Jan Vytiska je malíř obrazů, které člověka nenechají v klidu. Jsou to horory vymalované ve velkolepém stylu horských idyl, děsivé výjevy ze života pastevců, venkovských dětí a zabloudivších děvčátek, před kterými se otevřelo peklo. Nebo matka příroda. Nebo nějaká jiná démonologie. Jeho rukopis je expresivní, robustní, přitom vykreslený a v detailu precizní. Vedle starých mistrů od Goyi k Picassovi by se dal u něho rozeznat vliv Maxe Ernsta, Bohumila Kubišty nebo hvězdy nové malby Nea Raucha. Zásadní jsou ovšem vlivy popkultury, horory, rock a punk, vybraná literatura atd. A také valašský folklor, který Jan Vytiska nasál jako teenager – a zároveň se proti němu bouřil. Nyní žije v Praze, vystavuje v dobrých galeriích: nyní právě v DOXu na výstavě Rituál prokletých srdcí. Tykáme si a v rozhovoru jsme to tak ponechali.

Jiří Peňás