Širokou nespokojenost může vláda vzbudit několika různými způsoby. Krade. Nebo šetří na výdajích a lidé mají pocit, že na nich. Anebo vládne diletantsky a třeba pak ještě na kritiku reaguje zpupně. Tento třetí způsob vládnutí charakterizuje dnes několik ministerstev vlády pětikoalice. Ale existence 5K je jejími lídry chápána jako něco tak zásadního, že ministrům nehrozí odvolání, ani když způsobují pouhým okem viditelný rozvrat.

Máme tu něco tak výjimečného jako prohlášení Svazu tajemníků městských a obecních úřadů. „Tajemníci“ k onomu 1. červenci konstatovali, že nový systém stavebního řízení byl spuštěn ve chvíli, kdy byl nefunkční; že v něm chybějí klíčové funkce; že není propojen s některými stávajícími databázemi a ekonomickými systémy; že školení jsou neúplná a začala pozdě. Nadto Bartošovo ministerstvo se zoufalými samosprávami moc nekomunikuje.

Z politického pohledu je zajímavé, že už od zimy a ještě spíš na jaře, kdy bylo zřejmé, že přípravné práce mají skluz, i zevnitř vládního tábora zněly hlasy, ať Bartoš svůj projekt odloží, nebo aspoň vedle nového systému na nějaký čas nechá běžet i ten starý. Ten měl pravda tu chybu, že nebyl digitální, byl „jen“ osvědčený a nedostatky v něm za ta léta vychytané.

Člověk by předpokládal, že hromosvodem zloby ze samospráv do vlády bude hnutí STAN. Kritické hlasy z něj však předseda Vít Rakušan odmítal s tím, že koalice, rozuměj předsedové pěti stran, k sobě navzájem mají být loajální.

Podobný instinkt pozorujeme i u Petra Fialy. Je ústavním právem premiéra navrhnout prezidentovi odvolání jakéhokoliv ministra. Jistě že by se to muselo předjednat v koalici, ale v tomto případě by Fiala musel odvolání předjednávat s tím, koho se to týká. A na to osobnostně nemá.

Minulý měsíc Bartoš přinesl návrh zákona o dostupném bydlení (a v něm funkce „koordinátorů bydlení“ do stovek obcí s rozšířenou působností). V poslaneckém klubu ODS se zvedl odpor, Fiala jej potlačil „argumentem“, že když neprojde zákon v prvním čtení, padne vláda. No a? Po odchodu Pirátské strany by vláda neměla většinu 108, ale „jen“ 104 poslanců. Koaliční smír je v pětikoalici prvním přikázáním.

Podobně jako Bartoš k odstřelu dozrál i ministr životního prostředí Petr Hladík (KDU-ČSL). Jenže i Hladík je tzv. významným koaličním předákem. Proti buldozerovému stylu, s nímž prosazuje zřízení národního parku Křivoklátsko (a implicitně proti stylu, s nímž válcoval a válcuje stížnosti z existujících národních parků), se dosud ozývaly obce z národních parků. Přede dvěma dny se k nim přidaly: Svaz měst a obcí ČR, Sdružení místních samospráv ČR, sdružení vlastníků lesů... Hladík má talent znepřátelit si nejen jedince či určité skupiny, ale přímo celé sektory a obory lidské činnosti, s nimiž má jeho ministerstvo co do činění.

Nesmíme zapomínat, že tuto vládu neskládaly velké strany s malými, ale malé strany s ještě menšími. Toto společenství malých přežívá na principu vzájemného mlčení. Někdy k resortnímu chaosu, někdy, tak jako v Bartošově případě, až k rozvratu základních funkcí státu.