Je nepochybné, že bez masivní vojenské pomoci ze Západu by se ukrajinská obrana již dávno zhroutila. A i když se na ukrajinskou pomoc skládají téměř všechny země NATO, ba i některé mimo něj, dominantní roli hrají Spojené státy. Bez nich by pomoc Ukrajině byla jen zlomkem té nynější, a hlavně by rychle vyprchala vůle evropských států pomáhat, nejspíš s výjimkou Polska, Česka a možná Velké Británie. Proto je věnována velká pozornost výrokům amerických čelných politiků a průzkumům veřejného mínění. A zastánci americké pomoci Ukrajině začali bít na poplach. Zdálo se, že zvlášť v Republikánské straně ochota pomáhat Kyjevu rychle opadá. Situace je však mnohem komplikovanější.

Proti americké pomoci Ukrajině se vyjádřili oba dva muži s největší šancí získat republikánskou nominaci na prezidenta. Prvním je minulý prezident Donald Trump, druhým guvernér Floridy Ron DeSantis.

Trump při nejrůznějších příležitostech prohlašuje, že kdyby byl prezidentem, k válce na Ukrajině by nikdy nedošlo, protože by se ho Putin bál. Zároveň ale ihned dodává, že pokud by byl prezidentem, ukončil by válku „během jednoho dne“. Jednal by s ruským prezidentem a byl by mu ochoten podstoupit některá ukrajinská území výměnou za mír. Na sjezdu amerických konzervativců CPAC prohlásil, že „pokud se něco rychle nestane, budeme mít třetí světovou válku. Jsem jediný kandidát, který slibuje – zabráním třetí světové válce“. A dodal: „Měli jsme Republikánskou stranu, kterou ovládali šílenci, neokonzervativci, globalisté, fanatici otevřených hranic a blázni.“ Dalším dechem slíbil, že to se navždy změní.

DeSantis své názory na válku na Ukrajině vyjevil v odpovědi na dotazník, který předpokládaným kandidátům na republikánskou prezidentskou nominaci rozeslal moderátor Fox News Tucker Carlson. „I když mají Spojené státy mnoho životně důležitých národních zájmů – zabezpečení našich hranic, řešení krize připravenosti naší armády, dosažení energetické bezpečnosti a nezávislosti a zastavení růstu ekonomické, kulturní a vojenské moci Komunistické strany Číny –, další zaplétání se do územního sporu mezi Ukrajinou a Ruskem mezi ně nepatří,“ uvedl guvernér. „Bianco šek Bidenovy administrativy, který má financovat válku tak dlouho, jak bude nutné, ale bez jakýchkoli definovaných cílů nebo odpovědnosti, odvádí pozornost od nejnaléhavějších problémů naší země,“ pokračoval. V dalších pasážích uvedl, že „cílem by bezpochyby měl být mír“, Amerika by Ukrajincům neměla poskytovat zbraně schopné zasáhnout ruské území, jako jsou stíhačky F-16 a dalekonosné rakety. Washington by se podle DeSantise neměl soustředit na „změnu režimu“ v Kremlu, ale na čínské nebezpečí a ochranu jižní hranice.

Do toho předseda Sněmovny reprezentantů Kevin McCarthy, momentálně nejvyšší postavený republikán na federální úrovni, prohlásil, že nehodlá poskytovat Ukrajině „bianco šeky“. Několik průzkumů se zdálo potvrzovat, že podpora pro Ukrajinu mezi republikány rychle upadá. Zdá se, že americká podpora Ukrajině je na velmi vratkých základech: stačí jedny volby a Washington pomoc rázně utne.

Ve skutečnosti mezi pozicí Bidenovy administrativy a možné budoucí vlády Trumpa či DeSantise je víc kontinuity, než se na první pohled zdá. Taktéž rozhodně není pravda, že by republikáni jako jeden blok rychle směřovali k izolacionismu a stažení USA ze světového dění.

Trump taktéž zaslal odpovědi na Carlsonův dotazník. V podstatě opakuje, že za krizi může Joe Biden, jelikož je neschopný, a kdyby byl prezidentem on, Trump, nikdy by se to nestalo, navíc vyjedná mír v řádu hodin. Nicméně klíčové, avšak přehlížené sdělení je jiné. „Řekneme Ukrajině, že od nás už moc peněz nepřijde, ALE JENOM POKUD RUSKO NEBUDE POKRAČOVAT VE VÁLCE,“ napsal Carlsonovi Trump. Z toho jasně vyplývá, že Trump hodlá pokračovat v podpoře Ukrajiny, dokud Rusové budou útočit. Jistě, třeba by se mu podařilo dotlačit Kyjev, aby se vzdal území, a Putin by to přijal. Je ale rovněž možné, že Kreml by pokračoval v maximalistických požadavcích, a tím pádem by pokračovala i americká podpora Ukrajině.

Ve skutečnosti nemáme tušení, jak by se Trump v úřadě zachoval. Přestože byl v médiích vykreslován jako Putinův agent, jeho reálná politika vůči Ruku byla mnohem konfrontačnější než například kroky Baracka Obamy. Psali jsme ostatně už 22. června 2021 v Echo24.cz: „Trumpova administrativa jako první schválila dodávky pomoci Ukrajině obsahující i útočné zbraně, odstoupila od smlouvy o likvidaci raket krátkého a středního doletu (INF), která byla výhodnější pro Rusko než pro USA, zavřela ruské konzuláty v New Yorku, Washingtonu a San Francisku, po aféře Skripal vyhostila 60 ruských diplomatů, víc než Británie. Dále Trump souhlasil s prodejem raket Patriot a plynu Polsku a dvakrát bombardoval Putinova spojence Asada.“

Tradiční výklad této skutečnosti je, že se tak dělo Trumpovi navzdory. Americké ministerstvo zahraničí bylo obsazeno tradičními republikány, kteří si jeli vlastní politiku. Částečně je to jistě pravda. Zároveň Trump byl schopen rázných kroků sám o sobě. Klasickým příkladem je likvidace íránského generála Kásima Sulejmáního. Údajně když Trumpovi poradci chystali možné odpovědi na íránské provokace na Blízkém východě, zabití Sulejmáního zařadili jako extrémní a nejzazší možnost, která měla hlavně zdůraznit vhodnost méně radikálních řešení. Trump se však neočekávaně rozhodl pro ni.

Trump je především agent chaosu. Je možné, že by Ukrajinu nechal napospas Rusku, donutil ji k teritoriálním ústupkům, stejně tak by se ale mohl vymezit vůči Putinovi a naopak eskalovat víc než Biden. Ze změti Trumpových výroků nelze vyloučit žádnou možnost.

To DeSantis na rozdíl od Trumpa volí svá slova velmi uvážlivě. V rozhovoru s novinářem Piersem Morganem svá vyjádření pro Carlsona korigoval. Přiznal, že popis války jako „územního sporu“ byl nešťastný. Chtěl tím prý říct, že se bojuje hlavně o území na Donbase, z něhož část Rusko již ovládalo, i když zdůraznil, že nelegitimně. „Kdyby stačilo lusknout prsty, dal bych 100 % z něj zpět Ukrajině,“ řekl DeSantis Morganovi. „Snažil jsem se říct, že Rusko jednalo špatně, když zaútočilo. Jednalo špatně, když si vzalo Krym,“ dodal. „Aby bylo jasno, Rusko nemělo právo jít na Krym ani zaútočit v únoru 2022,“ zdůraznil. Rusko nazval „čerpací stanicí s jadernými zbraněmi“, Putin je podle něho „válečný zločinec“, který „by měl být hnán k zodpovědnosti“. Vyjádřil se i k tomu, jak podle něho válka skončí. „Ale nemyslím si, že to skončí Putinovým vítězstvím. Nemyslím si, že dokáže ukrajinskou vládu svrhnout, a to je podle mě dobře.“

Nešlo ale o úplné odvolání toho, co DeSantis poslal Carlsonovi. „Jen si nemyslím, že je to náš dostatečný zájem na to, abychom se víc angažovali. Nechtěl bych, aby se tam angažovali američtí vojáci,“ řekl. Zároveň ale vlastně nejde o změnu současné americké politiky. Také Bidenova administrativa odmítá posílat Ukrajincům zbraně, které by mohli využít k zasažení ruského území. Kyjev proto zatím neobdržel dalekonosnou munici do raketometů HIMARS a Bílý dům několikrát zdůraznil, že poslání letadel F-16 prostě není na stole. Je docela dobře možné, že politika prezidenta DeSantise by vůči Ukrajině vypadala velmi podobně jako ta Bidenova.

Bylo by chybou si myslet, že manévrování Trumpa, ale i DeSantise je odrazem nějaké hluboce promyšlené globální strategie. Je to především snaha naklonit si Republikánskou stranu, která je k americkému snažení na Ukrajině zdánlivě skeptičtější než Demokratická strana. Vyplývá to například z průzkumů, které provádí Kristen Soltisová Andersonová. Ta se specializuje právě na měření nálad mezi republikány. Od března 2022 opakovaně pokládala členům Republikánské strany a jejím voličům otázku, zda „válka na Ukrajině je naše válka, a pokud Rusko vyhraje, budou ohroženy životní americké zájmy a hodnoty“, nebo zda “válka na Ukrajině je tragédie, ale americké zájmy a hodnoty nejsou v sázce“. Nejvíc republikánů odpovědělo „Je to i naše válka“ nepřekvapivě v březnu 2022, tedy 46 %, opačně 34 % (zbytek neví). Během roku se tyto názory prohodily. Postoj „válka je tragédie, ale ne zájem“ dosáhl vrcholu v lednu 2023, kdy si to myslelo 53 %, postoj „je to i naše válka“ zastávalo 33 % republikánů. V únoru 2023, zatím v posledním dostupném měsíci, však postoj „válka je tragédie“ klesl na 49 %, zatímco postoj „je to naše válka“ stoupl na 39 %. Jak Soltisová Andersonová upozorňuje, téměř 40 % je stále velká část republikánů a rozhodně to není zanedbatelný názor ve straně.

Neméně zajímavý je průzkum od společnosti The Harris Poll z druhé půlky března. Na otázku „Dělá Bidenova administrativa příliš mnoho, příliš málo, nebo akorát pro to, aby čelila ruskému vlivu a ruské válce na Ukrajině?“ odpovědělo 24 % republikánů, že příliš mnoho, 25 %, že akorát, a 51 %, že příliš málo. Podle průzkumu společnosti Gallup z února 2023 si dokonce 62 % republikánů myslí, že rusko-ukrajinská válka je kritickým ohrožením životních amerických zájmů, 29 %, že důležitým, ale ne kritickým, a jen 9 %, že to není vůbec důležitá hrozba. Mezi Američany celkově je podpora pro Ukrajinu poměrně velká. Na otázku Harris Pollu „Podporujete, nebo ne vládu Spojených států v její podpoře Ukrajiny, dokud Rusko nestáhne všechny invazní síly z jejího území nebo nebude poraženo na bojišti?“ odpovědělo 67 % všech Američanů, že podporuje vládu, 33 %, že nepodporuje.

Jak si vysvětlit tak rozdílné odpovědi v průzkumech? Může to být i otázkou. Koneckonců odpověď „Je to tragédie, ale ne náš zájem“ ještě neznamená, že s tím nechcete nic dělat. V Harris Pollu mohla hrát roli zmínka o Bidenově administrativě a automatická snaha pravice kritizovat ji jako neakční. Nakonec se ale může ukázat, že odpůrci americké politiky na Ukrajině jsou v Republikánské straně hlasitou menšinou. Doufejme, že v době amerických prezidentských voleb už bude dávno po válce. Pokud ne, z momentálně dostupných údajů rozhodně nevyplývá, že by to znamenalo automatické zastavení pomoci napadenému státu.