Architektura digitálního věku, která využívá nejmodernější technologie pro vytvoření výjimečného zážitku z prostoru. Tak popsal vítězný projekt jedné z nejprestižnějších architektonických cen planety prezident Královského institutu britských architektů Muyiwa Oki. Zatímco každoročně obvykle laureáti (nejen) Stirlingovy ceny vyvolávají pochybnosti, zda jde opravdu o tu nejlepší volbu, letos panuje vzácná shoda.

Ostrovní vliv

Britská architektura má na globální scéně tradičně velmi silné postavení. Prakticky každý stavební sloh vyprodukoval na ostrovech osobnost, která určovala vývoj architektury nejen v rámci Evropy – od barokního mistra Christophera Wrena po soudobou legendu Normana Fostera. Ostrovní architektura měla významný vliv také na českou scénu, a to zejména díky představitelům stylů hi-tech a brutalismu, jejichž projekty se tuzemští tvůrci značně inspirovali. A jsou to koneckonců také Jan Kaplický a Eva Jiřičná, kteří v Londýně udělali velkou kariéru a přinesli tamní vlivy k nám.

Z těchto důvodů se britská ocenění za architekturu těší velké popularitě. Jejich vrcholem je Stirlingova cena udělovaná každoročně od poloviny devadesátých let konkrétní realizaci, která má zásadní přínos pro rozvoj britské stavební kultury. Pozoruhodný byl už letošní užší seznam nominovaných staveb na tuto cenu. Jde totiž o velmi rozmanitý výběr šestice staveb, mezi kterými vyčnívaly zejména dva projekty – nejen svou velikostí, ale také dopadem na život obyvatel Londýna. Vedle kompletní revitalizace postindustriálního londýnského území o rozloze téměř třiceti hektarů do podoby nové čtvrti šlo o novou linku londýnského metra pojmenovanou na počest zesnulé královny. A právě Alžbětina linka se stala letošním vítězem Stirlingovy ceny.

(Ne)zbytnost

Svým rozsahem je to největší rozšíření podzemní železniční sítě Londýna za víc než století. Bylo proraženo čtyřicet kilometrů tunelů pod centrem metropole a celkem nabízí na sto kilometrů kolejí od Readingu na západě Londýna přes letiště Heathrow po Shenfield na východním okraji. Projekt samozřejmě doprovázela řada komplikací, konečný účet nabobtnal na dvacet miliard liber, přínos městu však všechna negativa rychle přebije.

„Alžbětina linka je triumfem spolupráce vedené architekty, nabízející bezchybný, efektivní a nádherně zorganizovaný dopravní systém pro městskou dopravu,“ prohlásil během ceremoniálu Muyiwa Oki. Na výsledku projektu se po architektonické stránce podílel víc než tucet architektonických studií. Vzhledem k multidisciplinárnímu charakteru výsledku je sympatické, že Stirlingovu cenu neobdržela jen architektonická kancelář Grimshaw primárně zodpovědná za celý projekt, ale také experti na osvětlení z Equation, grafické studio Maynard a inženýrská společnost AtkinsRéalis. Bez nasazení všech těchto profesí by totiž nebylo možné docílit tak ucelené kvality.

Jednotlivé stanice jsou ceněny především pro svou architektonickou atraktivitu, přehlednost a přívětivost k cestujícím. Aby se vyladily všechny detaily, byly dokonce zhotoveny makety vestibulů, na kterých si dodavatelé otestovali své produkty. Pro design jsou typické organické křivky plynule navádějící cestující. Jsou zhotoveny ze speciálních sklobetonových panelů, pod kterými jsou umístěny akustické panely pohlcující hluk. Napříč stanicemi se také mění intenzita a tóny osvětlení. Díky tomu se v metru mohou cítit příjemně i lidé, kteří raději volí nadzemní dopravu.

Svým zpracováním nastavuje Alžbětina linka mimořádně vysoký standard pro podobné dopravní projekty. V Česku jsme už zvyklí, že architektura a design se u takových záměrů považují za zbytečnost, která vše jen komplikuje a prodražuje. Při pohledu na budoucí stanice linky D pražského metra si můžeme jen zoufat, že v přístupu k dopravním projektům u nás už britská inspirace vyvanula.