EDITORIAL DALIBORA BALŠÍNKA

Spasí extremisti společnost?

EDITORIAL DALIBORA BALŠÍNKA
Spasí extremisti společnost?

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete .

Echo Prime

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Nejdřív to přišlo z tzv. východu Evropy. Ve volbách na Slovensku vyhrál Robert Fico a podařilo se mu sestavit vládu. Robert Fico je kontroverzní osobnost, nepochybně oprávněně spojovaná s mizerií, ve které se nachází slovenská společnost. V předvolební kampani vystupoval s politikou, která byla v rozporu s určeným směrem ve vztahu k ruské válce proti Ukrajině, a ostře se také vymezoval vůči migrační politice Evropské unie. V Česku v čele s prezidentem a v postojích některých marginalizujících se stran byl jasně zřetelný odpor k nástupu Roberta Fica, kterým se popíral respekt ke společnosti našich nejbližších sousedů. A je třeba říct, že když se k poměrům na Slovensku vyjadřuje Petr Pavel, Markéta Pekarová Adamová nebo Miloš Vystrčil, je to jen politováníhodné nepochopení reálného stavu věcí na Slovensku.

Minulý týden ale přišlo jiné politické vítězství, a to v zemi zakládajícího člena Evropské unie, respektive v padesátých letech založeného EHS. V Nizozemsku vyhrál parlamentní volby Geert Wilders, lídr strany stavící se proti nekontrolované migraci, varující před vlivem islamismu a vznášející požadavek na reformu Evropské unie, která se čím dál víc stává socialistickým, regulativním, kreativitu a svobodu omezujícím spolkem. Zda se i jemu podaří sestavit vládu, není zatím zřejmé, stejně tak není jisté, jak důsledně bude prosazovat své názory. Nicméně i z Wildersova vítězství je jasné, že současná politika socialistických byrokratů EU není po chuti ani zakládajícím členům Unie. Ve Francii byl odpor k sociálnímu inženýrství Bruselu projektován v eurovolbách vítězstvím Národní fronty (sdružení) Marine Le Penové, k jejímž souputníkům se Wilders hlásí, stejně jako k našemu domácímu Tomiu Okamurovi. Na podobné trajektorii je i německá AfD, která nevévodí volebním průzkumům, ale významně posiluje a dostává se do postavení druhé nejsilnější politické síly v Německu.

Všechny výše uvedené síly dostávají nálepku extremismu, krajních postojů, mají být ohrožením pro demokracii, odmítají moderní progresivistické trendy v otázkách migrace, rodiny, genderu, sexuality, klimatické ideologie, odmítají manipulace nepoučených politických neziskových organizací, které vydírají vlády a globální společnosti. Proti jednomu extrému stojí jiný extrém. A je logické, že přichází reakce.

Musíme bránit zaslepenému dogmatismu obou extrémů, mohou vést k otroctví, kterému ochotně mohou sloužit digitální nástroje.

Rovnováha musí zůstat zachována především pro uchování lidské svobody, která vždy byla nakonec tím, co společnost posouvalo dál. Samozřejmě při vědomí elementárních pravidel a hodnot.