Slova prezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu Miloslava Kaly, politickou příslušností levicového sociálního demokrata, že jsme se z tržní ekonomiky proměnili v ekonomiku dotační, nabírají na významu. Vláda Petra Fialy, která by nominálně měla být středopravicová, sama sebe dostává do velmi schizofrenní situace. Na straně jedné slibuje ministr financí Zbyněk Stanjura, že seškrtá na národních dotacích vyšší desítky miliard korun. Sebrat se je chystá mimo jiné zemědělcům.

Z druhé strany už se ale hrne nová dotační pandemie. Přináší ji evropské tažení za bezuhlíkovou ekonomiku Green New Deal. Budou to dotace velmi masivní. Říká se jim opět vzletně. Modernizační fond. Fond spravedlivé transformace. A teď naposledy Sociálně klimatický fond. Jde o velkou novou vlnu přerozdělování. To, co zaplatíme na emisních povolenkách, které už budou zdražovat nejen energetiku a průmysl jako dosud, ale také bydlení nebo stavebnictví, se bude přerozdělovat právě na těchto nových dotacích. Nemůžeme si stěžovat. Když se tyto záměry schvalovaly, dvakrát jsme promarnili právo veta. Andrej Babiš ho měl 16. prosince 2019 a pak znovu 21. července 2020. Nikdy ho nevyužil, přestože vždy po návratu z Bruselu říkal, jak se zasazuje o české zájmy. Jako největší příjemce dotací v zemi pravděpodobně za národní zájem považoval co nejvíc dotací a přerozdělování.

Když pak GND prostupoval to reálného života jako naposledy před čtrnácti dny při schválení povolenek pro dopravu a stavebnictví, už jsme právo veta neměli. A nedokázali jsme dát dohromady koalice států, které by to měly sílu zastavit. Velmi pravděpodobně jsme ale ani neměli zájem. Hlasovalo se v Radě ministrů životního prostředí, kde nás zastupoval lidovec Petr Hladík. Dnes jeden z hlavních proponentů dotační ekonomiky. Zjevně v ní podobně jako Andrej Babiš cítí potenciál přesměrovat dotace ke svým voličům a spřízněným zájmovým skupinám. Z dotačního programu Zelená úsporám chystá nové dotace na „rekonstrukce domů po babičce“. Což je přesně cesta, jak dostat dotace ještě blíž ke své cílové skupině voličů z menších měst a vesnic. „Spíš přidáváme nové okruhy podpory, než že bychom něco zásadním způsobem měnili. Určitě přidáme podporu nízkopříjmových domácností v bytových domech, protože mají velký potenciál energetických úspor třeba v zateplení, výměně oken, instalaci fotovoltaik a vytápění. Také tam nově bude komplexní renovace takzvaně domů po babičce, přidáme některé komponenty, jako je výměna starých atmosférických plynových kotlů za tepelná čerpadla. Tato paleta možností by měla být k dispozici už od září,“ říká Hladík v rozhovoru pro Novinky.cz.

Na otázku, jestli se Hladík vůbec pokoušel v Evropské unii při nedávném rozšiřování povolenek na dopravu a bydlení najít spojence na jejich zablokování, jeho ministerstvo odpovědělo: „Legislativu z balíčku Fit for 55 vítáme, protože tak získáme finance, které můžeme použít pro změnu v průmyslu, energetice, teplárenství, na čistou mobilitu a především na úspory lidí například na zateplení domů. Tyto prostředky Česká republika na sto procent využije.“

To ukazuje, jak daleko degenerativní dotační mentalita prostoupila. Nechme teď na chvíli stranou smysluplnost samotného evropského tažení za dekarbonizaci. Zvrácená je rezignace na to, že když už tady to tažení je, bylo by potřeba udělat co nejvíc pro to, aby bylo ekonomicky výhodné. Toho se dá dosáhnout jen technologickým průlomem a inovacemi, nikoli sociálním inženýrstvím, kdy lidem nejdřív peníze vezmu, a pak je přerozdělím na dotacích. Na věci, které samy o sobě nejsou ekonomicky smysluplné. Stavíme tady nové potěmkiny a propadáme se čím dál víc do dotační mentality. Až tak hluboko, že už to leckomu ani nepřipadne divné. Jako Petru Hladíkovi.

Ten už přímo lidem vzkazuje: Kdo si nevezme dotaci, je hlupák a promarňuje šanci. Server Česká justice tento týden přinesl fascinující doklad proměny tržní ekonomiky v dotační. Článek nese titulek Hladík: Teď je správná doba vzít si dotaci a investovat do energetických úspor. Okno příležitosti je otevřené. Server cituje z konference o energetických úsporách, kde byl Hladík hlavním řečníkem. „Okno příležitosti je veliké a do široka otevřené. Vidíme poměrně jasný ‚fahrplan‘ do roku 2030. Teď je potřeba, a neříkám to jen privátnímu sektoru, ale i municipalitám, obyvatelům, krajům, vzít si dotaci, případně půjčku a zainvestovat do nemovitostí. Abychom budovy dokázali udržet v dobrém technickém stavu, museli bychom v Česku rekonstruovat ideálně tři procenta budov, aktuálně jsou to 1,2 procenta. To je ten ambiciózní cíl, který bychom si rádi dali a ke kterému má směřovat obrovské množství peněz investovaných do úspor,“ zdůraznil ministr.

Od konzervativní strany, za kterou se lidovci rádi vydávají, by člověk očekával konzervativní politiku ve stylu Snažte se o sebe postarat sami, když to nezvládnete, ať se stará rodina. Místo toho ambiciózní místopředseda KDU-ČSL lidem vzkazuje, ať nejsou hloupí a čerpají dotace. Je to podobné, jako když nominálně konzervativní premiér a předseda ODS Petr Fiala vyzýval lidi, aby se nestyděli požádat stát o sociální dávky.

Tím úplně nejhorším na dotacích nejsou často naprosto nesmyslně utracené peníze. Ty hrozí i v tomto případě. Šéf České přenosové soustavy (ČEPS) Martin Durčák upozorňuje, že solární panely mají v České republice využití 12 procent. Z toho je zřejmé, že to nejsou zrovna efektivní investice. Co dobře funguje v jižní Francii nebo slunném Řecku, není velká výhra ve střední Evropě. Přesto to budeme z dotací platit. Tím nejhorším ale je, jak se dotační mentalita dostává pod kůži a stává se součástí nového normálu. To je ten přechod od tržní k dotační ekonomice. Jak bude Zbyněk Stanjura obhajovat škrty národních dotací za vyšší desítky miliard, když už tady jede nová dotační vlna za 1,25 bilionu korun? Právem mu různé zájmové dotační lobby namítnou: Proč mají dotaci dostat oni, a ne my?