Jak se obnovit uprostřed života? Buďte radikální, ne konzistentní
Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete
zde.
Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete .
Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat
zde.
Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.
Vykročit z komfortní zóny je jedno z těch nejotravnějších klišé – ne proto, že by na tom něco nebylo, ale proto, že na tom dost je. Opakováním se fráze vyprazdňuje a my můžeme spolu s tím ztrácet smysl pro něco, co je podstatné. O tom, že se musíme obnovovat uprostřed života, hovořila v klasické podobě Hannah Arendtová. Proti Heideggerově důrazu na smrtelnost formulovala pojem natality, vyzdvihla tedy existenciální smysl zrození: to, že s každým člověkem do světa náhle vstupuje jedinečná perspektiva, která zcela mění situaci, přinejmenším rodičů.
Ale nejde jen o fyzický porod. Schopnost iniciativy, tedy schopnost být začátečníkem a dělat nečekané diference, které vyvádějí z míry, si máme uchovat napříč životem: Člověk nepřestává být začátečníkem, dokonce se jím má znovu a znovu stávat.
V novém podcastu se jeho autorka Tereza Matějčková nezabývá jen klasickým pojetím zrodu a novosti v knize Vita activa od Hanny Arendtové, rovněž připomíná v Česku málo známou polskou filozofku Jolantu Brach-Czainu. Ta ve své knize Škvíry existence, jež v Polsku dosáhla kultovního statusu, poznamenává: „Existenciální filozofie požaduje sepětí nikoli se smrtí, ale s rozením.“ Podobně jako Arendtová tedy zdůrazňuje, že zrození je událost, jejíž význam nekončí s fyzickým porodem.
Poslední část podcastu Pravda neexistuje je věnována německému sociálnímu psychologu Haraldu Welzerovi. I ten se v nedávné knize Nekrolog na sebe sama táže po tom, jak zlomit sklon uzavírat se do svého hlediska. Nejčastější důvod pro setrvávání v jednom nastavení není podle sociálního psychologa lenost, ale víra. Šli-li jsme po nějaké cestě dost dlouho, leccos jsme obětovali a budeme se proto bránit přiznání, že nebyla dobrá, anebo třeba i byla, ale možná stačilo. Proto jej zajímá okamžik zaražení se, zaváhání, zastavení. S Hannou Arendtovou sdílí to, že schopnost iniciativy studuje rovněž na pozadí totalitních režimů. Český čtenář jej může znát jako autora knihy Můj děda nebyl nácek.
Bibliografie
Arendtová, Hannah, Eichmann v Jeruzalémě, přel. Martin Palouš, Praha: OIKOYMENH,
2019.
Arendtová, Hannah, Vita activa neboli O činném životě, přel. Václav Němec, Praha:
OIKOYMENH, 2007.
Brach-Czaina, Jolanta, Škvíry existence, přel. Michael Alexa, Praha: Malvern, 2020.
Frankl, Viktor, A přesto říct životu ano, přel. Josef Hermach, Praha: Karmelitánské
nakladatelství, 2006.
Goethe, Johann Wofgang v., Faust. První díl tragédie, přel. O. Fischer, Praha 1973.
Kocka, Jürgen, Ambivalenzen der Arbeit, in: M. Buggeln – M. Wildt (vyd.), Arbeit im
Nationalsozialismus, München 2014, str. 25‒32.
Safranski, Rüdiger, Heidegger. Ein Denker in dürftigen Zeiten, München 2001, str. 163.
Welzer, Harald, Nachruf auf mich selbst. Die Kultur des Aufhörens, str. 153.
Welzer, Harald, Přestaňme s tou zkázou! In: Bůh je mrtev. Nic není dovoleno, Praha: Echo
Media, 2023, str. 229–309.