Začátkem února nechal Elon Musk v zádech s prezidentem Trumpem zavřít budovy jedné vládní agentury a její zaměstnance poslal na nucenou dovolenou. Nebylo hned zřejmé, jaké začíná drama. Agentura nese jméno USAID (Agentura Spojených států pro mezinárodní rozvoj) a na to, jak málo byla známá i americké veřejnosti, má ohromný rozpočet – letos 44 miliard dolarů.

Drama je to proto, že USAID se nezabývá pouze rozvojovou pomocí – vrtáním studen v rovníkové Africe, bojem s malárií, potíráním nakažlivých chorob –, ale z nemalé části i šířením progresivní ideologie a ovšem geopolitikou. Například na Ukrajině z těchto subvencí aspoň částečně žije asi 90 procent médií. Ty peníze mají podpořit „soft power“, tedy měkkou sílu USA ve světě. Když se teď však Trump s Muskem rozhodli soft power podrobit velké revizi, volky nevolky nakousli téma i pro ostatní svět včetně České republiky: Je v pořádku, aby na formování veřejného prostoru v konkrétní zemi tekly peníze od jiné vlády nebo třeba Evropské komise? Není pak veřejný prostor nutně vychýlen jedním směrem?

Stáhnout MP3

České „nevládní“ prostředí v Salonu Echa zastupují ředitel Asociace pro mezinárodní otázky Vít Dostál a zástupce ředitele Aspen Central Europe Institute Bohdan Rajčinec. Bývalý místopředseda ODS Jan Zahradil dlouhá léta ve správní radě tohoto středoevropského Aspenu seděl, a byl tak svědkem jeho vývoje a posunu. Jan Gregor reprezentuje Alianci pro rodinu, která peníze ani od české, ani od žádné zahraniční vlády nečerpá.

Pánové, pokud USA omezí peníze, jimiž se pokoušejí ovlivňovat poměry v jiných státech, případně v nich podporovat kulturní války, je to dobrá věc, nebo krok zpátky?

Dostál: Tak jestli jsem to dobře pochopil, Trumpova administrativa si vzala čas na rozmyšlenou. Zatím ty programy přerušili na 90 dní. Neboli si je teď nějak přebírají a zjišťují, co z nich odpovídá nové zahraniční politice Spojených států, co ponechají. Hodnotil bych situaci až ve chvíli, kdy budeme přesně vědět, co se bude dít.

A je v pořádku princip škrtat peníze, které americká vláda dává na podporu kulturních válek v zahraničí…?

Dostál: Kulturní války, co to je?

Včera jsem sledoval rozhovor Tuckera Carlsona s bývalým vysokým úředníkem ministerstva zahraničí USA Mikem Benzem. Ten tam uvádí jeden obzvlášť křiklavý případ – dotace pro transgender taneční festival ve Venezuele, který přitom USAID subvencoval z politických důvodů. Uvádím to jako pars pro toto. 

Dostál: Asi si americká zahraniční politika určí linii podle toho, kdo vyhrál volby. A pokud si Američani zvolí někoho s tím, že bude provozovat jinou politiku, tak se tím svět asi nezastaví.

Gregor: Donald Trump a lidé, s nimiž volební kampaň dělal, měli jasný program. Oproti roku 2016 jsou připravenější. A teď svůj program naplňují, což spoustu lidí po celém světě udivuje. Mě výsledky amerických voleb vedou k závěru, že většina Američanů si přála zásadní revizi i zahraniční politiky, mimo jiné také toho, jací aktéři napříč světem jsou podporováni. Tak revidují. Já osobně z toho mám radost, protože v Evropě a samozřejmě i v České republice ambasáda Spojených států podporovala mnoho organizací, které se mně osobně ani naší organizaci úplně nepozdávají. Americká ambasáda a její představitelé, kteří měli v drtivé většině případů blíž k Demokratické straně, u nás podporovali organizace, které, převedeno na voliče, mají podporu tak jednoho procenta. Což se shodou okolností překrývá jak s podporou, tak s volebním programem české Strany zelených.

Například koho? Dosti známý je příklad Člověka v tísni, jemuž americké vládní peníze s 1,7 miliardy korun pokryly asi třetinu rozpočtu. A dál? 

Gregor: Jeden z drobných příkladů je Centrum pro lidská práva se sídlem v Brně. Na těch mě dráždí pojetí lidských práv. Prosazují afirmativní přístup k transgender osobám, neboli když se někdo rozhodne podstoupit změnu pohlaví, musíme mu tleskat za každých okolností a utvrzovat ho, že je určitě dobrý nápad se tou cestou vydat. Zabodnutím vlaječky lidských práv do tohoto tématu okamžitě končí diskuse. A když vy ji i přesto chcete vést, tak lidská práva údajně popíráte. Což je velmi jednoduchý argumentační trik, v České republice používaný opakovaně. Musím říct, že ve spektru nevládek je Centrum pro lidská práva ještě spíš středové a v zásadě velmi kultivované. Oproti třeba organizaci Konsent, která nedávno – shodou okolností nikoli za podpory americké ambasády – vychovávala cestující v pražské hromadné dopravě, že zírání je obtěžování. Ta akce byla pojatá úplně kulturněválečnicky. Jindy byli tito naši vychovatelé z Konsentu americkou ambasádou podporováni. Zakladatelka Konsentu Johanna Nejedlová vedla loni kandidátku Zelených do Evropského parlamentu. Konsent se ve svých učebních materiálech pro školy odkazuje na podivuhodnou osobnost Alfreda Kinseyho, který propagoval sexuální uspokojování batolat. Pro mě jsou to extrémní věci, velmi za hranou a nerozumím, proč takové organizace podporovala americká ambasáda.

Zahradil: Já jsem trumpovec. Jsem rád, že Trump vyhrál, a myslím, že Západ potřebuje Trumpa, aby se systémem trochu zatřásl. Co provádí na poli zahraniční pomoci – a po USAID budou na řadě další organizace, například National Endowment for Democracy bude asi další pán na holení –, to já jsem si pracovně nazval Dlouhý antipochod institucemi. Chápu to jako zvrat vývoje od 70. let, kdy levice postupně opanovala instituce a svůj pohled na svět i za americké peníze propagovala také za hranicemi. To jsou ty kulturní války. Pokud jde o geopolitiku, tam tyto organizace prosazovaly neokonzervativní konsenzus – internacionalistický, intervencionistický. Vycházelo to celé z unipolárního světa 90. let. Pax Americana. Dnešní svět vypadá úplně jinak. Trump tyto instituce hodlá vyčistit od liberálně-levicové kontaminace a dostat je buď do normálu, nebo dokonce do souladu s názory většiny jeho voličů, což je řekněme národní konzervatismus. Neotřesitelné postavení liberální levice na Západě, jak ve společensko-kulturních otázkách, tak i v geopolitice, už překročilo jakoukoli přijatelnou míru, vzniklo tu nové kanonické dogma. Pokud se Trumpovi podaří ho narušit, bude to jedině dobře.

Dáte nějaký příklad z českého prostředí, kdy se za americké peníze razil neokonský přístup? 

Zahradil: Aspen je docela dobrý příklad toho, že v základu sice politický, ale nestranický think-tank se v podmínkách střední Evropy stal velmi stranickým. De facto se přiblížil demokratické administrativě a jejich představám, jak by se mělo postupovat na kulturně-sociálním i na geopolitickém poli. Rozhodně to není nadstranická instituce. Národněkonzervativních think-tanků a vlivové sítě z Ameriky tu mnoho nemáme, například v Maďarsku jich je podstatně víc a vyskytuje se tam podstatně víc národněkonzervativních Američanů, kteří tam například jezdí přednášet. U nás jsem tedy neviděl ani jednoho, sem na výroční konferenci Aspen Institutu přijede dcera Madeleine Albrightové a Aspen to prodává jako velký úspěch. Jenže ona je naprosto bez vlivu a bez kontaktů na Trumpovu vládu. V Budapešti se každoročně koná CPAC, konference lidí, kteří k Trumpovi mají velmi blízko. Rozdíl Praha–Budapešť je kvalitativní a měřitelný. Ale i u nás se to začne nějak vyvíjet. Určitě se nestane, že by Spojené státy přestaly poskytovat jakoukoli pomoc do zahraničí, ale přijde důkladná revize. Že ti, co přišli a ještě přijdou o peníze, budou řvát, je pochopitelné. Ať řvou, to se nedá nic dělat.

Rajčinec: Myslím si, že jak se mění všechno okolo nás, tak se mění i ten náš Aspen a jeho pohledy. Současná správní rada se hodně zamýšlí, kudy Aspen půjde dál. Mluvím o Aspenu pro střední Evropu. A jediné, k čemu dochází, je poznání, že se musí otevřít jako platforma na rovno pro různé hlasy a názory. Protože jinak Aspen nebude mít sílu, kterou by mít měl a chtěl. My jsme sice neziskovka, ale není to úplně přesné označení, nepodobáme se typické neziskovce. Aspen je především zajímavá platforma. Pořádáme akce, třeba pro mladé lídry. Naše interní diskuse těch úplně posledních týdnů, i v souvislosti s volbami a vítězstvím pana Trumpa, se týká toho, jak má naše platforma vypadat, kdo má mluvit. Zdá se, že dálnice se rozšiřuje, linie, přes které se nedá přejet, nadále zůstávají, ale rozšiřují se a dnes jsou nanesené už úplně na okraji vozovky. Je o tom u nás zajímavá a docela i emotivní diskuse. Sledujeme například i to, co o nás říkal pan Zahradil.

Rozhodli jste se tu dálnici rozšířit ještě před Trumpem, nebo je to až reakce na jeho vítězství? 

Rajčinec: Já jsem v Aspenu teprve dva měsíce, ale co vím, tato diskuse probíhala alespoň od poloviny roku 2024, kdy v Americe běžely primárky.

Zahradil: Aspen v Americe je trochu jiný případ než u nás. Byl jsem se tam podívat a s politickou stranickostí se tam člověk moc nesetká. Vede to Walter Isaacson, autor tlustého životopisu Elona Muska, vydaného i česky. Ta kniha je k fenoménu Musk velmi vstřícná. Jak je vidět, lidé v Americe dokážou abstrahovat od politických afiliací a hodnotit objektivněji. Řekl bych, že český, respektive středoevropský Aspen doplatil na to, že se od samého začátku spojil u nás s generací devadesátkových atlantistů, kteří vyrůstali v době Billa Clintona, Václava Havla, Madeleine Albrightové. Ta se dokonce stala jakousi patronkou českého Aspenu. Tím pádem od začátku uhnuli k Demokratické straně a v takové pozici už zůstali. Jestli se teď budou chtít trochu vyvážit, tak je to dobře.

Historicky mě zajímá ještě jeden aspekt zasahování amerického kvazivládního blobu do českého vývoje. Už zmíněný Mike Benz zmiňuje, že nástrojem americké politiky byl cca před deseti lety ve východní Evropě boj proti korupci. Jmenoval mezi jinými organizaci, kterou u nás taky známe, která poněkud promluvila do kampaně před volbami 2021: Mezinárodní konsorcium investigativních novinářů a OCCRP – Projekt zpravodajství o organizovaném zločinu a korupci. Ten projekt byl víc než z poloviny placen americkým ministerstvem zahraničí a agenturou USAID. Tváří pro Českou republiku byla Pavla Holcová. 

Zahradil: Já už jsem si z toho dělal srandu na síti X, kde jsem připomněl, že paní Holcová odhalila před volbami Babiše jako jednoho ze sítě lidí vyskytujících se v Panama Papers. Avizovala, že přijde i s dalšími českými jmény, a to se už nikdy nestalo. Babišem všechno začalo i skončilo. A to je pozoruhodné, že se před volbami v té souvislosti vynoří pouze a výhradně jedno jméno.

Nicméně před těmi deseti a více lety, když u nás Američani pomáhali vytvářet velkou protikorupční revoluci, tak na té se Babiš naopak vyvezl k moci. Vyprávěla mi přímá aktérka o vzniku organizace Rekonstrukce státu, která docela ovlivnila atmosféru voleb 2014. Protikorupční aktivisty tehdy do vzniku jakési zastřešující organizace ponoukal americký velvyslanec Norman Eisen. U večeře jim řekl, že peníze budou, a to z nadace pana Sorose. 

Dostál: Asi bychom tu lidi z Rekonstrukce státu museli mít a ptát se jich, jestli to proběhlo tak přímočaře, jak říkáte vy. Mám pochybnosti, že neměli svoje vlastní cíle a představy, co dělat, že by k tomu potřebovali amerického velvyslance.

Dobře, a kdyby Benz, který prý na základě znalosti interních dokumentů tvrdí, že tehdy bylo vědomou politikou americké vlády zasahovat do dění ve střední a východní Evropě takzvaným bojem proti korupci, měl pravdu? Proč by to dělali? 

Dostál: Asi je to nějaký způsob projekce americké zahraniční politiky, stejně jako se jiné země včetně České republiky skrze svou zahraniční politiku snaží ovlivnit dění v dalších zemích a budovat zase svoji soft power. Ať už vývozem kultury, podporou některých organizací, klasickou diplomacií. Podle mě to je jeden ze standardních nástrojů zahraniční politiky, způsob, jak prosazovat svoje zájmy. Mně to přijde o. k.

A jaká je souvislost mezi prosazováním státních zájmů USA a světem očištěným od politiků, kteří jsou údajně zkorumpovanější než jiní? 

Dostál: Nechci obhajovat aktivity, u kterých jsem nebyl a které mohly mít různou motivaci. Ale například méně korupční prostředí je dobré pro byznys. Pro každý byznys, včetně amerického.

Gregor: Pro mě je tu červená linie jinde, ve chvíli, kdy na protikorupční hysterii přistoupí naše orgány činné v trestním řízení. Že nějaké naše neziskovky dělají kampaně a jsou placeny ze zahraničí, beru, ale ne to, když jim na kampaň přistoupí velmi efektivní státní aparát s reálnou mocí, která má dopady na lidské životy. Teď myslím především státní zastupitelství. Trestní řízení může být velmi dlouhé, a než se třeba člověk dočká osvobozujícího rozsudku, může ho to stát devět deset let života. Mám obavu, že část státních zástupců na protikorupční hysterii naskočila, a dodnes dění za protikorupční hysterie nebylo podrobeno revizi. To byly časy, kdy státní zástupci podávali žaloby na obecní zastupitele za to, že hlasovali pro prodej majetku, a přitom podle jednoho znaleckého posudku cena mohla být vyšší.

Zahradil: V 90. letech vznikla jakási generální linie: střední a východní Evropa jsou zkorumpované, musíme s tím něco dělat. Vyhlašujeme protikorupční program. Ambasadoři USA dostali téměř příkazem podporovat boj proti korupci a protikorupční organizace. A v tu chvíli záleží na tom, kdo se boje s korupcí v cílové zemi zmocní. Třeba skupina aktivistů, která už se nechová neutrálně a toto v zásadě ušlechtilé téma boje s korupcí začne využívat k očerňování jedné části politického spektra, zatímco jinou část politického spektra, která se jí líbí, z toho vynechá. Možná to byl ze začátku fakt dobrý úmysl, až se pak zvrhl. Podle mého názoru se Rekonstrukce státu, Transparency International a podobné skupiny nechovaly v České republice nezaujatě. Cíle svého zájmu si vybíraly podle svých politických antipatií.

Když teď odhlédnu od Spojených států a uchopím to obecněji: Je v pořádku, aby si nějaký suverénní stát, například Česká republika, nechal ovlivňovat svůj veřejný a svůj jakýsi předpolitický prostor jinými státy? 

Gregor: Tak země, k nimž vzhlížíme, třeba Spojené státy, mají podrobnou legislativu, která zahraniční vměšování a financování kampaní řeší. I my máme mít právo kontrolovat to, jakým způsobem k nám peníze i ze spřátelených zemí tečou. Neziskové organizace mají oproti politickým stranám jednu obrovskou výhodu, mají víc času, nejsou omezeny na čtyři či osm let mandátu.

Rajčinec: Středoevropský Aspen není, aspoň v tomto rozpočtu, příjemcem vládních ani jiných státních peněz. Nějaké peníze jsme historicky od amerického státu zřejmě čerpali, nicméně chci zdůraznit, že absolutní většina příjmů Aspen Central Europe pochází od podnikatelských subjektů, Amazon Česká republika, Microsoft... Jinak – záleží na konkrétním projektu. Jestli ten projekt bude kvalitní a bude v něm místo pro řadu lidí a ti řeknou nahlas, co si myslí, a my to nezkomolíme a dáme jim prostor, tak si myslím, že Aspen a jeho platformy mohou být prospěšné. Samy o sobě zahraniční peníze proudit mohou, ale musíme vědět, na jakou konkrétní věc jdou.

Možná Trump bezděky i nám v České republice pomohl otevřít téma zahraničních peněz při tvorbě české politiky a veřejného mínění. Mě už dlouho zaráží, jak se za Fialovy vlády nejenže neumenšil, ale naopak zvýšil vliv neziskovek financovaných Evropskou komisí. Jejich členové sedí v rozhodčích grémiích na ministerstvu životního prostředí, dopravy a jinde. 

Gregor: Určitě je to velmi důležité téma. Když se podíváme, kolik toho Evropská komise přes svůj program Právo, rovnost, občanství v České republice platí, je toho opravdu hodně. Základní problém je, že Komise financuje organizace působící v oblastech, které právo EU vůbec nemá řešit, poněvadž jsou ve výlučné kompetenci členských států. Takto u nás Evropská komise platila kampaň za stejnopohlavní manželství. Přitom manželství jako typická věc rodinného práva je ve výlučné kompetenci členského státu. Stejně tak Komise nemá problém financovat Prague Pride, aby tu dělala štvavou kampaň proti poslancům. Prague Pride si zaplatí inzerci: Lidi, podívejte, tento poslanec, například Patrik Nacher, nechce stejnopohlavní manželství! Inzerce byla placena z peněz Evropské komise. Zastoupení Komise v České republice vede Monika Ladmanová, dlouholetá členka Sorosova Open Society Fund v České republice. Ti když měli třicáté výročí, paní Ladmanová tam veřejně prohlásila, že hodnoty prosazované Open Society Fund jsou pro ni velmi důležité, že ta organizace jí do života hodně dala a ona i nadále podporuje, co Open Society dělá. Představte si mě nebo Janu Jochovou nebo někoho dalšího z neziskové, ale konzervativně laděné organizace, že by z ní odešel na místo vedoucího zastoupení Evropské komise v ČR a oznámil: Budu podporovat Alianci pro rodinu. Z toho by se všichni zbláznili. Ale u lidí typu Moniky Ladmanové žádný problém a žádný střet zájmů neexistuje. A když už mluvím o střetu zájmů: v rámci českých ministerstev jsou přímo odbory financované z operačních programů EU. Zároveň jsou ale jejich zaměstnanci ministerskými úředníky, kteří ministrům připravují podklady pro jednání s Evropskou unií. Kolosální střet zájmů. Je to například Odbor rovnosti žen a mužů na Úřadu vlády. V takovém systému je úplně jedno, kdo vládne, jestli středopravicová vláda, nebo vláda Andreje Babiše. Ti lidé sedí na Úřadu vlády pořád a pořád pobírají platy z evropských peněz. Od roku 2014 doteď šlo z peněz EU a z Norských fondů 140 milionů korun na těchto asi deset úředníků, kteří se podílejí na zastupování českých zájmů v Evropské unii, a přitom jsou Unií sami financováni.

Ještě jsme na nějaké zahraniční dárce tohoto průmyslu zapomněli? 

Gregor: Norské fondy, respektive fondy Evropského hospodářského prostoru. V České republice o penězích z Norských fondů rozhoduje konsorcium vedené Open Society Fund, Nadací Olgy Havlové a Skautským institutem. Konsorcium přerozdělilo 330 milionů korun neziskovým organizacím především na to, aby rozvíjely své kapacity, najímaly lidi, stabilizovaly se. A ty za to dělaly různé politické kampaně. V minulosti se z Norských fondů financovala například důvodová zpráva k návrhu zákona o stejnopohlavním manželství.

Pane Dostále, vaše AMO od Evropské komise dostává peníze taky. Možná je to příležitost připomenout, že Komise neplatí pouze genderové a LGBT projekty. 

Dostál: Tak asi pro nikoho z vás nebude překvapení, že Evropská komise platí i výzkum, výzkumnou infrastrukturu, nikoli primárně genderové věci. Ale pro vás je to problém, pro mě to problém není. Vnímám celou záležitost tak, že máme svobodný prostor a v něm pracují neziskové organizace zaměřené tak či onak.

Gregor: Určitě ano. Jen je otázka, kolik peněz Evropská komise uvolňuje pro konzervativněji laděnou občanskou společnost. Můžu vám dát rovnou i odpověď: Nula. My kdybychom žádali peníze z operačních programů Evropské komise, tak bychom museli lhát. Pokud bych chtěl získat grant řekněme na propagaci rodiny, tak už jsem neúspěšný zpátečník proto, že se držím definice rodiny: muž–žena–děti. Tato definice mě vylučuje z podmínek unijních grantů. Drtivá většina financí Aliance pro rodinu pochází od drobných pravidelných dárců. Tito dárci aspoň trochu vyvažují velmi efektivní, desítky let se rozvíjející neziskový průmysl. Ale je to souboj Davida s Goliášem. Já ani nemám takový problém s tím, že u nás jdou do politiky zahraniční peníze například z Evropské komise. Největší problém mám s tím, že oni financují jednu stranu politického sporu. A vzniká naprostá dysbalance.

Ono se to určitě nestane, ale co by se stalo s českou demokracií, kdyby přestaly chodit peníze z USAID, od Evropské komise, z Norských fondů? 

Rajčinec: Dopadne to na některé koncové příjemce, zpravidla na ty nejslabší. Na maminky s dětmi to fakt dopadne.

Tak jinak: Co by se stalo, kdyby byly zastaveny programy nikoli humanitární a sociální, ale programy s politickou komponentou: na gender, klima, migraci, geopolitiku? 

Rajčinec: Demokracie tím přímo ohrožena nebude.

Zahradil: Padlo tu jméno George Sorose. Mně jsou jeho zaměření a aktivity Open Society Fund samozřejmě cizí, ale Soros je koneckonců privátní investor. Druhá strana, jak se to teď vyvíjí globálně, v budoucnu možná najde svého Antisorose. Možná jím bude Elon Musk, možná někdo jiný, uvidíme. Privátní aktivity mohou být předmětem ideologického sporu, ale není to financování vládou. Vládní financování, myslím, by mělo skončit. Myslím, že kdyby skončilo, české demokracii se nestane vůbec nic.

Gregor: Já mám dokonce pocit, že by český občan získal větší důvěru v zastupitelskou demokracii. Evropská komise si podporou extrémních pozic dává vlastní góly, vytváří v České republice euroskeptické nálady. Pokud si to špičky EU neuvědomí, se zlou se potážou.

Dostál: Já mám důvěru v českou demokracii a občanskou společnost, takže myslím, že by se zvládlo ledasco. Nevylučuji, že některé lidi by to možná víc bolelo a některé domácí politiky by byly prosazované na úkor jiných.