Založení „buržoazní republiky“ se za komunismu moc nepřipomínalo. Teprve roku 1988, rok před kolapsem režimu, byl 28. říjen prohlášen za státní svátek. Ve starších kalendářích z Husákovy a Jakešovy éry najdeme u (pracovního) 28. října několik vysvětlivek, jako třeba vyhlášení čs. federace (1968) a den znárodnění (1945).

Vyhlášení federace bylo pro Slováky důležité, dokonce asi tak důležité, že mnozí z nich kvůli němu považují rok 1968 za vcelku úspěšný rok, kdežto v české části bývalé federace bude už navždy spojen s invazí Varšavské smlouvy a rozdrcením pražského jara. Nicméně za komentář stojí i ten druhý bod: „den znárodnění“.

Jestli má Gaza, jejíž pláže skutečně patří k tomu nejlepšímu ve Středomoří, nějakou turistickou budoucnost, leží tato budoucnost někde ve 22. století a dál. Ani tou bezprostřední budoucností si není nikdo jist. Z hlediska izraelského premiéra Netanjahua, jehož nepříliš vysoká popularita si ve válce přece jen polepšila, je jakékoliv budoucí mírové uspořádání plné komplikací. Jenže věčná válka nepřichází v úvahu; jednak na ni ani Izrael nemá kapacitu, jednak na ni zbytek světa není zvědavý. Ani izraelská diplomacie nedokáže vyžehlit úplně cokoliv a během poslední generace přibylo na Západě jak muslimů, tak sympatizantů Palestiny na levicové scéně.

To znamená, že likvidace Hamásu je teoreticky možná, ale následná izraelská okupace na neurčito nikoliv. Co pak se zemí, která má dva miliony obyvatel a kde se v minulosti dařilo teroristům jako houbám v podzimním lese? Nějaký druh řádu tam nastat musí, nejlépe natrvalo. Ale pravděpodobně to nemůže být vláda vytvořená a udržovaná místními občany, aspoň zatím ne. Příliš mnoho radikálů.

Možnou alternativou by byla „svěřenecká vláda“ vykonávaná nějakou koalicí arabských států, které mají diplomatické vztahy s Izraelem. Z hlediska řadového Gazana by bylo jednodušší podrobit se jiným muslimům a z hlediska Západu, včetně různých hlasitých aktivistů, jsou veškeré případné problémy a konflikty mezi Araby v podstatě neviditelné. Došlo by tím k „přerámování“ celé situace, staré vzorce by přestaly platit.

Jestlipak se do toho bude někomu chtít?