Plánem opětovného odstoupení Spojených států od pařížské dohody o klimatu nově zvolený americký prezident Donald Trump nepřekvapil. Jde samozřejmě spíše o symbolický krok, s příchodem Trumpa ovšem jistě nastane celkový odklon od důrazu na klimatickou politiku. Už avizoval energetickou politiku orientovanou na maximalizaci produkce ropy a zemního plynu a jejich zvýšený vývoz. Evropa se tímto stává ve svých přísných dekarbonizačních plánech založených hlavně na regulacích, které stále více ničí její konkurenceschopnost, osamělá. Obrovským problémem jsou skomírající evropské automobilky, které doplatily na nucený přechod k elektromobilitě. Ten nevyšel a teď na něm prodělávají. Od nových eurokomisařů ale slyšíme, že cíle přehodnocovat netřeba.

Trumpa je nutné brát vážně ve všech jeho předvolebních slibech, i když vše se může do jeho nástupu v polovině ledna ještě proměnit. Evropa by tedy měla počítat i s velmi pravděpodobným uvalením cel, a to možná opravdu i těch ve výši dvacet procent na dovoz některého zboží. Typicky německých aut, což se následně dotkne i nás. Nejvíce ohrožené jsou Porsche a Mercedes. Porsche v USA nevyrábí vozidla a případné 20procentní clo by ho tedy zvlášť postihlo. O problému píšeme podrobněji například zde.

Jak už jsme informovali, Trumpův tým už pří připravuje opětovné odstoupení od pařížské dohody o klimatu z roku 2015, jejímž cílem je „udržet oteplování planety pod hranicí 1,5 stupně Celsia oproti hodnotám před průmyslovou revolucí a společně postupovat proti změně klimatu“. Trump už Američany od pařížské dohody odhlásil za svého prvního volebního období, Demokrat Joe Biden to ale následně zvrátil.

Čeká se, že Trump ukončí i pozastavení povolování nových vývozů zkapalněného zemního plynu (LNG) a zruší výjimku, která Kalifornii a některým dalším státům umožňuje mít přísnější normy ohledně znečištění ovzduší. Zajímavé bude sledovat, co Trump udělá s tzv. americkým Green Dealem, respektive zákonem pro snižování inflace (IRA – Inflation Reduction Act). To je Bidenova legislativa, která za pomoci federálního rozpočtu podporuje investice do zelených technologií různými dotacemi a daňovými úlevami. Trump před volbami IRA opakovaně kritizoval kvůli tomu, že je příliš drahý, a tvrdil, že další čerpání prostředků zruší. Není ale jasné, jakou by snaha o zrušení zákon měla podporu.

Šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová na nedávném summitu evropských lídrů v Budapešti děkovala Mariu Draghimu, že dle ní tak dobře sepsal zprávu o stavu evropské konkurenceschopnosti. Je to čtení o tom, v jak velkém úpadku Evropa je, že nedokáže konkurovat USA ani Číně a jaká jsou podle Draghiho řešení (velké investice spočívající v dalším zadlužení a v postupné větší federalizaci a k tomu dekarbonizace stále na prvním místě). O Draghiho zprávě psal pro Echo například ekonom Mojmír Hampl zde. 

Jak chce EU ve svém postavení s Trumpem vyjednávat?

„Cesta k naší budoucí konkurenceschopnosti je jasná. Je to díky neocenitelné práci Maria Draghiho. A obětavosti evropských lídrů. Pojďme tedy vpřed a rychle,“ pronesla von der Leyenová. Ta také nedávno oznámila, že s Trumpem bude Evropa vyjednávat přes nákupy LNG a že bude brát víc toho amerického než ruského. Server Politico připomněl, že něco podobného se dělo už v roce 2018. Tehdy předseda Komise Jean-Claude Juncker tvrdil, že s Trumpem uzavřel „příměří“ a odvrátil hrozbu dalších cel slibem o tom, že Evropa usnadní větší dovoz LNG. Jenže to, od koho společnosti plyn nakupují, Evropská komise nijak neovlivňuje. Rozhoduje nižší cena.

Je dobré připomenou, že ruský plyn k nám pořád teče, a ne málo. V září sám tehdejší ministr průmyslu Jozef Síkela uváděl, že přes Slovensko se ho k nám dostává zhruba 40 procent. Kolem 60 procent teče přes Německo. To je způsobeno hlavně tím, že ruského plynu dodávaného na slovenský a maďarský trh byl přebytek a bylo výhodnější ho nakupovat. Plyn tekoucí přes Německo, tedy hlavně norský plyn a zkapalněný plyn například právě ze Spojených států, navíc byl a ještě do konce roku bude zatížen poplatkem, který si Němci za uskladňování plynu účtují. O zvýšeném odběru plynu z Ruska píšeme také zde.

Evropa má několikanásobně dražší energie než USA. Proto evropským společnostem přestává dávat smysl vyrábět zde a je pro ně výhodnější přesunout výrobu do Spojených států. To bude pravděpodobně vzhledem k Trumpově politice ještě pokračovat. Stejně tak bude docházet k ještě většímu odlivu investic a kapitálu pryč z EU, sníží-li Trump daně, především ty korporátní, jak slibuje. Investiční prostředí je v Americe celkově přívětivější než v Evropě a firmy budou mít stále méně důvodů tu zůstávat.

Automobilky to „přehodnotily“

Nejmarkantnější jsou problémy evropských automobilek, které nainvestovaly do vývoje elektromobility, a teď zjišťují, že na prodeji elektroaut prodělávají. Poptávka po elektromobilech je nadále slabá, bez dotací na odbyt už vůbec nejdou. Automobilky zažívají výrazný propad ziskovosti, trpí čínskou konkurencí, celkovým poklesem poptávky, zvýšením nákladů a děsí se pokut za neplnění emisních cílů. Do toho se Evropa chystá uměle ukončit prodej spalovacích aut počínaje rokem 2035.

Podle dat z roku 2022 se Evropa celosvětově podílí na 7 až 8 procentech vyprodukovaných emisích skleníkových plynů. Pro srovnání: Spojené státy se podílí 13 až 14 procenty a Čína více než 30 procenty.

Ještě nedávno evropský automotive přijímal tlak evropských regulací na ukončení éry spalovacích motorů. Nyní dřívější podporovatelé nuceného přechodu k elektromobilitě říkají, že je potřeba to přehodnotit. „Ukazuje se, že to prostě nejde. Nejde to finančně, nejde to technologicky, nejde to z hlediska zájmu zákazníků. Je potřeba to přehodnotit,“ říká teď třeba člen vedení Škoda Auto Martin Jahn.

Zapadnout by neměla slova eurokomisař pro klima a opětovného kandidáta na tuto funkci Wopke Hoekstry, když odpovídal na dotazy europoslanců při slyšení před výbory. Hoekstra nejenže trvá na zpřísnění limitů CO₂ pro příští rok, na pokutách pro automobilky, pokud nesplní zelené cíle a na roku 2035 jako konečného pro výrobu nových spalovacích aut. Také dokonce obvinil automobilky z toho, že jejich obavy jsou přehnané, a uvedl, že v žádosti o revizi klimatických cílů pro automobilový průmysl nevidí smysl. „Nejsem si tak jistý, zda je změna cílů něčím, co zachrání auta,“ řekl.