Andrej Babiš a jeho „štempl pravdy“
Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete
zde.
Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete .
Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat
zde.
Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.
Andrej Babiš a slovenské ministerstvo vnitra uzavřeli smír ve sporu o ochranu osobnosti, šéf ANO úřad žaloval kvůli – dle jeho tvrzení – neoprávněné registraci mezi spolupracovníky někdejší StB. Prezentuje to jako definitivní potvrzení, že s komunistickou tajnou policií nespolupracoval. Zároveň zaznívá, že slovenské ministerstvo vyšlo Babišovi vstříc, protože před volbami podpořil stranu Hlas, k níž patří ministr vnitra Eštok, a že smír fakticky nemění stav věcí, tedy Babišovu registraci coby agenta Bureše. Dá se se značnou dávkou jistoty odhadnout, že na vnímání sporu o Babišovo agentství se po smíru na Slovensku taky nezmění nic.
Pozoruhodné se může zdát snad jenom to, že šéf ANO proti oprávněnosti registrace ještě po všech těch letech tolik protestuje. Rozhodně mu to neškodí. Jeho elektorátu zcela zjevně nevadí, možná se v jeho řadách najdou i lidé, kteří by spolupráci s StB vnímali jako plus. Registrace zcela rozhodně nepředstavuje problém pro potenciální koaliční partnery ANO, například pro koalici Stačilo, v níž má nejsilnější slovo komunistická strana.
Babišův pokračující „boj o registraci“ je mimo jiné projevem setrvačnosti. Dnešní šéf ANO ho zdědil po nějaké minulé verzi sebe, AB z časů prvotního vzestupu ANO, kdy se stylizoval do politika, který je v jistém smyslu dědicem ideálů roku 1989, a snažil se na svou stranu přetáhnout část tábora pravdy a lásky. To už neplatí. Dojem vítězství v tom sporu ale potřebuje ne kvůli meritu věci, ale kvůli tomu, že se v něm v posledních letech značně angažoval a potřebuje svůj štempl pravdy, nebo aspoň něco, co by za něj bylo možné vydávat. A také jako další důkaz svého mučednictví, toho, jak je navzdory všem svým čistým úmyslům neustále tupen nepřátelskými médii a prolhanými politickými protivníky.
Zjevně mu to vychází. Kromě velké skupiny Babišových „věřících“ je tu totiž i rostoucí skupina lidí ochotných zapomenout. Nejenom na to, že někde v archivu existuje záznam a že se zachovala část svazku, na to, že v Babišově okolí se během jeho dráhy podnikatele objevovali někdejší příslušníci StB, na svědectví, podle nichž má šéf ANO velice rád složky a rád je v konkurenčním i politickém boji užíval. Schopnost včas a důkladně zapomenout je důležitá politická dovednost. V příštím volebním roce, který může přinést významné změny, se ten talent bude jistě hodit.