O začátku století se často píše jako o „zlatém věku televize“, myslím, že právem. Mimořádnost té pro televizní produkci šťastné doby vyniká právě teď, když už ji máme za sebou. Existuje pro to mnoho důvodů, kvůli neukojitelnému apetitu streamovacích společností, jež potřebují chrlit dostatečný počet novinek, proměně diváckých návyků, produkčních podmínek a tak dále a tak podobně. I v takto proměněném prostředí jistě mohou vzniknout a vznikají skvělé věci. Jenom to už těžko mohou být díla, která by měla mít tak široký divácký zásah, takovou „románovou“ ambici, v jejich středu by stály tak ikonické postavy, jejichž příběhy by vrůstaly do životů publika týden co týden po několik let.

Gros současné televizní produkce jsou žánrové série a minisérie, často zaměnitelné, často zbytečně roztažené, aby „požraly“ víc hodin diváckého času, velmi často adaptace – knih i starších filmů. Kdo na tak vymezeném terénu konzistentně dosahuje velmi dobrých výsledků, zaslouží být vyzdvižen, ne nutně jako umělec, který dokázal nově a hluboce ukázat lidský život, výrazná řemeslná schopnost je taky dar. Tím se dostáváme ke Grahamu Yostovi. Tenhle dnes už veterán televizního průmyslu patří k lidem, jejichž jméno v úvodních titulcích lze považovat za dobré znamení. Dělá toho v roli scenáristy, hlavního tvůrce či výkonného producenta hodně a většinou to jsou dobře zvládnuté, byť nijak okázale ambiciózní věci. Strážce pořádku (Justified) byl okouzlující neowestern s charismatickým protagonistou i antagonistou, vtipnými dialogy a zábavnými zápletkami. Pacifik a letošní Vládcové nebes byli víceméně konvenční válečné seriály, ta konvence v nich ale byla naplněna velmi dobře. Úspěšný špionážní seriál Slow Horses na Apple TV+, který vychází z knih Micka Herrona, je opět vtipný, ale taky docela napínavý a velmi svižně vyprávěný, není divu, že se z něj stal hit. Dá se říct, že jméno Grahama Yosta představuje celkem spolehlivou záruku žánrové podívané, která bude chytrá, nebude okázalá a rozvleklá, nebude urážet inteligenci publika, třeba ji bude i lehce stimulovat.

Potvrzuje to i Yostova sci-fi série Silo, jejíž druhá sezona běží na Apple TV+. Je to adaptace knih Hugha Howeyho, odehrává se v dystopické realitě podzemního sila, v němž několik tisíc lidí čeká na dobu, kdy bude bezpečné vyjít na povrch země. Obyvatelstvo sila je přísně roztříděno podle pracovního zařazení, jeho chování se řídí Paktem, po jehož porušení přichází trest, někdy i absolutní. Některým lidem se ale začíná zdát, že příběh, který vedení sila lidem v něm vypráví, má nějaké trhliny, začínají se ptát, proč jsou tam, kde jsou, co vlastně silo je a kde je, jaká byla jeho skutečná historie. Nejvýraznější mezi nimi je mechanička Juliett Nicholsová (Rebecca Fergusonová), která se shodou okolností stane v silu šerifkou a dá se na vlastní pěst do skrytého pátrání. Kromě ní je ale série zabydlena množstvím dalších postav, které jsou většinou ukázány plasticky, byť třeba ve zkratce.

Příběh Sila je složený z povědomých ingrediencí, není na něm nic moc novátorského. Dystopická story, v níž se rebelský hrdina či hrdinka pokouší odhalit pravdu za mocensky udržovanou lží – to už tu bylo, dokonce víckrát. Jenomže v Silu je to provedeno vtahujícím způsobem, autoři divákovi přehledně a přitom detailně ukazují nějaký pro něj neznámý svět, dokážou vybalancovat několik paralelních příběhů, jednoduše a srozumitelně charakterizovat postavy i různá prostředí, je to svět, který není rozdělený na dobré a zlé, každý v něm může mít nějakou srozumitelnou motivaci. A v neposlední řadě – dobře vypadá. Rebecca Fergusonová v titulní roli je charismatická, Tim Robbins coby její protihráč jí zdatně sekunduje. Jistě je otázka, jak dlouho je lidi u obrazovek možné nechávat v nejistotě ohledně toho, jak to všechno je. Často se stane, že to dlouho očekávané velké odhalení nevede k udivenému výkřiku, ale spíš otrávenému povzdechu. V polovině druhé sezony Sila ale neztrácím naději.

Silo (USA, 2024). Hlavní scenárista: Graham Yost, hrají: Rebecca Fergusonová, Tim Robbins, Steve Zahn a další. Streamuje Apple TV+ a Canal+.