Co byla nejspektakulárnější válečná dezinformační operace všech dob? Nebo aspoň moderní doby, protože proslulost trojského koně už těžko něco překoná? Patrně operace Mincemeat.

V roce 1943 se Spojenci chystali otevřít novou frontu v Evropě a z mnoha důvodů bylo logické, že to bude invaze na Sicílii. Britové se přesto souborem zastíracích manévrů pokusili přesvědčit nacisty, že cílem bude Řecko a Sardinie. Jejich zlatým hřebem byla operace Mincemeat, na níž se podílel i budoucí tvůrce Jamese Bonda Ian Fleming.

Britové si opatřili čerstvou mrtvolu a vytvořili jí falešnou identitu jistého kapitána Williama Martina. Jeho uniformu vybavili vedle řady osobních předmětů údajnou korespondencí mezi dvěma britskými generály, podle níž bylo třeba posílit jednotky pro invazi do Řecka, zatímco Sicílie a ostrovy v Egejském moři jsou jen krycí cíle. Mrtvolu dopravili ponorkou do blízkosti španělského přístavu Huelva, kde ji nechali vyplavit na břeh. Španělé tuto údajnou oběť nehody vylovili.

Britové se spolehli na to, že Francovo Španělsko, ač oficiálně neutrální, straní víc Němcům a umožní jim s obsahem vylovených dokumentů se seznámit. Což se taky stalo. A skutečně Němci Sicílii vojensky neposílili a invaze proběhla oproti očekávání relativně snadno.

Za to, že Hitler tuto dezinformaci spolkl, mohla asi jeho posedlost Balkánem. Ale Ben Macintyre v knize z roku 2010 uvádí ještě jeden faktor. Veškeré rozvědné informace pro Hitlera připravoval analytik Abwehru Alexis von Roenne. A ten tou dobou už zřejmě nebyl přesvědčeným nacistou a je možné, že manipulaci prokoukl, ale záměrně ji pustil k Hitlerovi. Nevíme, jak to bylo. Fakt je, že von Roenne brzy poté ztratil důvěru a byl popraven v roce 1944 spolu se skupinou kolem von Stauffenberga.

Nabízí se otázka, zda se za největším rozvědným selháním posledních desetiletí, tedy tím, jak se Izrael nechal překvapit útokem Hamásu, neskrývá nějaká podobná eskapáda. Zatím se zdá, že ne. New York Times zmiňují, že izraelští rozvědčíci zachytili hovor palestinských velitelů, jenž vyzníval tak, že Hamás na rozsáhlejší boje nemá chuť, a nyní tuší, že byl inscenovaný. Ale to je v řádu věcí drobnost.

Izraelci jsou na základě materiálů nalezených u zabitých bojovníků Hamásu zaskočeni tím, kolik toho Palestinci věděli o vojenských základnách v blízkosti Gazy a organizaci izraelské armády. Ale výcvik Palestinců se odehrával všem na očích, Hamás dokonce v září zveřejnil video, v němž se předvádí proražení plotu buldozerem, přesně tak, jak ho za tři neděle provedli.

Armin Rosen se v americkém židovském časopise Tablet pokusil vysvětlit, jak k tomu došlo. Podle něj nešlo o žádnou jednotlivou krycí operaci, ale o „selhání představivosti“ ohledně toho, o co Hamásu jde. Cituje americké experty považující Hamás za „racionálního hráče“, který je dostatečně zaměstnán vládnutím Gaze, a pokud má nějaký expanzivní cíl, pak se týká nanejvýš ovládnutí palestinské samosprávy na Západním břehu. Připomíná, že největším sponzorem vlivného amerického think-tanku Brookings Institution je Katar. Jenže chybnému vidění propadli i Izraelci. A dokonce i Rosen sám, jak přiznává. Z návštěvy Gazy v roce 2014 si odnesl dojem, že „většina Gazanů, se kterými jsem mluvil, Hamás nijak nemilovala a hlavně chtěli mít pokoj“.

Uvádí dva analytiky, jednoho amerického a jednoho izraelského, kteří tomuto groupthinku nepodlehli. Jenže i ten izraelský, plukovník ve výslužbě Yigal Carmon (mimochodem zakladatel známého institutu MEMRI), ve svém textu z 31. srpna vidí zvýšené nebezpečí války jako nezamýšlený důsledek několika faktorů. „Ani Hamás, ani Hizballáh netouží po zahájení komplexní konfrontace s Izraelem,“ stojí hned v prvním odstavci. A v poznámce pod čarou to dokonce zdůvodňuje tím, že obě organizace by tak přišly o možnost participovat na probíhajících projektech těžby zemního plynu!

Jak je vidět, u sebelepšího rozvědného poznatku záleží nejvíc na interpretačním rámci, do kterého jej zasazujeme. A pokud soudíme podle sebe a přisuzujeme protivníkovi v zásadě racionální chování, může ten rámec být chybný.