John Cale, zakladatel The Velvet Underground, ale pak více než padesát let charismatický rocker s temným a přitom krásným hlasem, měl ve středu koncert v pražském Divadle Archa. Na tom by nebylo nic zas tak zvláštního, Cale se v Praze objevuje docela často, koncertoval tu po roce 1989 až asi desetkrát, má tu své publikum a dalo by se říct i zázemí, sám prý říká, že se tu cítí dobře, možná i proto, že jako Kelt z Walesu je tu mezi Bóji vlastně trochu mezi svými.

Nejvíc mezi svými byl vždycky právě v Arše. Byl to totiž on, kdo tohle divadlo tady v červnu 1994 otevíral, tedy nejen on, ale také japonský tanečník Min Tanaka. Oba dal dohromady ředitel a autor „ideje“ Archy Ondřej Hrab. Podle už legendárního podání měl nápad spojit tyhle dvě hvězdy alternativního umění dohromady právě na zahájení divadla.

Tak to bylo i ve středu, kdy ho v divadle uvítal ředitel Ondřej Hrab. Krátce se ti dva muži setkali na pódiu a možná si i leckdo z publika uvědomil, že je to symbolické, neboť oba Archu otevírali a teď se de facto s Archou loučí. Ondřej Hrab před časem oznámil, že po skoro třiceti letech v Arše končí, a s ním nejspíš i končí koncepce jeho divadla, tedy koncepce, do které patřil i John Cale. Když pak tenhle veterán rockové historie, kterému bude příští týden jednaosmdesát let, dohrál, bylo to trochu, jako když se dohraje rekviem. Rekviem za érou Archy, ale možná i rekviem za érou, na jejímž začátku stáli ostří mladíci v černých džínách a černých brýlích ze Sametového podzemí a na jejímž konci stojí krásný stařec s pevným hlasem, který zněl, jako by legenda měla pokračovat a vstoupit do nesmrtelnosti. Aspoň tak si to mohl někdo, kdo zažil oboje, začátek i konec, představovat.

Ještě k tomu Caleově keltství. Slyšel jsem právě od Ondřeje Hraba vypravovat, že když tehdy Cale přijel do Prahy, zajímal se o české keltství, tak ho Hrab vzal na oppidum na Závisti. Cale se procházel po pláni dávné akropole a říkal: Takhle byl kdysi náš New York… New York v zemi Bójů…