Již na základní škole se děti učí, že státní moc se dělí na zákonodárnou, výkonnou a soudní. Je to jeden ze základních kamenů moderní demokracie, zajišťující systém vah a protivah, který brání úpadku do tyranie. Ve Spojených státech je Kongres, tedy moc legislativní, a prezidentský úřad, moc exekutivní, pod kontrolou republikánů. Veškeré naděje demokratů se tak upírají k soudům. Věří, že právě ty zastaví agendu Donalda Trumpa. Prezidentovi podporovatelé to vnímají podobně. Neustále si stěžují na aktivistické soudce, kteří údajně brání prosazení vůle lidu. Když před pár dny FBI zatkla soudkyni ve Wisconsinu, bylo to vnímáno jako zahájení konečné konfrontace mezi justicí a výkonnou mocí. Pro odpůrce Trumpa to byl důkaz, že země se nevyhnutelně posouvá k autoritářskému režimu.

Je pravda, že Trumpovi podporovatelé této interpretaci napomáhají, když se radují, že Bílý dům konečně zasahuje proti „aktivistickým soudcům“. „Dobře. Potřebujeme více zatčení,“ reagovala například republikánská kongresmanka Mary Millerová na twitteru.

Jenže pokud máme věřit FBI, o žádné potrestání Duganové za předchozí rozsudky nejde. Duganová opravdu napomáhala nelegálnímu migrantovi před policií. Federální agenti přišli zatknout Eduarda Florese-Ruize přímo do soudní síně. Duganová je údajně nejdříve odkázala za vrchním soudcem, aby si to vyřídili s ním. Když poslechli a odešli, Duganová Florese-Ruize vypustila bočním vchodem, a ten se tak pokusil utéct. Agentům se ho ale i tak podařilo později dopadnout.

Flores-Ruiz navíc zřejmě není nějaký nebohý chudák, který si přijel do USA přivydělat. Je obviněn z ublížení na zdraví a domácího násilí.

FBI bude muset obhájit své chování před soudem. Pokud se to podaří, bude jasné, že nejde o nějaké svévolné potrestání vzpurné soudkyně, ale o oprávněné zatčení.

To však neznamená, že americká justice není v problémech. O zatčení Duganové jako první informoval šéf FBI Kash Patel na svém twitterovém účtu, což mohlo být vnímáno jako varování ostatním soudcům. Zároveň se ale mohlo jednat o úlitbu aktivistickým podporovatelům Trumpa, kteří si stěžují, že administrativa nepostupuje dostatečně rázně. Patel chtěl ukázat, že dokáže jednat.

Mnohem závažnější je případ Kilmara Abrega Garcii, kterého úřady deportovaly do El Salvadoru. Ty později přiznaly, že došlo k administrativní chybě. Existoval totiž soudní příkaz zakazující Garciu deportovat do Salvadoru, kvůli údajnému nebezpečí, které mu hrozí od místních gangů. Nejvyšší soud USA, což rozhodně momentálně není liberální instituce, přikázal vládě usilovat o Garciův návrat a informovat o krocích, které za tím podniká. Vláda se tváří, že je to nad její síly. Pohybuje se tak na samém okraji ignorování soudního nařízení a ústavní krize, i když asi k úplnému překročení nedošlo.

Je pravda, že Trumpova administrativa zasahování soudů dost napomáhá, když se snaží své změny prosazovat skrze exekutivní dekrety, a ne skrze legislativu schválenou Kongresem. Výhoda je rychlost, nevýhoda jejich napadnutelnost u soudů. Na druhou stranu řada soudců se opravdu chová aktivisticky a Trumpovi protivníci dobře vědí, ve kterých okrscích své žaloby podávat, aby znásobili šanci, že se dostanou před soudce, který s nimi souzní.

Avšak zpochybňování justice rozhodně není výmysl, který by začal za Trumpa a omezoval by se pouze na Republikánskou stranu. Demokraté již léta kritizují Nejvyšší soud a vyhrožují jeho rozšířením a nominací jím nakloněných lidí, aby překonali dnešní konzervativní většinu. U soudkyně Aileen Canonové, která měla na starosti Trumpův případ ohledně špatného zacházení s tajnými dokumenty, neopomněli nikdy připomenout, že ji na místo nominoval právě Trump, jelikož podle nich mu šla příliš na ruku.

Trump také není první prezident, který obchází nařízení Nejvyššího soudu. Například způsob, kterým Joe Biden odpustil některé dluhy za studentské půjčky, přes výslovné stanovisko soudu, že je to neústavní, byl také dost na hraně.

Justice tedy v USA zatím není ohrožena. Ale na jejím podrývání spolupracuje celé politické spektrum. To rozhodně není dobrá zpráva.