nezávislých médií. Je dobře, jestli se teď Amerika přestane vměšovat do cizích zemí, nebo je to ztráta pro globální tábor liberální demokracie?

Nemám ráda buď, anebo. Řada programů pomáhala lidem v krajní nouzi. Současně Trump prokazuje vysokou míru pragmatismu. Někdo mu dal seznam financovaných věcí a on vidí, že peníze některým organizacím sloužily k tomu, aby se ovlivňovaly volby v určitých zemích směrem, který se jemu nelíbí. No tak škrtá. To je čitelná situace. Ovšem zmínil jste Gruzii. Zrovna v Gruzii jsme viděli takovou míru ruské propagandy, že bylo potřeba tomu nějakým způsobem čelit. Bývalá prezidentka Salome Zurabišviliová spoléhala na pomoc ze zahraničí, aby ji proruské síly nepřeválcovaly. Tohle zrovna pro mě černobílé je. Na jedné straně je podpora Ruska, na druhé podpora demokratických sil.

Jak a koho v Gruzii podporovalo Rusko?

Vládní strana Gruzínský sen prokazatelně jela na vlně ruské propagandy; a bylo tam financování.

Není to tak, že se Tbilisi prostě nechtělo dát zatáhnout do konfliktu mezi Ruskem a Amerikou?

Oni se především potřebovali udržet u moci. A z volebního programu i z prohlášení konkrétních politiků bylo naprosto zřejmé, že jim nedělalo problém udělat s Ruskem solidní dohodu. Od roku 2008, jak víte, obě země nemají úplně normální vztahy.

Vládní strana Gruzínský sen opakuje: Západ se nás snaží zatáhnout do války s Ruskem, chce, abychom se připojili k sankcím a abychom Ukrajině dodávali zbraně. Asi si Gruzínci nechtějí zopakovat válku s Ruskem. Naplňuje tohle definici slova proruský?

Ruská propaganda v Gruzii směřovala hlavně proti plánům prezidentky a jí nakloněných politických sil jednat o vstupu do EU. Proti jednáním byly obrovské tlaky, protože ta nejsou v zájmu Ruska. A každý, kdo pracoval na zastavení diskusí o vstupu Gruzie do Unie, samozřejmě nepřímo nahrává ruským zájmům. Rusko si nepřeje, aby země, které považuje za součást své vlivové mapy, vstupovaly do EU.

Chtěl bych se vrátit zpátky ke vztahům EU s USA. Vaše Komise měla konflikt s Elonem Muskem dávno předtím, než by nás napadlo, že Musk se bude vyskytovat v nové administrativě. Myslíte, že spor kolem mazání obsahu na sociálních sítích je pro Trumpovu vládu důležitý?

Řekla bych, že by se nejdřív měli soustředit na americkou realitu. Já jsem celá ta léta v Komisi do Ameriky jezdila a vedla intenzivní rozhovory s republikány i s demokraty. A vždycky jsem slyšela: Vy v Evropě máte zakázané obsahy – což máme, v trestních zákonících, po mnoho dekád, to není žádná nová věc. Zatímco, pokračovali oni, my v Americe máme první dodatek ústavy a absolutní svobodu slova. A zničehonic, po vítězství pana Trumpa, slyším Marka Zuckerberga, že v Americe, zdůrazňuji v Americe, jsou na ně vyvíjeny obrovské tlaky, aby mazali.

To se týkalo Bidenovy vlády.

Tak snad i za Bidena platil první dodatek ústavy. Proto já říkám: Nejdřív by se měli soustředit na americkou realitu. V Evropě máme naprosto jasně definováno, které obsahy jsou zakázány zákonem. Ale je to úzce vymezeno tím, co je evidentně ilegální obsah. Zbytek je chráněn svobodou projevu. A já jsem od šéfů digitálních firem mockrát slyšela, že evropská legislativa je pro ně sice náročná a drahá tím, jak po nich žádáme, aby najali lidi, kteří rozumějí jazyku. Ne na všechno můžou nasadit umělou inteligenci. Dětskou pornografii vám mašina detekuje snadno, sofistikované texty těžko. Ale současně nám šéfové platforem říkali: Byť je vaše legislativa pro nás drahá, máme u vás aspoň právní jistotu. Tomu, co se po nás chce, rozumíme, byli jsme s tím včas srozuměni a dá se s tím nějak pracovat. Konflikt Komise s Muskem začal v roce 2023, a vlastně bych to na rozdíl od vás ani nenazvala konfliktem. Pan Musk koupil Twitter, přejmenoval ho na X a oznámil, že s námi nebude spolupracovat v rámci kodexu proti dezinformacím. Což byla dobrovolná dohoda mezi největšími platformami a Evropskou komisí a taky například reklamním průmyslem. Když nám Musk vzkázal, že se kodexu už nehodlají účastnit, řekla jsem: O. k., mrzí mě to, ale co dělat, když to je dobrovolný nástroj. Pak ovšem přišlo Nařízení o digitálních službách (DSA), které je právně vymahatelné. A tady o konfliktu nechci mluvit proto, že vyšetřování, jestli Musk plní DSA, nebo neplní, pořád probíhá.

Český právník Jan Hořeňovský za nejnebezpečnější části DSA považuje potírání takzvaných systémových rizik. Mezi ně patří: dopady na duševní pohodu, na veřejné zdraví, což se používalo k cenzuře za covidu, nebo – to mám nejradši – nepříznivé dopady na občanský diskurz.

Ta duševní pohoda souvisí s jevem, kdy hlavně mladí lidé vykazují vysokou míru závislosti na sítích, což nepřispívá k jejich mentálnímu zdraví. Na základě DSA tedy Komise jednala s TikTokem, aby nezaváděl aplikaci, která měla držet uživatele na síti pět, šest, sedm hodin v jednom tahu. Oni je na síti drželi různými motivačními nabídkami: Když u nás setrváš tak a tak dlouho a budeš plnit to a to, tak ti umožníme přístup k tomu a tomu. Bonbonky. Podle odborníků na veřejné zdraví velmi podlá technika.

A co jste chtěli ošetřit mazáním postů s možným nepříznivým dopadem na občanský diskurz?

Tím se myslí fungování algoritmů, kdy se uživatelé dostanou do bublin, které už nemají vůbec žádné propojení. Veřejný diskurz v dobrém slova smyslu je agora, na níž se potkají lidé s různými názory. Někdy je to konflikt, někdy řev, někdy slušná debata, ale v takové agoře je pořád možná názorová výměna. Ovšem na sítích se začaly budovat vertikály, kde se lidé s různými názory už ani nemají šanci potkat.

Tomu nerozumím, DSA tlačí na mazání už zveřejněných postů, vy teď asi mluvíte o dřívější fázi, kdy by se měly kontrolovat neviditelné algoritmy.

Ráda vysvětlím. Algoritmy by neměly potlačovat svobodnou debatu lidí různých názorů. A mazání se týká jednoznačně definovaných nelegálních obsahů, které tam už někdo umístil. U dětské pornografie, což je to nejodpornější, co lze na internetu najít, je to z hlediska detekce a odstranění nejspíš nejjednodušší, aspoň co se týká fotek a videí. Teroristický obsah – návody na výrobu výbušnin, ale i schvalování a oslava terorismu – se podle expertů též dá odhalit a s pomocí umělé inteligence odstranit poměrně snadno. Nesložitější jsou nenávistné projevy. Tady je třeba pracovat s jazykem. Satira, urážky, zesměšňování jsou chráněny svobodou slova. Výhrůžky smrtí či násilím nikoli.

A když si tedy pod nepříznivým dopadem na občanský diskurz představím ty nepropustné stěny mezi bublinami, Komise je dokáže nějak proděravět?

Nejsem takový expert, abych věděla, jak fungují algoritmy a co se s nimi přesně dá dělat. Ale v rámci DSA se naši experti mají dívat do jejich nastavení, zjišťují, jestli vám platforma na základě soukromých dat, která vy u ní o sobě prozrazujete, neposílá jen určitý druh informací. Což se děje, jak víme z praxe. Jestli si vzpomínáte na kauzu Cambridge Analytica, to byl vyhrocený příklad metody: Načtu si o tobě, jaké máš libůstky a nelibůstky, čeho se bojíš, co konzumuješ, a pak ti naservíruji na míru informace. A ty už se z toho nikdy nevymaníš. Říkala jsem Marku Zuckerbergovi, že na Facebooku se znovu vytvořily kmeny. On to tehdy vůbec nepochopil.

A Komise má experty, které vysílá do nitra platforem, aby zkoumali jejich algoritmy?

Ano, v Komisi by dnes mělo být už několik desítek specializovaných datových analytiků, kteří se na platformu nejdřív dívají zvenčí a mají právo požádat firmu, aby je pustila dovnitř systému.

Viceprezident J. D. Vance nedávno říkal, že pro USA bude důležité, jestli Evropská komise nutí platformy cenzurovat, a že on neví, proč by země, které jsou na štíru se svobodou projevu, měly USA chránit bezpečnostním deštníkem. Mezitím nám Amerika hrozí obchodní válkou. Nebylo by inteligentní DSA coby další třecí plochu s Amerikou zrušit?

Dvě poznámky. Zaprvé si neumím představit, že by někdo z Evropy opačně vzkázal Američanům: Nějaký váš zákon nás štve, zrušte ho. Zadruhé: Jestli si Komise, která už takhle čelí neférovým výtkám, že je nevolené těleso, něco nemůže dovolit, tak vykašlat se na vymáhání zákona, který byl demokraticky přijat. A zrovna DSA bylo přijato velkou většinou. Dlouho se na ten zákon v Evropě čekalo. Čekalo se na Komisi, že odpovědnost platforem razantně zvýšíme. A ani pak jsme nepřistoupili na to, co si teď doma prosazuje Kanada, totiž že platformy budou u nelegálního obsahu právně považovány za spolupachatele. Do toho jsme my nešli, ačkoli tlaky byly veliké.

Od koho?

Z levé strany v politice i od levicově zaměřených nevládek. A my jsme stáli mezi pozicí krajní pravice – Nesahejte na internet! Žádné zásahy, chceme svobodu slovu bez jakýchkoli limitů! – a levicí. Tři roky jsme hledali zlatou střední cestu, aby se nezřizovala digitální policie, což chtěla levá strana, ale také abychom v on-line nenechali rašit džungli, kde se pod vzkazy veřejnosti pomalu mohly místo podpisu kreslit hákové kříže. Nakonec bylo DSA schváleno v Evropské radě členskými státy jednomyslně a v Evropském parlamentu velkou většinou. A pokud vy navrhujete, aby Komise zaujala k Americe inteligentní postoj – a já si taky myslím, že Ameriku si nesmíme dovolit ztratit –, tak mi ještě poraďte, jak se chovat k Americe, když nás vydírá: My vám deštník a vy nám svobodu slova podle amerických měřítek a bez znalosti evropských zákonů. Komise třeba nemusí být tak striktní, ale vůbec si nesmí dovolit říct: Ehm, zjistili jsme, že to či ono nařízení se Američanům nelíbí, tak ho necháme padnout. To nejde.

Nemůže nějaký členský stát navrhnout revizi DSA?

Může.

A to by nebylo inteligentní? V reálném světě bývá něco za něco. A i kdybych tak jako vy nechtěl na internetu bezbřehou svobodu, pořád si mohu říct, že důležitější je pro mě odvrátit cla.

Každý to má jinak. Pro mě například svoboda slova je nejvyšší hodnota, ovšem když je doprovázena hodnotami slušnosti a bezpečnosti. My jsme se tehdy vážně a ovšem i v panice začali zabývat džunglí na internetu, protože tam se děly věci. Jak ta celá panika začala? Když jsme zjistili, že islamističtí teroristé, ti, kteří se svých činů dopustili, i ti, co byli včas odhaleni, se z 85 procent zradikalizovali na internetu. Zbytek v rodině a ve vězení. Na to jsme měli solidní data, například od Europolu. Tady jsme byli poprvé konfrontovaní s tím, že co se píše a čte na internetu, může mít brutální, násilný přesah do reálného světa. To jsme v roce 2016. Od té doby probíhaly debaty. Na regulaci sítí tenkrát hodně tlačilo Německo.

Německo si tehdy sólo přijalo svůj zákon pro potírání nenávisti na internetu, protože nezvládlo migrační krizi. Myslím, že v Berlíně se víc báli kritiky od vlastních voličů než teroristů.

Určitě, byla to kombinace obojího. Já jsem tehdy žádala spolkového ministra spravedlnosti Heika Maase, ať s tím svým zákonem ještě počkají a místo toho se radši zapojí do debaty o celoevropském zákoně. Byla totiž nepsaná úmluva, že všechno, co se týká digitálu a mělo by mít efekt i na velké platformy, které jsou všechny přeshraniční a nadnárodní, má řešit Unie. Ministr Maas mi ale říkal, že situace v Německu je neudržitelná. Odkazoval i na obrovský nárůst antisemitismu na sítích. Když mi ukazoval statistiky, musela jsem uznat, že nějaký důvod spěchat mají. A že vlastně bude zajímavé, když Německo necháme jít napřed a zjistit, co to dělá s platformami, jestli například pod hrozbou sankcí nezačnou překotně a bezhlavě cenzurovat. A nedostala jsem stížnosti typu, že by platformy v Německu byly nuceny k nějaké plošné cenzuře. O což jsem se zajímala, protože samozřejmě sdílím obavy těch, kdo se bojí, že se to dá přestřelit. Dá se to zneužít. Každý zákon se dá zneužít.

Už v Německu přece byla řada případů zneužití toho zákona k politice. Skupina prominentních intelektuálů od Thila Sarrazina po Henryka Brodera například přišla s apelem, že je třeba znovu kontrolovat hranice. Citovali k tomu příslušnou pasáž ústavy. A už ten citát jim Facebook mazal.

Tady jste vystihl slabinu systému, jíž je neznalost místních zákonů, historie a významu slov. U nenávistného projevu pracujeme se subtilní materií, posuzujeme, jestli daná slova mají potenciál vyvolat násilí v reálném světě. Ve chvíli, kdy jste platforma a neinvestujete, kdy nemáte znalce daného jazyka nebo člověka schopného dešifrovat, co v dané zemi má výbušný potenciál, tak se pak dějí i zhůvěřilosti tohoto typu. Já jsem posléze dostávala spoustu stížnosti z různých zemí, načež jsem Nicka Clegga, ve Facebooku dvojku po Zuckerbergovi, upozorňovala, že by měli investovat do analýzy toho, co mazat a co nechat.

Jako že mazali moc?

Měla jsem před sebou stížnosti, kdy na můj vkus smazali i věci, které smazat neměli. Právě jste mě obohatil o další příklad. Nick Clegg byl před nástupem do Facebooku šéf britských liberálů, takže my jsme si v tomhle rozuměli velmi dobře, oba jsme četli Johna Stuarta Milla. A myslím, že jsme Millovi oba zůstali věrni. Clegg si mně zas stěžoval, že většina požadavků na mazání přichází z politiky, od vlád. Kritika, nepohodlný názor – mažte! Já osobně jsem platformám řekla snad tisíckrát: Tohle není, co my po vás chceme, co po vás chce evropský zákon. Nepohodlné názory nejsou hate speech.

Pojďme k Rumunsku. Poslouchal jsem vás v lednu na semináři v české sněmovně, kde jste ke zrušeným prezidentským volbám poznamenala, že Bukurešť nevyužila možností, které jí dávaly DSA a Evropská komise. Že svým opomenutím nechala na sítích řádit ruskou vlivovou operaci. Co přesně měly rumunské úřady dělat?

Měly si u Komise požádat o kulatý stůl, u něhož se pak mohly potkat se zástupci velkých platforem, přes které se jedou ty nejmasivnější politické kampaně. A těm platformám Rumunsko mělo avizovat, že se připravuje velká manipulativní kampaň s využitím umělé inteligence, deep fake, spících účtů. A tam mohlo platformy požádat, aby zareagovaly v momentu, kdy v tom svém systému najdou takzvané neautentické chování. To poznáte, že něco není normální komunikace na síti od lidí k lidem.

A co by se po takovém kulatém stole dělo dál?

Pak by to platformy mohly zkontrolovat a produkci umělé inteligence omezit, úplně stáhnout. Umělá inteligence nemá svobodu slova.

Co vím, tak umělé boty používají dnes všechny možné kampaně.

Určitě. Ale má se na ně dávat nálepka Umělá inteligence. V Rumunsku se na lidi přes obrazovku těch botů navalilo takové množství, až to přesáhlo kritickou masu a vznikl skutečně manipulativní účinek. Pětadvacet tisíc předtím často spících účtů. A do toho se pan Georgescu ještě chlubí, že do kampaně neinvestoval ani lei, čímž narážel na to, že prostor pro tento typ manipulace poskytl TikTok, který za to nebere peníze. TikTok neuznává kategorii politická reklama, takže ani nechce žádné peníze. Je to úplně zvrácené. A pak panu Georgescovi nějakým zázrakem vystoupají ze dne na den preference z pěti na 25 procent.

My přece aspoň zčásti víme, co byl ten zázrak. Tisíce účtů a spoustu influencerů platila agentura, která má blízko k vládní Národní liberální straně. Národní liberálové chtěli poškodit konkurenci z druhé vládní strany. Takže žádné ruské vlivy, ale nezvládnutá vnitrorumunská intrika.

Víte co, s ruskými vlivy je to tak, že se těžko detekují, těžko vystopujete původ konkrétní operace. Zvlášť v době, kdy už má Rusko velice zdatné, samy sebe propagující spojence uvnitř členských států. Politické strany, které směřují na východ. Jsou proruské, nejsou proruské? Mně je jedno, jak to nazvete, ale ty strany mají jednoznačný politický směr a zájem. Jsem vůči Rumunsku zdrženlivá ze dvou důvodů. Jednak je to rozhodnutí ústavního soudu, záležitost členského státu, v tomto ohledu naprosto suverénního. Takže je čistě na Rumunsku, jak se s nastalou situací vypořádá. Jednak si myslím, že vláda v Bukurešti, ústavní soud, tajná služba, nevím kdo, udělal obrovskou chybu. Nešli na veřejnost se vším, co vědí. Veřejnost měla vědět víc. Možná se dnes posouváme do doby, kdy bude nad každými volbami viset pochybnost, otazník, jestli jsou svobodné a férové v tom smyslu, že dávají jednotlivci možnost autonomní, svobodné volby bez skryté manipulace.

Neměl pravdu americký viceprezident Vance s tím, co říkal v Mnichově: že jestli se v Evropě bojíme, že volby může ovlivnit pár desítek tisíc dolarů nebo rublů na sociálních sítích, tak jsme na tom špatně a trpíme nedostatkem sebevědomí?

Přála bych Američanům, aby se jim nevymstilo jejich sebevědomí.

Ale Vance má pravdu, ne? Po každých volbách si zpětně můžeme říct, že se na sítích objevily nějaké podivné účty. Třeba až budou po Evropě u moci různí Georgescové, budou zas rušit volby, které vyhrají vaši liberální demokraté.

Je to otázka na velkou odbornou debatu, kde bych strašně ráda viděla kolegy sociology, politology, občany. Aby se definovalo, jak má být chráněna svobodná vůle informovaného voliče. A v takové debatě bychom se asi vrátili i daleko do historie, kdy byly zakázané podprahové bleskové reklamy v kině. Já je tedy nepamatuji, ale kdysi jste prý v kině ani nezaznamenal, že ve filmu je určitá podprahová reklama, a pak jste vyšel z kina a měl jste nezvladatelnou chuť na colu. Takové skryté manipulativní techniky by v politických kampaních převládnout neměly.

Vy osobně jste v Komisi, promiňte mi to slovo, buzerovala Maďarsko a Polsko za stav justice, Maďarsko za údajný nedostatek svobody projevu a podobně. V těchto případech jste, myslím, posuzovala daleko subtilnější věci, než když nejpopulárnější kandidát v jedné členské zemi dostane zákaz kandidovat. A Brusel to přikryje.

Zaprvé se ohrazuji proti slovu buzerovala. Ani slovo šikanovala by nebylo namístě. Článek 2 Lisabonské smlouvy stanoví pro každou členskou zemi rovnováhu mocí. Lisabon ukotvuje zásadu právního státu. My jsme nikdy nereagovali na individuální rozhodnutí soudů, ani v těch zemích, kde jsme měli pochybnosti o nezávislosti soudnictví. Tak jako teď v Rumunsku, kde to taky je individuální rozhodnutí soudu, ta jsme jako Komise nikdy nenapadali. I když se to po mně mockrát chtělo. Chtělo se po mně, abych okamžitě spustila řízení proti Maďarsku, když za covidu schválilo nouzový stav nad rámec jiných zemí. Načež jsem řekla: V žádném případě, tohle je rozhodnutí, které musí posoudit maďarský ústavní soud. Komise není ústavní soud ani odvolací orgán pro individuální rozhodnutí soudů, zajímá ji systém. Takže pak jsem reagovala na omezení nezávislosti soudců například v Polsku, kde byli soudci vystaveni za své rozhodnutí disciplinárním řízením. To už s nezávislostí justice nemělo co dělat. Nedělala jsem nic jiného, než že jsem jednala s vládou té které země, a když jednání nepomohlo, posílala jsem věc k Evropskému soudnímu dvoru. Zvenku to možná vypadalo, že šikanuji, ale já jsem se jen snažila vysvětlovat, co děláme. Tak aby bylo zřejmé, jaký typ chování členského státu nám v Komisi vadí, a že pak máme povinnost reagovat.

Nemáte někdy třeba zpětně pocit, že Komise se chovala už moc politicky, vždycky ve prospěch jednoho politického proudu? Přece jen dnes už v různých členských státech takzvaní populisté zastupují desítky procent voličů a ti snadno získají pocit, že Komise pravidla vykládá proti nim.

Komise bez politické chuti a zápachu je nonsens. Komisaři jsou nominováni za nějaké politické strany, složení Komise musí odrážet poměry v Evropském parlamentu. Jistě, byly agendy, mezi nimi i moje, kde v našich rozhodnutích mnozí četli politiku. Já jsem se tomu mockrát bránila s argumentem, že ochrana právního státu nemá nic společného s politikou nebo s ideologií. Přece právní stát je univerzální zásada nad politikou. Pochopitelně že jsou některá rozhodnutí Komise, kde i já musím přiznat: Ano, byla to politická rozhodnutí. Sem patří všechna rozhodnutí o zelené politice. Musíte mít na paměti, že ta jsme přijímali po konkrétních eurovolbách, kdy v europarlamentu měli nesmírnou sílu socialisté, lidovci a zelení. Abyste měl Komisi zcela apolitickou, to by se na její místo musela posadit dobře seřízená, ideologicky necinknutá umělá inteligence.