Zaorálek se rozvášnil, hlásily v různých variantách včera titulky na českém webu. Lídr mimoparlamentní strany Socdem do evropských voleb Lubomír Zaorálek na tiskové konferenci promluvil kriticky o celkové situaci, také o setrvalém odlivu kapitálu z České republiky ven a Fialovu vládu za to, že s tím nic nedělá, označil za „chcípáckou vládu, která nemá koule“, dokonce za „kolaboranta s někým, kdo není reprezentantem veřejných zájmů“. Zaorálek po takové rétorice sáhl ve víru volební kampaně, což napadne každého. A leckoho ještě napadne, že to říká proto, že je celoživotní levičák.

Věci se poněkud zkomplikují, uvědomíme-li si, že podobnou rétoriku – včetně slov o tom, že ekonomicky jsme kolonie – používá nejméně sedm osm roků pravicový ekonom a klasický liberál Karel Kříž. Ten dokonce před několika lety na stránkách Echa zavedl obrat, že jsme „krmelec Evropy“.

Ale stát je na banky neobyčejně měkký, ať už vládne Babiš, nebo Fiala. Na stanjurovské windfall tax se od bank za loňský rok vybralo 700 milionů korun, což je směšné a ministrovi financí to nemohlo stát za politickou námahu.

Co z těch několika set miliard ročně vyvedených ven jsou legitimní zisk firem a co mohlo vytéct jen skrz optimalizační a daňové triky, díky fintám v účetnictví mezi matkou a českou dcerou? To je velká otázka, na kterou se málokdo snaží poctivě hledat odpověď. Ačkoli sociální demokracie se danému tématu věnuje jen nárazově, ačkoli se tento strukturální problém české ekonomiky datuje od Zemanovy vlády (1998–2002), kdy se bank český stát zbavoval levně a levně prodával i síťovou infrastrukturu, kterou coby monopoly zřejmě neměl prodávat vůbec, a ačkoli Zaorálek byl tehdy významným členem ČSSD – to včera nakousnuté téma jen tak nezmizí.