V jakémsi paralelním vesmíru, kde Římané v sedmém století vyhráli válku proti kalífovi Umarovi I., je dneska Gaza něco jako Miami nebo Marbella východního Středomoří. V luxusních resortech turistického supercentra lenoší zlatá mládež, brebentící řecky, koptsky, aramejsky a desítkou dalších jazyků, mezi kterými se hebrejština i arabština vyskytují jen menšinově.

Každá obří loď nacpaná dovolenkovými cestovateli, která propluje Suezským průplavem, tu dělá povinnou zastávku, protože zdejší proslulé pláže si nechce nechat nikdo ujít. Zatímco slunce zapadá nad širokým Středozemním mořem, tisíce lidí, oblečených jen v tom nejnutnějším plážovém odění, vysedávají v pobřežních barech a usrkávají své nehorázně drahé drinky…

Jestli má Gaza, jejíž pláže skutečně patří k tomu nejlepšímu ve Středomoří, nějakou turistickou budoucnost, leží tato budoucnost někde ve 22. století a dál. Ani tou bezprostřední budoucností si není nikdo jist. Z hlediska izraelského premiéra Netanjahua, jehož nepříliš vysoká popularita si ve válce přece jen polepšila, je jakékoliv budoucí mírové uspořádání plné komplikací. Jenže věčná válka nepřichází v úvahu; jednak na ni ani Izrael nemá kapacitu, jednak na ni zbytek světa není zvědavý. Ani izraelská diplomacie nedokáže vyžehlit úplně cokoliv a během poslední generace přibylo na Západě jak muslimů, tak sympatizantů Palestiny na levicové scéně.

To znamená, že likvidace Hamásu je teoreticky možná, ale následná izraelská okupace na neurčito nikoliv. Co pak se zemí, která má dva miliony obyvatel a kde se v minulosti dařilo teroristům jako houbám v podzimním lese? Nějaký druh řádu tam nastat musí, nejlépe natrvalo. Ale pravděpodobně to nemůže být vláda vytvořená a udržovaná místními občany, aspoň zatím ne. Příliš mnoho radikálů.

Možnou alternativou by byla „svěřenecká vláda“ vykonávaná nějakou koalicí arabských států, které mají diplomatické vztahy s Izraelem. Z hlediska řadového Gazana by bylo jednodušší podrobit se jiným muslimům a z hlediska Západu, včetně různých hlasitých aktivistů, jsou veškeré případné problémy a konflikty mezi Araby v podstatě neviditelné. Došlo by tím k „přerámování“ celé situace, staré vzorce by přestaly platit.

Jestlipak se do toho bude někomu chtít?