Löwitův mlýn v Praze

Nezvyklá souhra

Löwitův mlýn v Praze
Nezvyklá souhra

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete .

Echo Prime

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Ještě předtím, než si po vstupu stihnete odložit zimní bundu, pocítíte teplo sálající z velkých kachlových kamen s lavicemi. Objednáte si kávu a domácí koláček nebo třeba polévku a pivo a jdete se posadit do vedlejší místnosti k jednomu ze stolků mezi regály plné knih. Vítejte v Löwitově mlýně, památkově chráněné stavbě v pražské Libni, která se díky odhodlání spolku nadšenců proměnila ve výjimečné místo nejen sousedského setkávání.

Pryč z korporátu

Když Pavel Kocourek s Bárou Růžičkovou na budovu bývalého mlýna před pár lety náhodou narazili, měla za sebou už skoro dvě dekády chátrání. Zvenku opadávající omítka a vytlučená okna, uvnitř plesnivějící zdi a ztrouchnivělé stropy i podlahy. Ve sklepních prostorech se dokonce ubytovala skupinka lidí bez domova. O tom, že je právě tento objekt ideální pro realizaci snu, který Kocourek sdílel se svými kolegy, ale nebylo pochyb.

Pro svou malou IT firmu Inovatika zabývající se datovou analytikou hledal Pavel Kocourek už kolem roku 2017 objekt, do kterého by mohli, jak sám říká, „utéct z korporátu“. Místo, kde by mohli pracovat a zároveň podnikat něco navíc – ideálně zřídit kavárnu s knihovnou a pestrým společenským životem. A protože pracují pro instituce, jako je Český rozhlas nebo Městská knihovna v Praze, měli hned na začátku silné partnery. První místo, které měli vytipované, nakonec nedopadlo, takže se později rozhodli oslovit Prahu 8, jestli by o něco takového neměli zájem. A tak se pustili do oživení právě Löwitova mlýna.

Po střechu

Objekt má základy už z poloviny šestnáctého století, jeho současná barokní podoba je o dvě století mladší. Mlýn postupně měnil svou funkci, byla tu pekárna, sklad brambor i divadelních rekvizit. Nutných stavebních úprav se dočkal v nejméně vhodnou dobu – pár měsíců před povodní z roku 2002. Plány na nové využití smetla voda, která se kvůli poloze mlýna u Rokytky dostala až po střechu. Dlouhé roky se pak nenašlo odhodlání památku oživit.

Pavel Kocourek se s kolegy v rámci spolku Velký mlýn do oprav pustil v roce 2021, začali tu pořádat různé kulturní akce, aby zvedli o místě povědomí, a začali připravovat náročnou rekonstrukci. Odborně jim s projektem pomáhal ateliér AMBIT, který připravovat projektovou dokumentaci, po architektonické stránce měli v roli „konzultanta“ Filipa Soukupa z ateliéru AFI. Nevznikal žádný podrobný architektonický projekt, přestože byste z výsledku mohli mít přesně opačný pocit. Vše je vedeno lehkou rukou, jsou zachovány a odhaleny hlavní stavební prvky mlýna, jako jsou třeba trámové stropy, zdivo nebo klenby. Při procházení interiérem můžete jako v knize číst jednotlivé stavební vrstvy stavby, které jsou pěkně svázané citlivými soudobými zásahy. Vše je tu řešeno logicky a jaksi nenuceně, což pomáhá utvořit přátelskou atmosféru. Vstupní podlaží obsahuje kromě kavárny knihovnu s učebnou, spodní sál bývalé mlýnice pak konferenční prostor. Půda by se měla brzy dočkat uzpůsobení pro divadlo a výstavy.

Náklady na proměnu vyšly zhruba na třináct milionů, a to výhradně ze soukromých kapes iniciátorů projektu. Vzhledem k tomu, že práce probíhaly během covidu a začátku ruské války na Ukrajině, potýkali se s nemalými komplikacemi souvisejícími se zdražováním materiálu a nedostatku pracovních sil. „Mnohokrát to vypadalo jako průšvih, že kvůli různým překážkám nakonec nikdy nebudeme schopni otevřít. Když ale nyní vidíme, jak místo žije a lidé ho berou za své, víme, že se to vyplatilo,“ rekapituluje Pavel Kocourek, místopředseda spolku Velký mlýn, který má objekt v dlouhodobém pronájmu a svou investici takzvaně odbydluje.

Co na celém počinu zaujme nejvíc, je propojení obvykle striktně oddělených provozů kavárny a knihovny. Městská knihovna v Praze, která spravuje tuto pobočku, takový model zatím nikde nepraktikuje. Podle zájmu se nicméně ukazuje, že může jít o skvělý způsob, jak vybrané knihovny novým způsobem zatraktivnit a ještě víc otevřít lidem. Sama přítomnost velkého množství knih navíc návštěvníky jaksi utišuje, takže klid na čtení tady nechybí. A kdo se potřebuje soustředit, má k dispozici studovnu.

Co na celém počinu zaujme nejvíc, je propojení obvykle striktně oddělených provozů kavárny a knihovny. Městská knihovna v Praze, která spravuje tuto pobočku, takový model zatím nikde nepraktikuje. - Spolek Velký mlýn

 

11. února 2024