Říjen by mohl být prohlášen za měsíc naivních malířů, neboť používá stejně pestrou paletu barev jako oni. Oba, říjen i ti malíři, si malují pro radost, bezelstně, pudově, bez zbytečných komplikací vybarvují listí, oblohu, trávu, hladinu rybníků, řek a tak dále. Ví, že zanedlouho všechno skončí, nastane šeď a temnota, a až na jaře se začnou barvy vracet. Vyvrcholí to zase v říjnu.

Toť úvod k sobotnímu doporučení pro výstavu, kterou tu občas provádíme. Lze na ní spojit barevnost podzimu s barevností obrazů. Vede do galerie Arthouse Hejtmánek v Praze Bubenči (Goetheho 17), kde vystavuje (či lépe: je vystavován) naivní malíř par excellence Josef Kotrba. Případně do Muzea Českého krasu v Berouně, kde jsou vystaveny Kotrbovy obrazy spojené s jeho krajem, tedy Berounskem.

Tento depozit (Berounsko je krajinou keltských „pokladů“) lze považovat za svého druhu senzaci. Jen výjimečně se najde na jednom místě tak rozsáhlé a zcela netknuté dílo. Navíc nepopiratelné kvality, byť je to kvalita svého druhu, tedy kvalita radostného malování. Ta z těch obrazů rozkvetlých krajin, venkovských slavností, jezdeckých scén, pohádkových výjevů, historických událostí, tančících víl a třeba Tomana a lesní panny vyzařuje, čiší a sálá. Jsou to obrazy bezprostředně a důvěrně viděného a prožívaného světa, který nekomplikují žádné módní ismy, spekulace, koncepce a tak dále. Malíř prostě maluje, co se mu líbí a co chce, aby měl namalováno. Když se mu chce namalovat koně, dům, rozkvetlý sad či ženu u splavu, namaluje to. Nejlépe, jak umí, aby měl z toho radost on, i případně pár lidí kolem. Více netřeba.

S tímto radostným přístupem k světu je často spojován čtvrtý znak naivismu, za nějž lze považovat nějakou duševní (in)dispozici. Jinými slovy, naivní malíři to měli občas v hlavě posunuté. To ovšem není podmínka nutná. A nejspíš neplatí pro Josefa Kotrbu. Ten byl profesně vysokoškolsky vzdělaný architekt (dokonce jedním z jeho učitelů byl Jan Kotěra), pracoval úspěšně jako projektant a stavitel, po únoru 1948, kdy mu znárodnili firmu, nastoupil coby technický úředník na Národním výboru ve Dvoře Králové, kde pracoval až do důchodu. Pravděpodobně po celý život tuto odbornou a technickou práci doplňoval „amatérským malováním“ (za života vystavoval jen několikrát v Berouně), v čemž by se dal spatřovat projev duševní hygieny, úniku, životní alternativy či kompenzace. Ale ze všeho nejdůležitější je, že jeho „dílo“ vykazuje všechny znaky malování pro radost, pro potěšení a pro jakousi základní pudovou potřebu nanášet barvy na plátno a jejich prostřednictvím vytvářet v podstatě vlídný a přátelský svět: v čemž je naivní malířství radikálně jiné než malířství tzv. moderní, natož postmoderní nebo bůhvíjaké.

Obě výstavy objeveného malíře Josefa Kotrby, tedy v Arthouse Hejtmánek v Bubenči i v Muzeu Českého krasu Berouně, končí 31. října. Tedy poslední den měsíce naivních malířů.