Kacíři české vědy posouvají poznání. Snad ho posune i Trump

Proč neočkované Češky rodily o tolik víc?

Kacíři české vědy posouvají poznání. Snad ho posune i Trump
Proč neočkované Češky rodily o tolik víc?

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete .

Echo Prime

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

V minulých dnech se v novinách mihla zpráva, že české pojišťovny budou tlačit nebo už tlačí na zavírání menších porodnic. První byla přinucena zavřít porodnice v Ivančicích, Všeobecná zdravotní jí neprodloužila smlouvu s argumentem, že tu meziročně počet porodů klesl z 449 na 340. A protože rodičky nerodí, jako donedávna ještě rodily, je z téměř devadesáti porodnic v zemi ohrožena třetina.

Vypadá to jako jedna ze zpráv o nutnosti státu šetřit. Ale týká se i obřího společenského problému, jímž je strmý až šokující propad porodnosti, který pokračuje třetím rokem. V Echu jsme o něm psali opakovaně. Nejnověji tento fenomén musel uznat sám premiér, byť jeho odpověď při poslaneckých interpelacích letos v říjnu nevyjasnila nic.

Petru Fialovi se pletly pojmy, místo o úhrnné plodnosti, na kterou se ho při interpelacích tázal opoziční poslanec Vladimír Zlínský, mluvil o porodnosti. (Úhrnná plodnost je počet dětí, které by se narodily každé ženě do konce reprodukčního věku za hypotetického předpokladu, že se během té doby hodnota plodnosti nebude měnit; na rozdíl od porodnosti je to údaj nezávislý na síle populačního ročníku.) Fiala: „Máme problém s porodností. Je zde trend, který je negativní, který je dlouhodobý... Ten trend se dá doložit třeba v roce 2018, kdy žádné očkování proti covidu nebylo.“ Každopádně v pořádku byly do roku 2022 obě kategorie. Zatímco porodnost až do roku 2021 deset let stagnovala, nebo dokonce mírně rostla, úhrnná plodnost rostla vytrvale – než před dvěma a půl lety, tedy v zimě a na jaře 2022, přišel strmý pokles (2021 – 1,83; 2022 – 1,62; 2023 – 1,45).

Bez ohledu na premiéra mezitím debata o nenarozených dětech dospěla k největšímu tabu, jímž je dnes už jasně prokázaná skutečnost, že pokles úhrnné plodnosti se u nás týká hlavně žen očkovaných proti covidu-19. Je to výbušné zjištění, takže se nedivte, pokud jste o něm ještě neslyšeli.

Nejprve čísla o porodnosti, následně o podílu očkovaných žen na jejím propadu. Výrazně méně dětí se v českých zemích rodí od ledna 2022, přičemž od jara toho roku nabral propad rychlost, kterou si držel až do letoška. V meziročních srovnáních ubývá vždycky kolem 10 tisíc novorozenců, takže jestliže se v republice roku 2021 narodilo 111 tisíc dětí, letos to bude – pokud v posledním kvartále Češky nezačnou rodit jako divé – 82 tisíc.

Pro tabuizovanou možnost, totiž že propad může do nějaké míry souviset s experimentální mRNA vakcínou proti covidu, která je spíš genovou terapií než vakcínou, mluvily už dřív některé náznaky. Známá americká feministka Naomi Wolfová se už v červnu 2021 stala objektem cenzury a osobní kampaně poté, co si všimla, že očkované ženy mívají častěji poruchy menstruačního cyklu.
Ale nově máme pro české prostředí díky neodbytnosti jednotlivců – bývalé senátorky Jitky Chalánkové nebo za covidu založené skupiny nekonformních vědců SMIS – objev postavený na datech ÚZIS pro rok 2023: ve věkové skupině 18–39 let byly dvě třetiny žen proti covidu očkované a jedna třetina neočkovaná, avšak té neočkované třetině se za rok 2023 narodilo 57 procent novorozenců. Jinými slovy: jeden tisíc neočkovaných žen přivedl na svět 114 dětí, ale jeden tisíc očkovaných žen pouze 42 dětí.

Autoři zásadního textu na webu SMIS (smis-lab.cz/2024/10/31/propad-porodnosti-oprava-omylu-predsedy-vlady-cr) sami upozorňují na to, že i pokud se vakcína na tom rozdílu podepsala, nemusí být příčinou jedinou. Jsou tedy otevřeni námitce oponentů, že skupina očkovaných žen by i bez vakcíny patrně měla o něco nižší plodnost, námitce, za níž stojí úvaha, že kdo chtěl otěhotnět a současně se nechal očkovat, kvůli tomu své rodičovství mohl odložit.

SMIS uznává: „Kdyby se očkovaným ženám také rodilo 114 dětí na tisíc žen, měli bychom v roce 2023 celkem téměř 150 tisíc dětí, což je mnohem více než kdykoli dřív od roku 1990.“ Ale může tato námitka vysvětlit tak velký rozdíl mezi oběma skupinami? Potřebujeme nepředpojatou diskusi, kterou bychom marně čekali od oficiální vědy (SYRI – Národní institut pro výzkum socioekonomických dopadů a systémových rizik), a jak vidno na Fialově případu, i od vysoké politiky. Jenže dějiny nekončí, v Americe právě vyhrál Donald Trump.

Jak se vaří u Pfizerů

Nominantem prezidenta Trumpa do křesla ministra zdravotnictví je nepřítel farmaceutické lobby Robert Kennedy ml., pro naše téma možná ještě důležitější Trumpova nominace byla zveřejněna minulý týden: do čela lékové (a vakcinační) agentury FDA zamíří Martin Makary. Tento chirurg z Univerzity Johnse Hopkinse za se pandemie covidu profiloval jako mírný skeptik. Není to antivaxer ve smyslu Všechny vakcíny jsou špatně a ta od Pfizeru zvlášť, nicméně v důležitých bodech projevil nesouhlas: třeba upozorňoval, že boostery pro mladé lidi podle něho nejsou užitečné, naopak vedou k nárůstu myokarditidy.

Byť v kritické době Makary svým těhotným pacientkám vakcínu proti covidu nevymlouval, celkově je tak jako velká část Trumpových nominantů volbou proti establishmentu (ředitelem Národních institutů zdraví, NIH, kde působil i slavný doktor Fauci, se možná stane Jay Bhattacharya, jeden z autorů Velké barringtonské deklarace, tohoto manifestu proti lockdownům.) U lidí jako Makary můžeme předpokládat apriorní nedůvěru k farmaceutickému průmyslu a zdravotní byrokracii, v optimistickém případě i totální otevření archivů, čímž jsme zpátky u Pfizeru a naší demografické krize.

Už zmíněná feministka Wolfová s velkou analytickou skupinou dobrovolníků trávila poslední dva roky studiem obřího souboru dokumentů z časů klinických studií a povolovacího procesu pro covidovou vakcínu v USA a tím prakticky i ve zbytku světa. K vydání 450 tisíc stránek interních dokumentů Pfizeru a státu byla vládní agenturu FDA přinucena žalobou u soudu, který nakonec odmítl žádost FDA utajit tyto dokumenty na příštích 75 (!) let. Wolfová a její spolupracovníci z nich vydestilovali sérii zpráv, výběr z těchto zpráv minulý měsíc vyšel jako kniha (The Pfizer Papers). Wolfovou můžeme podezírat ze sklonu k ukvapeným závěrům, ale interní dokumenty jsou interní dokumenty. Takže se čtenář doví, že: firma už v únoru 2021, čtvrt roku od zahájení očkovací kampaně, věděla, že vakcína přenos viru neumí zastavit; některé látky použité v mRNA vakcíně, například lipidové nanočástice, v rozporu s oficiální prezentací nezůstávají ve svalu a pronikají dál do těla; už v dubnu 2021 Pfizer registroval zvýšený výskyt srdečních poruch u očkovaných mladých lidí; při zkouškách se zvětšil počet mrtvých ve skupině, jíž bylo píchnuto placebo, atd. atp. Hlavní důraz ale Wolfová klade na dokumenty, v nichž Pfizer sám monitoruje vedlejší možné účinky své vakcíny u těhotných žen. Nejzajímavějším zjištěním tu je, že 70 procent případů nežádoucích účinků vakcíny, které Pfizer registruje, bylo u žen. V únoru 2021 firma zhotovila přehled „o těhotenství a laktaci“, z něhož vyplývá, že nežádoucími účinky trpělo 54 procent očkovaných matek z testované skupiny.

Součástí The Pfizer Papers je i zpráva z pera lékaře Roberta Chandlera o propadu porodnosti. Chandler uvádí, že v Evropě z 19 sledovaných zemí v třinácti během roku 2022 se porodnost významně propadla. Jistou nevýhodou je, že z dnešního pohledu je neaktuální (leden 2023). Nicméně propad České republiky ve sledovaných měsících roku 2022 byl strmější než jinde, hůř na tom byly už jen Rumunsko, Polsko, Estonsko a Litva. Také špatně, ale ne tak jako Češi, na tom byli v Německu, Švýcarsku nebo Anglii. Naopak některé velké, přitom významně proočkované země, Francie, Španělsko, ani v kritické době po vakcinaci významný propad nehlásily. Je to další důvod, proč celé záhadě věnovat pozornost.

České světélko

Už zmiňovaná námitka, že očkované Češky rodily méně než neočkované proto, že rády dělají věci popořádku, s časem ztrácí platnost. Booster si u nás dávají vpichovat méně než čtyři procenta obyvatel, vesměs důchodci. Ale i kdyby ta námitka platila, i ona se stává argumentem hypotetické obžaloby proti covidismu: politika, která vede k odsouvání prvního porodu, je zrovna v České republice zvlášť nebezpečná. Když vrcholila první demografická deprese z konce 90. let, bylo prvorodičce v průměru 24 let. Ještě před příchodem covidu se její věk posunul na 29 let, neboli řada žen už byla ve věku, kdy první dítě bude biologicky těžko stíhat.

Světélko na konci tunelu hlásí novinářka Angelika Bazalová s matematičkou Lucií Houfkovou, Bazalová jednou za půl roku získává od Oborové zdravotní pojišťovny (OZP) její data jak o porodech, tak o počtu screeningových vyšetření těhotných žen ve 20.–22. týdnu, Houfková z dat odhaduje čerstvé hodnoty úhrnné plodnosti. Vidí tedy asi čtyři měsíce dopředu. A teď došla k opatrnému závěru, že propad plodnosti u nás se už letos na jaře začal aspoň zpomalovat a v tomto pololetí by se měl aspoň zastavit, tedy dále neprohlubovat. Přesto s ohledem na populačně slabší ročníky demografové předpokládají, že i kdyby se úhrnná plodnost stabilizovala, porodnost bude ještě asi pět let klesat. Pak by počty novorozenců spadly k 75 tisícům ročně. Už těch pro letošek odhadovaných 82 tisíc bude znamenat negativní rekord od josefínského roku 1785, kdy se u nás novorozenci začali evidovat.

Co to znamená pro českou společnost, je zřejmé. Zpřísnění důchodového systému, které právě koalice prosadila, by optikou roku 2050 bylo stejně zcela nedostatečné. Osudem českého zdravotnictví by byly hluboké deficity. Fakt je, že na porodnicích by se skutečně ušetřilo.