Po dvou letech konečně reálně vzrostla hrubá měsíční mzda. To je dobrá zpráva od Českého statistického úřadu. Za zmíněné poslední dva roky se totiž reálné mzdy snížily o skoro dvanáct procent a životní úroveň v Česku se tím razantně propadla, dokonce nejprudším tempem mezi zeměmi OECD. Inflace teď velmi klesla, proto ji mzdy konečně předehnaly. Nesmí se ovšem zapomínat na to, že domácnosti si od letošního roku po vládním zásahu v podobě konsolidačního balíčku o dost pohoršily. Všem se totiž zvedly daně a vzrostly životní náklady. V čistém vyjádření už to se mzdami a s tím, kolik lidem opravdu zůstane v kapse, není tak veselé.

Je-li řeč o růstu mezd, rozlišuje se nominální vyjádření, které představuje to, kolik peněz lidé obdrží ve své výplatě. Reálná hodnota je však více vypovídající, protože vyjadřuje, co si za tyto peníze mohou koupit. Pokud je tedy vysoká inflace, nominální růst mezd neznačí, že lidem roste jejich životní úroveň.

A v prvním čtvrtletí letošního roku po více než dvou letech konečně reálně stoupla průměrná hrubá měsíční mzda, meziročně o 4,8 procenta na 43 941 korun. Bez započtení inflace, která činila v daném období 2,1 procenta, vzrostla průměrná mzda v letošním prvním čtvrtletí meziročně o sedm procent.

„Citelný vzestup mezd bude pokračovat i v dalších čtvrtletích letošního roku. Za celý rok tak nominální mzdy přidají 6,5 procenta, tudíž ty reálné poskočí o 3,7 procenta. Po dvou letech znatelných propadů reálné mzdy se tak do Česka letos vrací její růst, což podporuje spotřebu domácností. Ekonomika se proto vymaňuje ze spotřebitelské recese, do níž upadla vinou mimořádně vysoké inflace a energetické drahoty,“ komentuje situaci ekonom Lukáš Kovanda.

Tím ale končí pozitivní zprávy. Pokud nebudeme brát v potaz mzdy v hrubém vyjádření, ale v čistém, propíší se do nich zvýšené přímé daně. Vládním konsolidačním balíčkem si totiž pohoršili všichni. Zaměstnanci i OSVČ. Zaměstnanci začali povinně odvádět nemocenské pojištění, vzrostla daňová progrese a zrušilo se nebo zpřísnilo několik daňových slev. Živnostníkům velmi výrazně vzrostly odvody na sociální a zdravotní pojištění, což jsou rovněž daně. Pokud se na tuto kvazidaň budeme dívat skrze to, jak se podílí na státním rozpočtu, jsme na prvním místě ze všech zemí OECD. Můžeme se tedy pyšnit tím, že máme nejvyšší daň na světě. 

Utrpěly hlavně rodiny s dětmi

O nejvíc peněz zřejmě přijdou rodiny s dětmi staršími tří let, kdy jeden z rodičů zůstává doma. Došlo totiž k omezení slevy na manželku či manžela, kterou už bude možné uplatnit jen u péče o dítě do tří let věku. A došlo také k úplnému zrušení školkovného. Maximální částka zde byla na úrovni minimální mzdy, za loňský rok bylo ještě možné snížit si daň z příjmu až o 17 300 korun na každé dítě. To už za letošní rok nepůjde.

„Obecně lze říci, že z důvodu zrušení či omezení některých daňových slev a zavedení příspěvku na nemocenské pojištění zaměstnanců se v procentuálním vyjádření nejvíce zvýší daňové a odvodové zatížení u rodin s dětmi staršími tří let, kdy má rodič zaměstnanecký příjem zhruba 40 až 50 tisíc korun měsíčně a druhý rodič je doma s dětmi, tedy nedosahuje příjmu nad 68 tisíc korun ročně. Zde se dostáváme na úroveň až o cca 10,5 procent vyšších odvodů, to znamená daň z příjmu plus pojistné vůči hrubé mzdě,“ popisuje extrémní příklad daňová poradkyně Monika Lodrová z poradenské společnosti BDO.

Zaměstnanci tedy od ledna odvádí znovuzavedené nemocenské pojištění ve výši 0,6 procenta hrubé mzdy. Z průměrné hrubé mzdy za loňský rok by šlo o částku zhruba 264 korun. Sazba pojištění pro zaměstnance se snížila v roce 2009 na nulu, do konce roku 2008 byla ve výši 1,1 procenta. Zaměstnavatelé na nemocenské pojištění zaměstnanců budou nadále odvádět 2,1 procenta.

Větší daňová progrese se projevila ve snížení hranice pro sazbu daně z příjmu ve výši 23 procent. Dosud se tato vyšší sazba týkala lidí pobírající čtyřnásobek průměrné mzdy, nyní budou tuto sazbu platit i lidé s trojnásobkem průměrné mzdy, to znamená s příjmem zhruba 132 tisíc měsíčně. Do této sumy se platí sazba ve výši 15 procent.

Živnostníci si od letoška připlatí velmi výrazně především na sociálním pojištění. Dříve se minimální zálohy zvedaly většinou v řádu nižších stovek, nyní je však skok velký. Od letoška dochází ke zvýšení minimálního vyměřovacího základu, který by měl u osob vykonávajících hlavní samostatnou výdělečnou činnost vzrůst ze současných 25 procent průměrné mzdy až na 40 procent průměrné mzdy, a to postupně o 5 procent ročně. Zároveň budou OSVČ platit pojistné nejméně z 55 procent základu daně (dosud to bylo z 50 procent základu daně).

Za loňský rok živnostníci platili minimální zálohu na pojistné na důchodové pojištění ve výši 2 944 korun, po zvýšení na 30 procent průměrné mzdy v roce 2024 odvod činí cca 3 532 korun. Ten je však reálně ještě vyšší z důvodu navýšení průměrné mzdy, tedy jde o cca 3 852 korun.

Daně, které daněmi raději nenazýváme

Nemělo by se zapomenout ani na nepřímé daně, kde došlo k podstatným změnám zejména u sazeb DPH. A stejně se znovu zavedla další nepřímá daň v podobě platby za obnovitelné zdroje, která se od letoška vrátila na faktury za elektřinu. Platby za podporované zdroje souvisejí s financováním solárních projektů v letech 2008 až 2010, což se později začalo nazývat tzv. solárním boomem a majitelé fotovoltaických elektráren solárními barony. Stát jim tehdy na projekty slíbil dvacetiletou podporu, svým způsobem se tehdy podnikatelům zavázal investici proplatit. Od loňského roku tyto příspěvky platil z celé části stát.

Tuto nepřímou daň tedy znovu odvádějí spotřebitelé, a to 600 korun za každou spotřebovanou MWh. Pokud budeme uvažovat typickou spotřebu tři MWh ročně, jde o skoro dva tisíce korun navíc jen za zelené poplatky. V rámci regulované složky se ale zvýšila i platba za distribuci a další poplatky.

Lidé se správně domnívali, že dopady vládního konsolidačního balíčku pocítí a že na rozpočet jejich domácností bude mít vliv. Podle dat Českého statistického úřadu z konce loňského roku se ve srovnání se stejným obdobím v roce 2022 zvýšil počet lidí, kteří v očekávali zhoršení celkové ekonomické situace. Stejně tak byl vysoký počet těch, kteří očekávali zhoršení své vlastní finanční situace. Třetina domácností – tedy přibližně 1,6 milionu domácností – uváděla že sotva vyjde se svými příjmy.