Blíží se podpis smlouvy s korejskou firmou KHNP na dostavbu jaderné elektrárny Dukovany. Tedy pokud k němu v březnu dle plánu opravdu dojde. Vláda před Vánoci projednala model financování druhého z plánovaných dvou nových bloků. Je tajný. Z předběžných informací ale vyplývá, že investorem nebude plně státní společnost. O tom, zda je to dobře, ale také o drahé elektřině, manipulovaném systému emisních povolenek či nedostatečné energetické bezpečnosti Evropy jsme mluvili s Jaroslavem Mílem. Bývalý generální ředitel ČEZ a později zmocněnec vlády pro jádro odvolaný v roce 2021 tehdejším ministrem průmyslu za ANO Karlem Havlíčkem má na přípravě dukovanského tendru zásadní podíl.

Ministr financí Zbyněk Stanjura teď v souvislosti s modelem financování nových jaderných bloků naznačil, co se tak nějak předpokládalo – tedy že stát získá v dceřiné společnosti Dukovany II, která má do nového bloku investovat, majoritní podíl. Proč jen majoritní, a ne stoprocentní?

Je to chybný postup. Stát by měl vlastnit celé Dukovany II a celý Temelín II, ne pouze majoritní podíly. Ty dceřiné společnosti vznikly proto, že jádro musí stavět vyčleněná entita uvnitř ČEZ. To byla cesta, jak se kvůli Evropské komisi vyhnout problémům, jinak by se musel regulovat celý ČEZ. A tato jaderná entita má se státem smlouvu. Tím jsou chráněny zájmy minoritních akcionářů. To je jedna ze správně vymyšlených věcí. Jinak bychom se pohybovali ve velmi nestabilním prostředí.

A od začátku bylo jasně dané, že stát může v těchto dceřiných společnostech získat majoritní nebo celý podíl?

Ve smlouvě podepsané s ministerstvem průmyslu se píše, že stát má možnost kdykoli získat v dceřiné společnosti sto procent a v některých momentech mu v tom ČEZ ani nemůže bránit. Musí podíl státu prodat. Podle mne by pro ČEZ bylo maximálně výhodné mít ve firmě minoritu s tím, že by se prodeji celé firmy státu nebránil.

Takže když bude mít stát v Dukovanech II podíl třeba jen 80 procent, tak to nic neřeší?

Neřeší. Když společnost Dukovany II jakožto investor nesplní harmonogram výstavby a přijdou vícenaklády – a ty přijdou, protože už teď má celý projekt zpoždění –, tak začnou dohady, který z akcionářů za to může a v jaké míře, protože smlouva mezi státem, Dukovany II a ČEZ řeší a musí řešit i odpovědnosti akcionářů. Minoritní podíl ČEZ také znamená, že změna notifikace by byla velmi komplikovaná. A to je systémově špatně, protože podmínky stávající notifikace se musí změnit. Jediným správným krokem by bylo, aby se vše od samého začátku odehrávalo v plné režii státu, tedy stát by měl mít sto procent. Pochopitelně je tu riziko toho, že stát bude mizerným hospodářem. Ale víra, že bude ve vztahu k daňovým poplatníkům dobře hospodařit, když bude v Dukovanech II vlastnit jen majoritní podíl, je totální iluzí.

Schválenou notifikaci od Evropské komise na pátý dukovanský blok je možné ještě změnit?

Ano, ale nutnou podmínkou je ten stoprocentní podíl státu. Musí být jen jeden hráč. Další důležitou podmínkou je změnit v rámci existující notifikace princip výkupu elektřiny, který je zcela nesmyslný. Je postavený na prodeji elektřiny na krátkodobých trzích, což je to nejhorší, co se může stát. A stejně tak je nutné zrušit podmínku notifikace, aby byl výkon jaderných bloků regulován podle přebytků obnovitelných zdrojů z Německa. To je absolutní nesmysl. Polští experti označili naši novou elektrárnu v Dukovanech za pološpičkový zdroj, a to právě s ohledem na již uvedenou podmínku. A celá logika výkupního systému s rozdílovým kontraktem (CFD – Contract for Difference – pozn. red.), který jsme údajně i navrhli, je v rozporu s tím, co bylo schváleno českou vládou (výkup má fungovat na principu toho, že prodá-li státní obchodník na trhu elektřinu levněji, než je dohodnutá cena, musí ji následně společnosti Dukovany II dorovnat – pozn. red.).

A z čeho vychází ta vládou a ČEZ uváděná výrobní cena elektřiny z nového jádra ve výši do 90 eur za MWh?

Tak vysoká cena je nesmyslná. Pokud pánové z vlády a ČEZ mluví o tom, že cena elektřiny nepřekročí tuto výši, vytváří si jen extrémně velký polštář pro to, aby se zakryly vícenáklady a eventuální chyby a nehospodárnost v rámci realizace výstavby. Elektřina levná není, protože tady existuje zájem, aby levná nebyla. Ne proto, že by jaderná elektrárna vyráběla draze. Výrobní náklady v našich existujících jaderných elektrárnách jsou jedny z nejnižších v celé Evropě, navíc jsou imunní vůči inflaci. Není tedy jediný důvod, aby silová elektřina byla tak drahá. Je to jen kvůli tomu, že se obchoduje na krátkodobých trzích a v prostředí, které má k transparentnosti velmi daleko. Pokud bude stát financovat nový blok tak, jak uvedl, tedy za extrémně nízkých úrokových sazeb, v některých letech i nulových, tak by se cena elektřiny v dnešní cenové úrovni měla pohybovat okolo 50 eur za MWh.

Takže si stavíme strategickou investici a už od začátku k ní přistupujeme tak, že elektřina z ní bude drahá, ačkoli by nemusela? Proč podle vás stále nebylo zveřejněno celé znění notifikace na první blok?

Je to diplomatický skandál, že celé znění stále není veřejné. Buď se jedná o neschopnost, nebo je to úmysl. Nepřijatelné je oboje. Nevydat za více jak sedm měsíců notifikaci s pseudoargumentem, že chybí překlad nebo něco podobného, je za hranou. Ty podmínky za nás musel někdo vyjednávat. A vyjednával je dva roky. V jakém asi jazyce? Pravděpodobně anglicky a česky. To znamená, že v překladu problém nebude. Nevím, jaký jazyk by mohl být tak komplikovaný, abychom to doteď nezvládli. Možná snad kdyby to bylo projednáváno v maďarštině. Hraje se v každém případě o peníze daňových poplatníků. Jde buď o neschopnost Evropské komise, nebo Česka – a měly by být vyvozeny personální důsledky. Uvědomme si, že vstupní podmínky notifikace schvalovala předchozí vláda. A pokud došlo k nějakým zásadním změnám, mělo by existovat usnesení stávající vlády, respektive ministerstva průmyslu, že se vyjednávají, respektive schvalují podmínky nové.

Proč máme tak drahou elektřinu?

Ceny máme vysoko z několika důvodů. Prvním je ten, že dříve existoval energetický řetězec od těžby surovin, transportu, výroby elektřiny – ať už v jaderné, uhelné, nebo plynové elektrárně – přes přenos, distribuci, obchod až k samotné dodávce spotřebitelům. Celý tento řetězec se optimalizuje na co nejnižší náklady. To je alfa a omega všeho. Ale v momentě, kdy se pod vlivem nějaké ideologie nebo zájmu vyhovět dodavatelským strukturám rozhodnete vyčlenit část toho řetězce, dotovat ho a provedete změnu nasazování výrobních zdrojů v soustavě, nejste najednou v optimu, ale v situaci, kdy tam nějaký „výstupek“ zvyšuje nejnižší cenu. A protože tohle nefungovalo, zavedly se emisní povolenky, které některé zdroje naopak zdražily. A skončili jsme v situaci, kdy máme dva typy zdrojů: jedny totálně nestabilní a závislé na počasí, druhé uměle zdražené povolenkami. V momentě, kdy začnete stavět nestabilní zdroje energie závislé na počasí, automaticky v systému zdražujete i náklady na přenos, služby výkonové rovnováhy a náklady na distribuci. Takže celková cena elektřiny roste. A do toho máte obchod realizovaný na krátkodobých trzích. Silová elektřina je přitom komodita postavená na dlouhodobých investicích a dlouhé návratnosti daných investic. Když trh vznikal, obchodovali jsme na něm jen cca 1,5 procenta celkového objemu dodávek. Dnes se tam obchoduje 40 procent. Tím, že se opustila i celá logika fyzikálních zákonů, jsme se dostali do situace, kdy spotřebitelé mají a budou mít do budoucna méně a méně stabilní dodávky elektřiny. Do toho zaplatí extrémně vysoké náklady na přenos a distribuci, které půjdou ještě o sto procent výš než v současnosti. Není pravda, že naše přenosová soustava byla podinvestovaná a že tu byl nějaký skanzen. Česko mělo ještě před dvaceti lety jednu z nejkvalitnějších distribučních soustav na úrovni, která evropské standardy splňovala na tři sta procent. Existujeme ale v prostředí nestability německých elektráren dané tím, že buď nefouká, nebo nesvítí. A tuhle nestabilitu vyvážejí do zbytku Evropy.

Vždyť už se také Norové a Švédové ozvali a proti vysokým cenám elektřiny protestovali.

Nejen oni. Jsem přesvědčený, že Česko si postavilo zcela chybný obchodní systém. Založený například na tom, že v případě implicitních aukcí zahraniční obchodník neplatí při vývozu náklady za přenos elektřiny přes naše území. Místo toho to dotuje ministerstvo průmyslu penězi ze státního rozpočtu. Naopak ale platí, že když nám dodává Německo plyn, platíme tranzitní poplatky. Potíž je i v tom, že jsme nyní na dodávkách plynu z Německa plně závislí. Pokud nebudeme mít alternativní trasu z Polska, kterou měl být plynovod Stork II, vždy budeme v situaci toho, kdo může být ekonomicky vydírán a tlačen ke zdi. Podstatnou věc by řešil i státní obchodník, který je schopen převzít státní garanci a zajistit dlouhodobé kontrakty a levné zdroje plynu. Představa, že se vše bude odehrávat na krátkodobých trzích, je opět gambling, který si nemůžeme dovolit.

Kdo nás na krátkodobých trzích nutí obchodovat?

Nikdo. Ale proč by někdo říkal, že ten systém obchodování je špatný, když na něm vydělává? Je to stejné jako s emisními povolenkami. Proč by proti nim někdo bojoval, když z toho má skvělý kšeft? Komise řekne, že trh s povolenkami je netransparentní a manipulovatelný, ale my s tím stejně nic neuděláme. Bavíme se o urychlené výstavbě plynových zdrojů, protože ty uhelné budeme odstavovat z důvodu, že jsme si je povolenkami zdražili. A do toho budeme dotovat provozovatele uhelných elektráren. Takže já, vy a další spotřebitelé to všechno zaplatíme nejdříve jako zákazníci v cenách elektřiny a podruhé jako daňoví poplatníci. Proč někdo neodstraňuje příčiny problémů a jenom záplatuje důsledky?

Takže si myslíte, že dotování ztrátových elektráren podle zatím vládou schválené novely „lex plyn“ je celé špatně?

Bez zajištěné alternativní plynové trasy a bez plynových elektráren ty uhelné v provozu budeme muset udržet. Jenže základem nemají být žádné dotace, ale zrušení povolenek. Ty byly systémově vytvořeny jako zdroj financování EU. Původně to mělo fungovat jako extra daň, ale to neprošlo. Proto se za pomoci bankéřů vytvořil systém, který umožňuje dobře vydělat. Ovšem není transparentní a do toho je sám o sobě i z hlediska provedení tím nejhorším řešením. Na tom se nedá nic vylepšovat, to je, jako kdybychom chtěli vylepšovat socialismus. Možností je pouze celý systém zastavit a postavit ho znovu na základě, který respektuje fyzikální zákony. Cíle, které by Evropa měla mít, jsou skutečná energetická bezpečnost, konkurenceschopnost průmyslu, zrušení obchodního modelu, který odírá domácnosti, a skutečně globální snižování CO₂.