Je skoro polovina prosince, ale stále nevíme nic. Do konce roku měla vláda oznámit, jak bude financovat druhý plánovaný jaderný blok v Dukovanech. V březnu se má podepisovat smlouva s preferovaným uchazečem o zakázku na dva bloky (pozor, vláda striktně trvá na tomto pojmenování a nepoužívá označení „vítězná“), tedy s jihokorejskou společností KHNP. Bylo by dost dobré vědět, zda dojde k zestátnění aspoň společnosti Dukovany II, která má nové jádro stavět. Ale je ticho.

Do toho se v Koreji cosi stalo. Myslíme tím náhlé politické zvraty, které zřejmě povedou k pádu tamějšího prezidenta. Ten jádro podporuje, pomohl ke znovuzahájení výstavby nových bloků a k udržení těch stávajících. Opoziční a nejsilnější parlamentní strana má jiný názor. Pokud v zemi dojde k nějaké radikální proměně v rozložení sil, jsou to další minusové body pro nás.

Nedělejme ale žádné radikální závěry ve smyslu, že s celým tendrem je konec, to by bylo hodně krátkozraké. KHNP říká, že zakázka „bude probíhat podle harmonogramu a postupu dohodnutého s vlastníkem“. Co by také jiného měla říkat. Ale krátkozraké by bylo i nechat se uchlácholit vládou a ČEZ jakožto investorem, že se nic neděje a vše jde podle plánu. Poradce premiéra Jakub Kajzler se na sociálních sítích neuhlídal a pustil se do výměny názorů se skeptiky. „Ano, pojede se dle plánu. Bude uzavřena smlouva i financování. Notifikace není plně v rukou vlády, ale není nutné, aby to bylo hotové do voleb i na 2. blok. Jedna notifikace už schválena je,“ uvedl. Dobře. Pokud by mělo být financování do konce roku vyřešeno, musel by ministr financí předložit návrh. Vláda by ho měla mít v příštích dnech na programu. Nevidíme, že by se to dělo. Ani žádost o notifikaci na druhý blok jsme Evropské komisi neposlali. Komise má novou místopředsedkyni, socialistku Teresu Riberaovou, fanaticky prosazující klimatickou politiku a odmítající jádro. Notifikaci na první blok v její plné, nezkrácené podobě dosud, zdá se, nikdo nečetl, všichni úspěšně mlží. A zároveň zasvěcení potvrzují, že z podmínek vyplývá, že fungování nového bloku bude podřízeno fungování podporovaných zelených zdrojů v síti. Jenže měnit výkon jaderných elektráren nedává smysl technicky a už vůbec ne ekonomicky. Jak nedávno v Echu připomněl energetik František Hrdlička, jádro je nutné brát především jako strategickou investici. A ta, aby měla smysl, musí být maximálně využívaná. Logicky by to tedy mělo fungovat obráceně: jaderným zdrojům by se měla podřídit nejaderná energetika. Je to tak, energii z jádra a nové jaderné zdroje nutně potřebujeme.

To si ostatně asi už uvědomují i Němci, kteří loni odpojili svou poslední jadernou elektrárnu, po šedesáti letech přestali vyrábět elektřinu z jádra. Vše je to následek jednoho z nejhorších rozhodnutí tehdejší kancléřky Angely Merkelové, která dala atomu sbohem v roce 2011 po havárii ve Fukušimě. Poslední tři elektrárny, tedy Isar 2, Neckarwestheim 2 a Emsland, jsou teď v procesu demontáže, která může trvat až patnáct let. Odstavení německých jaderných elektráren mělo velké dopady. Před odepsáním jádra bylo Německo čistým vývozcem elektřiny. Teď je čistým dovozcem a spoléhá na to, že bude vůbec co dovézt. A německý dovoz se letos proti loňskému roku téměř ztrojnásobil. Absurdní je, že až polovina dovezené elektřiny byla původem z Francie, Švýcarska a Belgie, kde jádro představuje podstatnou část z energetického mixu.

Podle průzkumů veřejného mínění by si zvrácení fatálního rozhodnutí Merkelové přály dvě třetiny Němců. Jedna z nedávno zveřejněných studií ukazuje, že příležitosti k opětovnému spuštění až dvanácti reaktorů stále existují. Německému jadernému restartu by prý neměly bránit žádné významné technické překážky. Bylo by ale nutné rychle jednat. Je to celé otázka politické vůle. Dovozci elektřiny se zřejmě po příštím roce staneme i my, protože jsme se rozhodli vzdát se své soběstačnosti. Bez jádra se ale o zajištění energetické bezpečnosti už vůbec nedá uvažovat. Nečekejme tedy. Transformujme ČEZ, nenechávejme si nutit nevyhovující podmínky notifikací a začněme stavět.