K prvnímu výročí smrti Milana Kundery (11. července) agentura STEN/MARK vyzkoušela Čechy, co jim to jméno říká, a zda dokonce něco od něj četli. Víceméně se potvrdilo, co člověk asi tak očekával. Ano, jméno Milan Kudera zná devět z deseti Čechů, což nám připadá jako až nepravděpodobně vysoké číslo, které se ale dá vysvětlit tím, že zároveň čtvrtina moc neví, o koho jde: i u těch sice převládá nejasné tušení, že by mohlo jít o spisovatele, ale nejsou si jistí, část si ho prý plete se zesnulým senátorem Jaroslavem Kuberou.

Libovolnou Kunderovu knihu četla prý třetina dotázaných. Většinou však četli jen jednu, a to konkrétně Nesnesitelnou lehkost bytí. Druhou knihu v pořadí, Směšné lásky, přečetlo třikrát méně respondentů. Čtenost ostatních Kunderových děl je mizivá, píše agentura.

To, že právě tenhle román má být u českých čtenářů „nejčtenější“ Kunderova kniha, si lze rovněž vysvětlit tak, že mnozí respondenti spíš „viděli film“, než že by přečetli román. Zvláštnost českého osudu NLB je v tom, že obecně dostupná se v češtině stala až dvacet let po svém světovém úspěchu, tedy v době, kdy už bylo jaksi po Kunderovi… Osobně bych spíše odhadl, že Kunderovou knihou, kterou přečetlo nejvíce Čechů (tedy všech žijících a čtoucích), bude Žert, který svého času četl skoro každý – tj. v dobách, kdy se ještě obecně četlo.

Dále agentura zjistila, že „sečtělost“ stoupá se vzděláním a věkem. Nejlíp dopadli boomeři čili penzisti, nejhůř ale prý generace X, což jsou zhruba čtyřicátníci. Lépe na tom jsou údajně i mileniálové a generace Z, což jsou dvacátníci a teenageři. V jejich případě to lze spíš svést na nedávno ukončenou školní docházku, kde se nemohli Kunderovi vyhnout a možná byli donuceni k nějakému školnímu referátu.

Pokud jde o ignoranci středního věku, to není překvapivé, protože právě v době jejich „čtenářské dospělosti“ se četba stala elitní a exkluzivní formou trávení existence, prostě někdy v 90. letech lidé přestali číst beletrii po celém světě, zůstali u toho jen neurotici, nespavci a romantici. Jak to ostatně Kundera předvídal.

A pak ještě výzkumníci položili Čechům otázku, kterou položil v Nesmrtelnosti profesor Avenarius: „Představ si, že máš volit mezi dvěma možnostmi. Prožít milostnou noc se světoznámou kráskou, třeba s Brigitte Bardotovou nebo s Gretou Garbo, ale pod podmínkou, že se o tom nikdo nedoví. Anebo ji držet důvěrně kolem ramene a procházet se s ní po hlavní ulici svého města, ale pod podmínkou, že s ní nebudeš smět nikdy spát. Chtěl bych znát přesné procento lidí, kteří by volili jednu či druhou možnost.“

Není důležité, jak se na takovou velmi spekulativní otázku dá odpovědět. Lze se spíš obávat, že pomalu se blíží doba, kdy se i jména Bardotové nebo Garbo odeberou tam, kde jejich zvuk bude již jen nejasným šelestem doby, která už pominula a pomalu jí nikdo nerozumí.