Každý na svém písečku
Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete
zde.
Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete .
Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat
zde.
Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.
Stav české energetiky je žalostný. Dostaly nás do něj dlouholetá nečinnost vlád předchozích i té současné, chybějící investice a fungování energetického trhu upřednostňujícího neflexibilní zelené zdroje. Celá energetika je otázkou co největší soběstačnosti, my však míříme opět k tomu, že se jednotlivé země budou uzavírat. Protože jinak to neustojí, říká celoživotní energetik a profesor na ČVUT František Hrdlička.
Na začátek se zeptám na zdánlivě nezajímavou věc. ČEPS při svém hodnocení zdrojové přiměřenosti musí vycházet z metodiky ENTSO-E. Aby byl v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady EU. A v souladu s klimatickou politikou. To pak trochu postrádá oporu v realitě, ne?
Ano, každoroční zpráva o hodnocení zdrojové přiměřenosti je povinná pro všechny evropské provozovatele přenosových soustav. Ti se v organizaci ENTSO-E sdružují. A musejí samozřejmě dodržovat podmínky této organizace. To znamená dodržovat i zadávání klimatických parametrů. Používají se totiž tři typické klimatické roky, z nichž se tvoří průměr. Už to docela zkresluje eventuální propady a peaky, ke kterým ve výrobě elektřiny ze slunce a z větru dochází. To je jedna věc. Kromě toho, modelování ENTSO-E má standardizované využití instalovaného výkonu fotovoltaik a větrných elektráren, které vůbec nemusejí odpovídat jejich skutečným využitím v dané zemi.
A co si myslet o dotazníkovém šetření mezi provozovateli elektráren? To je dostačující?
Zúčastňují se ho všichni domácí výrobci energie s instalovaným výkonem vyšším než 10 MWe. Po nich se chce, aby řekli, jaký si představují výhled v horizontu třeba dvaceti let, jak jsou na tom s palivem nebo jak dlouho ještě chtějí udržovat provoz například fosilních zdrojů. Ale pak je ještě šetření evropské. V něm provozovatelé přenosových soustav uvádějí, jaké zdroje budou provozovat, jestli budou přebytkoví, nebo budou elektřinu dovážet. Z toho se vytvoří taková mapa, na základě které se usuzuje, od koho a kolik elektřiny se může dovážet.
Takže jsou to všechno odhady, na kterých se má postavit fungování celé energetiky?
Samozřejmě. Kromě toho, čtete-li tu zprávu podrobně, zjistíte, že ta šetření týkající se dalších zemí jsou rok stará. Letos už říkají něco jiného. Takže v příští zprávě bude všechno zas úplně jinak. Zajímavé také je, co se tam dočteme o Francii. Francouzi měli nedávno problémy se svými jaderkami a omezovali výrobu. To už odstranili, elektrárny jsou v provozu, ale v době před letní olympiádou odstavili kvůli opravě jedno vedení do Německa. S tím, že po skončení her zase bude v provozu. Jenže to se nestalo a Francie vyváží mnohem méně elektřiny než dřív. A výsledek je, že silová cena elektřiny na francouzském trhu je o 30 procent nižší než na německém. Další důležitá věc, kterou se ve zprávě dočteme, je třeba to, že se počítá s tím, že Němci postaví až 30 GW v plynu. A oni přitom už ve své nové energetické koncepci vyhlásili, že ne.
A to v těch datech o přebytcích a dovozu není zohledněno?
V mapách to zohledněno není. Přestože to úplně mění situaci. Martin Durčák, předseda představenstva ČEPS, ale správně říká: Je to jen model. Když dosadím jiná čísla, vypadne jiný výsledek. Přece jen se ale v ČEPS mírně pochlapili, protože letošní zpráva obsahuje i tzv. citlivostní analýzu na extrémní počasí. K obvykle používaným třem tzv. reprezentativním klimatickým rokům (1995, 2008, 2009) namodelovali rok 1985, který byl extrémně studený, málo svítilo, málo foukalo. A do toho roku zasadili aktuální data a porovnávali, kolik by bylo nutné tzv. dozdrojovat a kolik elektřiny by připadalo na dovozy. Porovnání říká, že dozdrojování pro klimaticky nepříznivý rok by muselo být trojnásobné oproti standardnímu výpočtu!
Dobře, tak teď máme před sebou zprávu, na kterou se neobvykle dlouho čekalo. Co by se nyní mělo správně dít?
Záleží na tom, jak se k tomu opravdu chceme postavit. Buď chceme jen potvrdit, že všechno děláme zdánlivě správně, že uhelné elektrárny musíme zavřít a nic se neděje. Nebo si zprávu přečtete pořádně a s příslušnými komentáři. A zjistíte, že to, co se děje, není v pořádku. Dojdete třeba k tomu, že je nesmysl, aby se tu v roce 2030 těžilo ročně pět milionů tun uhlí. Zajímalo by mě, ve kterém dole? A kam to uhlí budou vozit, když zavřou uhelné elektrárny, které zároveň slouží jako zdroj tepla? Kdo ho bude spalovat? Že si některé zelené kroužky myslí, že tu uhlí už nepotřebujeme, to je bohužel jejich problém. Který ale oni v době nouze o elektřinu řešit nebudou. To už prokázaly tvrdým lobbováním proti jaderné energii, takže dnes máme nejméně desetiletý skluz v přípravě a realizaci dalšího jaderného bloku.
Ony ty zelené kroužky, jmenovitě Fakta o klimatu, ale říkají, že uhlí potřebujeme. Ovšem jen pro teplárny.
A půjdou si to uhlí někam nakopat, nebo jak? ČEPS pracuje se dvěma scénáři: referenčním a progresivním. A i ten referenční, který vychází ze zmiňovaného sběru dat od výrobců energie, je cinknutý. Provozovatelé zdrojů totiž vědí, že když nebudou dostatečně zelení, nikdo jim nepůjčí, nezískají úvěr na nezbytné investice. Proto raději nabízejí nepravděpodobné dekarbonizační scénáře. V tom referenčním scénáři se ČEPS také držel tzv. konzervativní spotřeby elektřiny, což stojí na předpokladu, že do roku 2025 bude čistá spotřeba elektřiny stejná jako během propadu spotřeby v roce 2023.
Proč by spotřeba neměla růst?
Asi že průmysl by odcházel. Ale oni to tak samozřejmě přímo neříkají, jde o jejich konzervativní scénář. Ze kterého ale vychází, že průmysl tu bude upadat. Protože zpráva předpokládá, že elektromobilita a tepelná čerpadla porostou a spotřeba současně stagnuje. Progresivní scénář počítá se spotřebou elektřiny o maličko vyšší kvůli vyšší instalaci tepelných čerpadel a kvůli elektromobilům. Ale opět, to v té zprávě takto napsáno není, jen tak to z ní nepochopíte. A to je účel.
Jak to bude s uhlím dál?
Podívejme se na Němce. Nejenže mají schválené kapacitní platby pro uhelné elektrárny. Oni si je dokonce zakázali zavřít. Počítají s uhlím. Zavřeli staré šachty v Porúří, protože ekonomičtější je pro ně dovážet černé uhlí odjinud. Mohou si dovolit dovoz po řekách, po moři. Zároveň ale ty doly nezatopili. Takže počítají s tím, že kdyby bylo nejhůř, otevřou je. My v takové situaci opravdu nejsme, protože postupujeme při ukončování těžby zatopením dolů.
U nás nedává ekonomický smysl nechat doly otevřené, pokud si zavřeme velké uhelné elektrárny.
Není to možné takto zjednodušit. Musíte mít dopředu jasně daný horizont tří až pěti let, po které se bude těžit. Jinak provozováním dolu vyhazujete peníze. Potřebujete totiž tu nejtěžší techniku, ta kolosální rypadla, která odstraňují skrývku. Pak teprve se může těžit. No a na ten až pětiletý horizont potřebujete mít zajištěný odběr uhlí.
Vy jste byl od roku 2008 členem Pačesovy uhelné komise. Co jste tenkrát vládě doporučovali?
Už tenkrát jsme předpokládali, že cena povolenky bude vysoko. Závěr komise byl poměrně jasný: Milá vládo, nebudeš-li dělat nic, dopadne to hodně špatně. A předpokládali jsme nezbytný okamžitý rozvoj jádra. Odhadli jsme tehdy také, kolik by mohlo být obnovitelných zdrojů. To číslo je stále podobné, lépe to u nás bez následků jejich přezdrojování nelze. V té době se ale s těmi zástupci zelených dalo domluvit, byli ochotni diskutovat. Dnes už to možné není. Ale zpět k uhlí. Už když jsme viděli první těžební grafy, bylo jasné, že černé uhlí bude končit kolem roku 2022. Pak ale ze dne na den přišel plán, že ještě můžeme navýšit těžbu. Nicméně v roce 2025 by měl být konec černého uhlí z toho důvodu, že při těžbě se dostanete tak hluboko, že musíte změnit celou těžební techniku. Aby bylo možné těžit ve velkých hloubkách. Takže nejde o to, že by černé uhlí už nebylo, ale znamenalo by to obrovské investice, se kterými se nepočítá.
A hnědé uhlí?
Tam jde jen o dva doly: Bílinu a ČSA. Vršany totiž mají uhlí na dalších třicet let, ale je to uhlí s nízkou výhřevností. A že brzy skončí těžba na Sokolovsku, to bylo jasné, tam už se nesmí směrem na západ na nic ani sáhnout, protože by byly ohroženy západočeské lázně. Bílina může fungovat také ještě dalších třeba třicet let. Jenže my k Bílině potřebujeme i ty Vršany. Nejen kvůli typu uhlí, ale hlavně kvůli dopravě. Elektrárny se stavěly u dolů. Anebo bylo třeba k nim uhlí nějak dovézt. Dopravní cesty jsou nastaveny a jejich přesměrování není ani jednoduché, ani zadarmo.
Takže aby to všechno dohromady fungovalo, musely by zůstat v provozu doly Bílina i Vršany a k tomu uhelné elektrárny. Což by znamenalo mít vyřešenou podporu provozovatelů.
Ano. A nezapomeňme, že třetina výkonu z uhlí je v teplárnách. A ty mají připraveny plány dekarbonizace, které ještě nejsou zdaleka dokončeny, a ani nevíme, jak reálně budou fungovat.
Pořád slyšíme o plynu a o tom, že má nahradit uhlí.
Uvědomme si, že Němci tranzit plynu zatížili poplatkem a ten se zřejmě ještě navýší. To je jedna věc. A navíc, oni ho budou sami potřebovat. Takže k nám dojde jen to, co nespotřebují. A ještě k tomu bude plyn extrémně drahý kvůli zatížení emisními povolenkami, pokud dojde k tomu, co se v Bruselu už odsouhlasilo. Tedy že emise se budou počítat od místa těžby. Pak bude cena povolenky pravděpodobně shodná jako u výroby z uhlí. A pokud bychom dováželi zkapalněný krakovaný plyn z USA, bude i vyšší.
Plán je ale takový, že musíme stavět nové plynové zdroje.
V plynu teď máme necelé 2 GW. Kompletně ve všem, ne pouze v paroplynových elektrárnách. A potřebovali bychom ho minimálně zdvojnásobit, aby nám to – za předpokladu, že plyn bude odkud dovézt – na nějakou dobu stačilo. Jenže on ty plynové zdroje nikdo nepostaví, dokud mu stát neslíbí, že dostane podporu. Provozovatelé jsou si totiž vědomi toho, že ty elektrárny by nejely aspoň patřičné čtyři tisíce hodin ročně. Tedy aby dávalo smysl je provozovat. Vyráběly by třeba 1200 hodin, takže tam není návratnost investice, nezaplatí se jim to.
A když se neschválí podpora a nic se nepostaví, co potom bude?
Nic nebude. Stále si o všem jen vyprávíme. Nemáme ani podepsanou smlouvu na stavbu jaderných bloků. Kdybychom fungovali v normálních poměrech, stavěl by nové bloky v Dukovanech stát. ČEZ ale před pár lety sehrál hru spočívající v tom, že vyčlenil svou jadernou divizi Dukovany II, tu teď bude chtít zaplatit. To všechno si měl stát ušetřit a převzít to do své režie. Ještě pořád je na to čas, i když to bude drahé.
Co malé modulární reaktory? Není to trochu přifouknuté téma?
Přifouknuté ne, takhle to neříkejte. Je ale pravda, že je to zastírání skutečnosti. Jeden ten modulární reaktor, který by měl stát v Temelíně, má velikost dukovanského bloku. A navíc, modulární reaktor o výkonu 400 MW bude stát skoro stejně jako ten velký o výkonu 1200 MW.
Otázka také je, jak budou naše nové jaderné zdroje fungovat na trhu společně se zelenými zdroji, které jsou v síti upřednostňované. Narážím na evropskou notifikaci na první blok.
Nechápu, jak tu notifikaci ve verzi kolující mezi odborníky někdo mohl podepsat. Na druhou stranu tu notifikaci dosud neuvolnili, takže celou ji téměř nikdo nečetl. Nevíme, co v ní přesně je. Jsou tu tací, kteří říkají, že výkon jaderných bloků můžeme měnit. Měníte-li ale jejich výkon často, a především rychle, palivo nabobtnává a vydrží méně cyklů. A pak je samozřejmě problém s ekonomickou návratností. Jádro je ale nutné brát především jako strategickou investici. A aby měla smysl, musí být maximálně využívaná. Logicky by to mělo fungovat obráceně. Jaderným zdrojům by se měla podřídit nejaderná energetika.
Jak to bude s dovozem elektřiny? Když máme po roce 2025 ztratit svoji pozici vývozce.
Zaprvé, vláda se rozhodla, že omezení původně stanovené pro Státní energetickou koncepci, tedy že dovoz má představovat maximálně deset procent celkové spotřeby, už nebude platit. Protože naše dráty prý přece unesou víc. Do sítě se bude muset investovat pořád víc. ČEZ si nedávno půjčil přes 18 miliard, aby mohl připojit další fotovoltaiky ve své distribuční soustavě.
A jak síť další nápor nových připojovaných fotovoltaik zvládne?
Musí se to řídit. Ale předem se to sichruje tím, že při instalaci fotovoltaiky vám nainstalují i chytrý elektroměr. Ten má v sobě wi-fi, přes kterou vás mohou odpojit. V létě může být v Česku spotřeba maximálně třeba kolem 7 až 8 GW. Ale fotovoltaiky v poledne vyrobí podle plánů progresivního scénáře 16 GW. Co se s tím bude dělat? Proto provozovatelé solárních elektráren chtějí, aby dostávali provozní podporu za to, že budou odpojeni. Tedy v době záporných cen elektřiny. A to se všechno následně propíše do regulovaných cen pro spotřebitele. Nevím, proč vláda vykládá něco o tom, že cena silové elektřiny je nižší. To v celkové ceně bude hrát marginální roli. A pokud bude elektřiny na trhu málo, samozřejmě opět poroste i ta neregulovaná cena. ČEPS v letošní zprávě předkládá téměř neuvěřitelné číslo, kolik budou zákazníci ochotni zaplatit za nepřerušení dodávky elektřiny. Prý 16 tisíc eur za MWh.
To plyne také z nějakého dotazování, nebo jak k tomu došli?
To ČEPS tvrdí, ale chtěl bych vidět, jaký dotazovaný něco takového řekne. Kdo je ochotný tohle zaplatit. Nebo spíše kdo to vůbec může zaplatit. Dostáváme se do situace, kdy se za chvíli jednotlivé trhy v Evropě budou místo účinné spolupráce uzavírat a bude si hrát každý na svém písečku. Protože jinak to neustojí. Pokud budou mít Německo nebo Francie ve výrobě přebytky, postaví si doma elektrolyzéry a budou vyrábět vodík. Nebo přebytky mít nebudou a ještě budou mít děsně drahý vodík. Celá energetika je o tom, že potřebujete být co nejvíce soběstační. A položme si otázku, kdo chce, abychom se té soběstačnosti vzdali? Banky sehrály skvělou hru díky politice ESG. Jim se to hrozně líbí, mohou tak lépe manipulovat s penězi. Na špinavé technologie přece peníze nikomu půjčovat nebudou.