Právě v době Velikonoc archeologové představili fascinující objev v jeruzalémském Večeřadlu, tradičně označovaném jako místo Poslední večeře Ježíše Krista s jeho apoštoly. Oznámení o objevu zveřejnila ve středu Rakouská akademie věd (OeAW) ve spolupráci s Izraelským památkovým úřadem (IAA). O objevu informovaly i zpravodajské weby Fox News a Daily Mail.

Pomocí multispektrální fotografie a technologie RTI (Reflectance Transformation Imaging) badatelé odhalili téměř 40 nápisů a rytin, které po staletí zůstávaly skryté pod vrstvou omítky.

Nálezy ukazují, že toto místo na jeruzalémské hoře Sion bylo jedním z hlavních poutních míst ve starém Jeruzalémě, jež navštěvovali poutníci mnoha věr a z mnoha koutů světa. „Když se nápisy poskládají dohromady, poskytují jedinečný pohled na geografický původ poutníků (přicházejících na toto místo),“ uvedl historik Ilya Berkovich z OeAW. „Bylo to mnohem rozmanitější, než jak nám současná západně orientovaná vědecká perspektiva dosud předkládala.“

Křížem krážem Evropou i Orientem: Poutníci zanechali vzkazy ve svých jazycích

Nalezené nápisy a rytiny pocházejí především z období mezi lety 1300 a 1500. Zahrnují erby z jižního Německa, Rakouska (např. znak rodu Teuffenbachů ze Štýrska), nápis v arménštině „Vánoce 1300“, srbský nápis „Akakius“ i arabské nápisy. Významná část graffiti pochází od arabsky mluvících křesťanů.

Výjimečný je například arabský nápis „...ya al-Ḥalabīya“. Podle vědců jde o nápis poutnice ze syrského Aleppa. „Na základě dvojitého použití ženské přípony ‘ya’ jsme dospěli k závěru, že se jedná o nápis ženské křesťanské poutnice ze syrského města Aleppo. To z něj činí vzácný hmotný doklad předmoderní ženské pouti,“ stojí v tiskové zprávě OeAW.

Další rytiny zahrnují vyobrazení loďky (symbolizující dalekou cestu poutníků), scény Poslední večeře nad německým erbem (s kalichem, talířem a kulatým chlebem připomínajícím jeruzalémský bagel), a dokonce rytinu štíra, kterou zřejmě vyryl muslim po převzetí budovy osmanským sultánem Sulejmanem Nádherným v roce 1523.

„Graffiti“ jako akceptovaná praxe

Badatelé zjistili, že kvalita a propracovanost nápisů a erbů naznačuje, že tvorba graffiti ve Večeřadlu byla v určité době běžně tolerovaná. Jeden z nápisů například patřil Johannesi Polonerovi z Řezna, známému poutníkovi, jenž Jeruzalém navštívil v letech 1421–1422. Další zaznamenané znaky patřily patricijské rodině von Rümlingen ze Švýcarska.

„Na rozdíl od křesťanských nápisů, které byly většinou kresleny uhlím, byly všechny muslimské nápisy a obraz štíra vyryty přímo do zdi,“ dodávají výzkumníci. „Zřejmě to byl projev vlastnictví, který měl zajistit, že muslimské nápisy nebudou vymazány, pokud by budova někdy přešla zpět do křesťanských rukou.“

Je to opravdu to místo? Spory o pravé dějiště Poslední večeře pokračují

Večeřadlo se nachází na hoře Sión v Jeruzalémě, nad jižní bránou starého města. Stavba, jak ji známe dnes, pochází převážně z křížových výprav ve 12. století. Ačkoliv Bible popisuje místo Poslední večeře jako „velký horní sál, upravený a připravený“ (Mk 14,15), není jisté, že současná budova skutečně stojí na místě původní události z 1. století n. l.

Některé tradice, například syrsko-ortodoxní, věří, že skutečným místem Poslední večeře je klášter sv. Marka v Jeruzalémě, kde se nachází starobylý nápis v syrské aramejštině: „Toto je dům Marie, matky Jana, též zvaného Marek. Je to místo Poslední večeře našeho Pána Ježíše Krista s jeho učedníky.“

Od chrámu po nápis v Itálii: Poslední roky přejí biblickým objevům

Tento objev navazuje na sérii nedávných archeologických nálezů spojených s křesťanskou historií. Například letos v dubnu byla při vykopávkách v Chrámu Božího hrobu nalezena stopa po starověké zahradě, která odpovídá biblickému popisu.