KOMENTÁŘ Ondřeje Šmigola

S „fašisty“ v Londýně

KOMENTÁŘ Ondřeje Šmigola
S „fašisty“ v Londýně

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

„Dost se potýkám s otázkou, kolik pozornosti byste měli věnovat provokatérům, kteří mají blízko k fašistům a kteří se ji očividně zoufale snaží získat,“ napsal na Twitter James O’Brien, hvězda britského rádia LBC, v narážce na konferenci „národních konzervativců“, jež se konala od pondělí do středy v Londýně. „Biblické verše a konspirační teorie: Ultrakonzervativní američtí radikálové, kteří infiltrovali torye“ je titulek deníku The Independent o stejné konferenci. „Říkají tomu ‚národní konzervatismus‘, ale je to krajně pravicové hnutí, které rozděluje. Proč se k němu hlásí toryové?“ zamýšlel se John Harris ve svém komentáři. Toryové je běžná přezdívka pro členy britské Konzervativní strany. Několik jejích členů, včetně ministryně vnitra Suelly Bravermanové a známého poslance Jacoba Reese-Mogga, se účastnilo právě zmíněné konference, která po tři dny byla hlavní politickou událostí Británie.

Konference vyvolala i bouři na sociálních sítích, když zveřejnila klip z proslovu známého pravicového komentátora Douglase Murrayho, ve kterém vtipkuje, že „nechápe, proč by každé zemi na světě mělo být zabráněno, aby byla na sebe pyšná, jenom proto, že to Němci dvakrát za jedno století podělali“. To bylo okamžitě bráno jako znevažování holokaustu a důkaz, že konference je plná antisemitů, což jistě byla překvapivá zpráva pro Yorama Hazonyho, jednoho z hlavních organizátorů celé akce, izraelsko-amerického intelektuála a praktikujícího žida.

Kdo by očekával nácky pochodující pod hákovým křížem a slibující věrnost vůdci, byl by notně zklamán. Samozřejmě, jak i upozornili někteří účastníci, je otázkou, jestli název „národní konzervatismus“ (National Conservatism) byl vhodně zvolen, jelikož vyvolává aluzi na „nacionální socialismus“ (National Socialism). Jednalo se ale o sjezd intelektuálů, ne radikálů. Na konferenci tři dny přední pravicoví politici, analytici, novináři a akademici debatovali o přesném významu pojmu „národní konzervatismus“, o problémech, kterým čelí Británie, pravice a vůbec celý Západ. Příspěvky se týkaly upadající porodnosti, krize na trhu s nemovitostmi, migrace, role náboženství a progresivismu. Někteří vystupující by se mohli živit jako uspávači hadů, jiní naopak nabili ospalé publikum energií.

Česká pravice, zvláště ODS, vždy hledala svůj vzor v anglosaském konzervatismu, takže rozhodně stojí za to všímat si tamějších intelektuálních debat, dříve nebo později nejspíše dorazí i k nám. Hlavní střet se týkal otázky volného trhu. Část účastníků považovala nezřízený kapitalismus za katastrofu, která vedla k atomizaci společnosti, rozbití tradičních komunit, rozpadu rodin a rozvoji progresivismu. I když se zaříkali, že nechtějí zavedení socialismu, upozorňovali, že růst HDP nemůže být jediným cílem konzervativní politiky. Jiní naopak horovali za co nejuvolněnější ekonomiku a co nejotevřenější trh. Rostoucí HDP koneckonců znamená bohatší obyvatelstvo, šťastnější lidi a konzervativnější voliče. Tento střet k nám ještě v plné síle nedorazil, ale není vyloučeno, že za pár let bude hlavním tématem ideové konference ODS.

Hlavním problémem sjezdu v Londýně nebyl závan krajní pravice, ta nebyla vůbec přítomna, ale přesvědčování již přesvědčených. Publikum nadšeně tleskalo analýze mnoha problémů, ale jak si mi postěžoval jeden z účastníků, málokdo přišel s konkrétními plány řešení. A přestože na akci mluvili i členové konzervativní vlády, je jasné, že drtivá většina přítomných se domnívala, že vláda v prosazování konzervativní politiky naprosto selhala.

Velmi to připomíná stesky zdejších pravičáků na chování ODS. Jenže v případě britských konzervativců je to ještě mnohem horší. ODS vládne v koalici, tedy musí brát ohled na ostatní strany a dělat kompromisy, a u kormidla je teprve nějaký rok a půl. Konzervativní strana vládne již 13 let, z toho osm let sama, přesto výsledky, s výjimkou brexitu, jsou téměř neviditelné. Konference národních konzervativců tak nepůsobila jako setkání lidí, kteří jsou již více než desetiletí v čele země, ale zoufalé opozice. Snad se nebude česká pravice inspirovat i v tomto.