Plynové elektrárny mají jakožto záložní zdroj nahradit uhlí. To slyšíme neustále. Jenže ve skutečnosti se neděje nic. Nestaví se, investoři nevědí, jestli vůbec dává smysl do plynu dát peníze, od státu nemají žádné záruky. Všechno nabírá stále větší zpoždění. A úplně stejné je to v Německu. Tam kvůli rozpadu vládní koalice padá i schválení nutné legislativy, takže se nestaví. To kromě jiného zásadně mění naši situaci, respektive nejde to dohromady s tím, že se Česko má brzy dobrovolně stát dovozcem elektřiny. A počítá se s tím, že Německo bude mít v plynu takový výkon, aby zbylo i na export k nám.

Jak jsme informovali v souvislosti s vydáním letošního hodnocení zdrojové přiměřenosti od ČEPS (provozovatel soustavy), představený tzv. progresivní scénář předpokládá úplný odklon od uhlí a transformaci i tepláren a závodních energetik na zemní plyn do konce roku 2030. Otázka je, kde vezmeme předpokládané plynové zdroje a elektřinu z nich vyrobenou.

Do roku 2030 plánujeme zprovoznit tři paroplynové elektrárny, ale nic se neděje, projekty se nehýbají, mají zpoždění, investoři nevědí, na čem jsou, a jakou podporu od státu čekat. Takže se plán ukazuje spíš jako sci-fi. Rychlejší povolovací procesy pro stavbu plynových zdrojů by měly být také součástí legislativy, která zatím není. Ministr průmyslu Lukáš Vlček (STAN) teď tvrdí, že ji předloží do konce ledna. Vláda má ve středu 18. prosince konečně mít na programu, a tedy zřejmě i schvalovat, Vnitrostátní plán České republiky v oblasti energetiky a klimatu (NKEP). A i ten by měl pasáže o tom, že nové paroplynové elektrárny v roce 2030 pravděpodobně stát nebudou, obsahovat.

NKEP je ve zkratce plán, jak bude Česko naplňovat politiku Green Dealu. Do toho se měla schvalovat i Státní energetická koncepce a dokument Politika ochrany klimatu, to ale vláda Petra Fialy úplně odsunula. A aby nemusela lidem říkat, že jim cíleně zdraží benzin a plyn, „chytře“ se rozhodla rozkouskovat i implementaci směrnice o rozšíření systému emisních povolenek, jak podrobně píšeme zde. Současná vláda vznik nových povolenek a zdražení osobní dopravy a vytápění sama podpořila. A teď lidem premiér tvrdí, že Česko bude usilovat o odklad zavedení nového systému minimálně na rok 2028. Takže chce rok „k dobru“. Právě cílené zdražování pohonných hmot s NKEP také souvisí.

Chybí nám i Evropskou komisí schválené kapacitní mechanismy pro plynové zdroje. Bez státní podpory do energetiky nikdo neinvestuje a investovat nebude, ať jde o jakékoliv zdroje. Energetika je dost nejistý byznys. A i z toho důvodu, že jsme na tom s plynovými zdroji a nahrazováním uhlí tak, jak jsme, by nám docela mělo záležet na rozvoji plynových zdrojů v Německu.

Na to, že ve zmiňované analýze ČEPS chybí v případě Německa aktualizovaná data, Echo upozorňovalo. Dalo se odhadovat, že po rozpadu německé vládní koalice (v únoru mají Němci předčasné volby), se vývoj ohledně stavění nových plynových zdrojů, a tedy nového stabilního výkonu, ještě zpomalí.

„Data nezohledňují např. německou Kraftwerksstrategie indikující mnohem menší rozvoj plynových zdrojů než zmíněné dotazníkové šetření, což může vést k menšímu množství energie dostupné pro export. Zatímco tedy MAF CZ 2023 počítá s 24 GW v nových plynových elektrárnách, fakticky se v Německu plánuje výstavba pouze 12,5 GW,“ upozornila brzy po vydání zprávy ČEPS analýza platformy Datarun.

A je to tak, Němci se stavbou nových plynových zdrojů opravdu nabírají velmi zásadní zpoždění. Rychle se jim krátí čas, kdy ještě mohou zvládnout nahradit uhelné elektrárny těmi plynovými jakožto záložními stabilními zdroji. Takže plán vlády Olafa Scholze, které aktuálně Bundestag vyslovil nedůvěru, do roku 2030 vypnout všechny uhelné zdroje asi nevyjde. Vzhledem k tomu, že se německá koalice v listopadu rozpadla, nová legislativa podporující výstavbu plynovek se neschválila. Respektive vůbec se o ní nehlasovalo.

Ztrácíme čas, který ani nemáme

Znamená to zpoždění minimálně o další rok. A každý měsíc navíc už hraje roli. Výstavba paroplynové elektrárny může trvat až kolem šesti let. „Ztrácíme drahocenný čas, který nemáme,“ komentoval to šéf německého provozovatele přenosové soustavy TransnetBW Werner Götz. V plánu bylo dodání kapacity kolem výše zmiňovaných 12,5 GW. Co je tedy v případě, že by se počítalo s exportem do Česka, nedostatečné. Ale jak vidíme, nový výkon nebude nakonec asi vůbec. A to se ještě nesmí zapomínat, že část z toho by Němci stejně použili na výrobu zeleného vodíku. Takže by žádné přebytky dostupné pro export tak jako tak nemusely být.

Němci se teď logicky tážou, co tedy dál s uhelnými zdroji. Protože ty stárnou a jejich provoz se vlivem drahých povolenek a už ne tak vysokých cen elektřiny ekonomicky nevyplatí. Stejně jako u nás. Ale na rozdíl od nás si Němci vyjednali už dříve alespoň kapacitní platby. Vědí, že bez nových plynových elektráren bude jejich zavírání zatím nemožné. Když nefouká a je zima, jako jsme toho aktuálně byly svědky, uhlí jede v Německu naplno. Loni se na výrobě elektřiny uhelné elektrárny podílely zhruba z 32 procent. Jádro si Němci iracionálně vypnuli.

Odchod od jaderné energie probíhá už od roku 2011, kdy o něm po havárii ve Fukušimě rozhodla vláda kancléřky Angely Merkelové. Do roku 2011 Německo produkovalo z jádra čtvrtinu své vyrobené elektřiny. A co především, před odepsáním jádra bylo čistým vývozcem elektřiny. Teď je čistým dovozcem. Poslední tři německé jaderné elektrárny, tedy Isar 2, Neckarwestheim 2 a Emsland, jsou teď v procesu demontáže, která může trvat až patnáct let.

Zřejmě v rámci předvolební kampaň dochází k tak nepochopitelným věcem, jako je situace, kdy bavorský premiér a šéf CSU Markus Söder přijede do Prahy, aby požádal českou vládu o stabilní dodávky elektřiny. Výměnou za pomoc při vývoji a stavbě reaktorů.

Na Bavorsku jakožto jednom z průmyslových center lze ilustrovat, jaký dopad vypnutí jádra má a ještě mít bude. Blok Isar 2 vyráběl ročně přes 11 TWh elektrické energie. To je zhruba 12 procent celkové spotřeby elektřiny v Bavorsku. Německo stále trpí nedostatečným propojením mezi severem a jihem, takže elektřina vyrobená větrníky na moři na severu země se obtížně dostává na jih k bavorským průmyslovým podnikům. I to je jedna z příčin, proč německý průmysl tak padá. A táhne dolů i nás.