V debatách, jak příliš vysoké daně a příliš mnoho regulace ničí prosperitu, obhájci silného státu a vysokého přerozdělování velmi často vytáhnou skandinávské země. A argument zní nějak takto: Podívejte se, mají jedny z nejvyšších daní v Evropě, a přesto patří k nejbohatším a nejvíc prosperujícím. Státům, které jsou schopny jako jedny z mála v Evropě velmi dobře uspět v ostré světové konkurenci. Na rozdíl od nás, kteří jsme v tomto měřítku třetí nejhorší z celé Evropské unie, dokážou vytvořit nejvyšší přidanou hodnotu. To prakticky znamená, že to, co za hodinu vyprodukují, je někdo ochoten koupit za nejvyšší cenu. Daně jsou tam přitom opravdu vysoké. Jak je to možné? Jak to, že to funguje?

Odpověď je jednoduchá a zastánce silné státní regulace a ochranářství překvapí. Skandinávie, vydávaná za etalon sociálního státu, se vyznačuje velmi nízkou regulací vztahů v práci. Smlouvy jsou volné, svobodné. Bez zbytečných lhůt, zátěží a sešněrované byrokracie. Fungují podle pravidla, že co není zakázáno, je dovoleno. Vzorem volnosti pracovního práva je Dánsko. Už desítky let tam velmi úspěšně funguje systém, kterému se říká flexicurity. Má tři základní pilíře.

Prvním je výpověď bez udání důvodu. Něco, co si u nás pravicová ODS vůbec netroufla zvažovat. A když se autorka tohoto textu opakovaně dlouhé roky lídrů včetně současného předsedy Petra Fialy ptala, proč je to takové tabu, opakovali, že v našich poměrech to považují za neprosaditelné. U nás v této chvíli není možné dát zaměstnanci výpověď. Musí se sehrávat různé reorganizace, rušení pracovních míst. Divadla, která berou čas, energii a stojí spoustu peněz. A ještě pět platů dotyčného. Firma platí dva měsíce výpovědní doby a tři měsíce odstupného. U průměrného platu 43 tisíc korun měsíčně je to 215 tisíc.

Druhým pilířem dánské pružnosti je vysoká podpora v nezaměstnanosti na úrovni sto procent původního platu. Jenže jen velmi krátkou dobu. Člověk je tlačen systémem rychle si najít nové místo.

A pokud to rychle nezvládne, nastupuje třetí pilíř: povinnost zvyšovat si kvalifikaci, když je někdo bez práce déle než tři měsíce. Všechno je dobře postavené na motivaci. Firmy se s takto volným pracovním právem nebojí přijímat nové lidi. Prostě to zkusí, a když si vzájemně nesednou, rozejdou se. Bez zbytečného otálení, výpovědních lhůt a nákladů. Ani jedna ze stran se pak nebojí zkoušet a dělat chyby.

Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), sdružující hospodářsky nejvyspělejší země světa, sleduje dlouhodobě tuhost regulace pracovního práva v Indicators of Employment Protection. Čím svobodnější a méně byrokratizované poměry v práci, tím nižší číslo indexu. Nejlépe jsou na tom Spojené státy s indexem 1,3. Následuje bohaté Švýcarsko s 1,6. Pak nikoli překvapivě tradičně ekonomicky liberální Kanada, Austrálie. V Evropské unii je na tom nejlépe Rakousko s 1,7 a hned za ním připomenuté Dánsko s 1,8. Pak Estonsko, Irsko. Na druhém konci žebříčku, kde jsou země s nejvíc byrokratizovaným pracovním právem v celé OECD, je Česká republika. Jako jediná má skóre 3,0. Země s tvrdou byrokratickou regulací práce, která dlouhodobě brání v prosperitě, jako je Francie nebo Itálie se skóre 2,6, respektive 2,7, jsou daleko před námi. Stejně jako Polsko a Maďarsko. Jsme šampionem v byrokracii práce. Nejspíš je v tom jedno z vysvětlení, proč máme tak nízkou přidanou hodnotu.

Od středopravé vlády by se dalo čekat uvolnění v dánském stylu. Ministr práce Marian Jurečka místo toho přitvrzuje. Zpřísňuje byrokracii a zátěž odvody pojistného u volnějších pracovních smluv, jako jsou dohody o provedení práce. Na ně často pracují studenti, rodiče na mateřské nebo senioři. Ministr se odvolává na to, že se potřebuje přizpůsobit právu Evropské unie. To srovnání ale ukazuje, že ve všech ostatních zemích Unie, které jsou v OECD, jsou vztahy v práci volnější. Takže to budí nebezpečné podezření, že se tady Brusel vydává jen za zástěrku další byrokratizace. Potřebujeme úplný opak. Vláda by ekonomice nejvíc prospěla, kdyby dala dohromady úplně nový minimalistický zákoník práce ve stylu Co není zakázáno, je dovoleno.