Mezi nejrozlehlejší společenstva téhle planety patří kromě lesů travnaté pláně. Stepi, prérie, pampy či savany si zachovávají svůj charakter díky jedinečné schopnosti trav se přizpůsobit a vytrvat. Strategie se samozřejmě poněkud liší a z pohledu Evropana se nám nezdají možná tolik důležité. Zkusme se na to podívat ale třeba prizmatem stravování: bez trav bychom byli o poznání chudší. Bez trávníku by náš svět byl také o dost nuznějším, jakkoli dnes prožívá takové kritičtější období. Bez pastvy by byla naše krajina docela jiná. A jsme zas u jídelníčku. Protože jestli jste si představili předtím jenom chleba nebo knedlík, tak teď si představte i svíčkovou nebo biftek. Dost. Tento sloupek se přece věnuje květeně, nikoli květovým špičkám.

Naše krajina je dosud poměrně pestrá, spíš lesnatá, a veškerý rovinatý terén jsme už od neolitu proměnili na polnosti. Před nimi ovšem leckde byla právě travnatá společenstva. Nebyl všude les, ale i bezlesí. Vždyť přece všechno vždycky všude končí lesem, ne? To je princip sukcese a ta znamená úspěch. Ne tak úplně. Někdy je to pastva, jindy eroze a svůj podíl má zejména oheň. Do trvalého souvislého travního osídlení pak dřeviny pronikají o poznání hůř. Býložravcům jsou vzácnější a vyhledávají je urputněji. A tak pořád dokola.

Posledních třicet let u nás můžeme pozorovat rozsáhlé opuštěné plochy, které se mění postupně v les. Žádné stepi. Chybí pastva, eroze či oheň. Také jsme si ale mohli všimnout po přísušcích v letech 2015 až 2018, jak snadno se patro dřevin může rozpadnout a vytvořit světlý les. Leccos nám také předvedla kůrovcová kalamita, kdy opravdu chudá vysýchavá místa zalesňujeme se stále většími obtížemi a třtiny jsou stále agresivnější i rychlejší. Na mnoha místech planety jsou trávy tím posledním, co je schopné vytvořit souvislý pokryv. Jakmile se otevře, půda ztratí svůj život, mineralizuje a jsme zas na začátku. Vítr a voda začnou brát všechno. Přichází poušť mnoha tváří.

Co je vlastně herní výhodou trav? Duté stéblo z celulózy? Svazčité kořeny? Schopnost zatahovat a probouzet se? Trav je moc a výhod také. Nicméně jejich schopnost přizpůsobit se a vstát z mrtvých je velmi cenná. S jejich konkurenční schopností se už vypořádáváme dnes a bude tomu tak i nadále. V loukách oceňujeme jejich květnatost, a protože trávy velice často válcují právě tyhle krasavice, pomáháme jim. Mechanicky trávy trochu týráme, což bylo ostatně vždy běžné a spojované s pastvou. Stupeň poznání však již pokročil a na trávy nasazujeme také poloparazitické rostliny, které je jařmí a oslabují jejich vliv ve společenstvu. Je to velice úspěšný model. Takový handicap.

Jak výše popsaný princip ukazuje, nadvláda trav je poněkud ošidná. Z některých míst dokážou opravdu vytlačit vše živé. Před sto lety byste je v okrasných zahradách hledali téměř marně. Jednou z mála výjimek bylo několik málo pestrolistých druhů, jejichž pruhovanost se využívala v pestrých letněných výsadbách. Móda zahradních trav je tedy vcelku nová a jejich šlechtění pokročilo teprve v posledních padesáti letech, kdy jsme se dočkali četných novinek zprvu hlavně z Asie a dnes zejména ze Severní Ameriky. Několik poměrně velkých módních vln vyústilo v tu dnešní, která se nese ve znamení lenosti. Trávu zasadíme, ona roste sama a pěkní. Dokonce se posunul i náš estetický ideál krásy, protože netrváme na barevném kvetení. Požadavek jsme vylepšili na odolnost vůči suchu a obecně nepříznivým podmínkám. Ano, o takové trávy máme zájem. Už jsme si tu o nich o kousek výš psali. Pamatujete si ještě, co přijde po nich?