Talleyrand, Metternich, Bismarck, Kissinger. Tyto velikány světové diplomacie spojuje trpělivost, pracovitost a cynismus, které každému v jeho době dovolily do velké míry určovat světovou politiku. Americký prezident Donald Trump by jejich úspěchy jistě rád napodobil – jeho triumfem má být ukončení války na Ukrajině. K nátlaku na konec bojů ho jistě vedou ideologické i geopolitické důvody. Ale zápis do historie v roli velkého mírotvůrce musí taktéž představovat velké lákadlo. Nyní ale zjišťuje, že to nebude tak jednoduché.

Trump si naposledy ostře stěžoval na oba lídry válčících zemí. Nejdříve televizi NBC řekl, že je „velmi naštvaný“, a dokonce „nasraný“ (pissed off) na Vladimira Putina kvůli jeho nápadu, že by na Ukrajině měla být zřízena přechodná vláda pod záštitou OSN. „Nemíří správným směrem,“ prohlásil o něm Trump. „Pokud se s Ruskem nedokážeme dohodnout na zastavení krveprolití na Ukrajině a pokud si budu myslet, že za to může Rusko – což nemusí být pravda –, ale pokud si budu myslet, že za to může Rusko, zavedu sekundární cla na ropu, na veškerou ropu pocházející z Ruska,“ dodal. „To znamená, že pokud kupujete ropu z Ruska, nemůžete ve Spojených státech podnikat. Na veškerou ropu bude uvaleno clo ve výši 25 až 50 procent,“ vysvětlil své uvažování. Ropa je hlavní ruský vývozní artikl a omezení jejího vývozu by zásadně zasáhlo ruskou ekonomiku. Byla by to v podstatě ekonomická jaderná bomba a nevídaná eskalace, ke které se neodhodlala ani předchozí administrativa Joea Bidena. Znamenalo by to v podstatě zahájení velké ekonomické války s Čínou a Indií, které momentálně patří mezi hlavní dovozce ruské ropy, a nejspíše i velké problémy pro Evropu, jež přes všechny proklamace ruské energie stále dováží.

Jestli se Trump k tomuto kroku opravdu odhodlá, je tak krajně nejisté. Americkému prezidentovi ale s Putinem evidentně začíná docházet trpělivost. Nejspíše v něm sílí podezření, že vládce Kremlu pouze hraje o čas a vyjednávání o příměří naschvál prodlužuje. Určitě tomu nepomohlo prohlášení Grigorije Karasina, vedoucího ruské delegace v Rijádu, kde probíhala jednání s Američany, že očekávat průlom už na prvním setkání je naivní. Podle něj je pravděpodobné, že jednání se protáhnou až do roku 2026, přičemž nejbližší možný termín dohody vidí na konci letošního roku. Trump ale naopak očekává, že průlom nastane velmi brzy: údajně chce příměří do 20. dubna.

Roli v Trumpově protiputinovském výbuchu mohl sehrát také finský prezident Alexander Stubb. Ten s ním krátce předtím několik hodin hrál golf a řešil geopolitické otázky. Stubb je proukrajinský a protiruský, není tedy těžké odhadnout, jak Trumpovi mohl radit.

Již pár hodin nato ale Trump obrátil svůj hněv také proti ukrajinskému prezidentu Volodymyru Zelenskému. Důvodem má být ona nešťastná dohoda o ukrajinských nerostech. „Pokouší se vycouvat z dohody o vzácných zeminách, a pokud to udělá, bude mít jisté problémy, velké, velké problémy,“ vyhrožoval Trump.

Jednání o nerostných surovinách se nezastavila ani po hádce Zelenského s Trumpem v Oválné pracovně. Jenže Američané předložili novou, pro Ukrajince o dost nevýhodnější verzi. „Podle návrhu, s nímž se seznámily Bloomberg News, by Washington získal kontrolu nad všemi významnými budoucími investicemi do infrastruktury a nerostných surovin ve válkou zmítané zemi, a to bez časového omezení. Kyjev se obává, že dohoda by mohla nejen ohrozit jeho snahu o vstup do Evropské unie, ale vyžadovala by, aby země splatila veškerou americkou vojenskou a hospodářskou podporu poskytnutou od začátku války,“ napsala agentura. Trump tvrdí, že problémem je Zelenského požadavek, aby se Ukrajina v budoucnu stala členem NATO.

Trumpův zájem o ukrajinské nerosty je ale pro Kyjev vlastně dobrá zpráva. Čím větší bude mít pocit, že jsou „jeho“, tím narůstá šance, že je bude bránit proti Putinovi.

Trump a lidé kolem něj nejsou vůči Ukrajině pozitivně naladěni. Naděje Kyjeva na udržení americké podpory je v podstatě dvojí. Zaprvé, že Trump vycítí v pomoci Ukrajině nějaký profit. Zadruhé, že Zelenskyj není jediný, kdo dokáže Trumpa pořádně vytočit.