To, co se událo tento týden ve věci rusko-ukrajinské války, je revoluční, možná i zvrat. Byť telefonát Donalda Trumpa s Vladimirem Putinem ještě neznamená, že na východě Evropy zavládne rychle mír, Trump Západu vnutil změnu paradigmatu. Dosud byla ochota jednat s ruským prezidentem politicky trestná a trestaná, odteď když budeme skandalizovat, řekněme, Roberta Fica, což česká politika dělá už úplně mechanicky, a přitom ani nemukneme, když do Ruska poletí Trump, budeme za protivného pokrytce, který dokáže být hulvát na menšího – a služebníček k vašnostovi.

Ortodoxní výklad války – Ukrajina je jen první na řadě, Rusko se svou vrozenou agresivitou chce opanovat i nás – narušil neslýchaným způsobem právě Trump. V posledních týdnech připouští, že minulé americké vlády se dopustily zásadní chyby, když Ukrajinu vábily do NATO. „Jsem přesvědčen o tom, že to byl důvod, proč válka začala. Biden to neměl říkat,“ nechal se Trump slyšet naposledy včera.

U nás o tomto dezo-alternativním, ale najednou i oficiálním výkladu Washingtonu dosud nikdo nechtěl ani slyšet. Šlo to tak daleko, že Tomáš Halík zanevřel na papeže Františka za jeho poznámku, „NATO štěkalo na zápraží Ruska“ (a tím probudilo medvěda s největším jaderným arzenálem na světě).

Úmysl byl dobrý, preventivně zakleknout Rusko tím, že ho obklíčíme Severoatlantickou aliancí, a tím i do budoucna vyloučíme nějakou jeho sovětskou recidivu. Výsledkem však je, že Rusko svou hranici posouvá hluboko na Ukrajinu a disponuje dnes armádou podle některých odhadů až třikrát mocnější než na začátku války.

Stojíme před hromadou suti a nad louží ukrajinské krve (jejíž rozměry nás paradoxně ani trochu nezajímají). Budeme na tyto výsledky zírat asi podobně, jako v Americe zírali strůjci invaze do Iráku, jejímž cílem nebylo zničit neexistující Saddámovy zbraně hromadného ničení, ale oslabit, případně svrhnout ajatolláhy v Íránu, když v dobyté zemi vyhrála volby „proíránská“ strana a šíitský půlměsíc se rozprostřel od Teheránu přes Bagdád po Damašek.

Míra nekompetentnosti zahraničněpolitického establishmentu – v USA obě tyto operace projektovali a v České republice je vítali v jádru titíž lidé – bere dech. Ukrajina by se pro ně měla stát tím, čím měla být pro finanční analytiky a televizní ekonomy finanční krize na podzim 2008, tedy konečnou. Nejčastější námitka zní, že přeci nemůžeme Ukrajincům brát tužbu patřit do Aliance. Ve skutečnosti po léta a až do února 2022 snad každý průzkum hlásil, že výrazná většina Ukrajinců je proti členství v NATO. Byl to projekt politické elity na Ukrajině a na Západě. Slovo elita by se v této souvislosti mělo začít psát s uvozovkami.