Sektorová daň na banky nebude. Uvedl to ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS). Odůvodnil to tím, že každá vláda by podle něj měla dělat velké daňové změny pouze jednou za volební období. Daň chtěli na banky uvalit především lidovci, hnutí STAN a Piráti. Zdůvodňovali to mimo jiné tím, že se nevydařila takzvaná daň z neočekávaných zisků a také tím, že banky „umí dobře vyvádět peníze“ mateřským společnostem.

Ministr Stanjura nepředloží návrh na zavedení sektorové daně na banky. „Osobně nepředpokládám, že by ministr financí (on sám) předložil nějaké změny v daňovém systému. Říkali jsme, že je dobré, aby vláda dělala velké daňové změny pouze jednou za volební období. To jsme splnili vloni v rámci konsolidačního balíčku a chceme svůj závazek dodržet,“ řekl Stanjura s tím, že s ohledem na to, že už je skoro září, by se takto složitý legislativní proces stejně do konce roku nestihl.

O zavedení sektorové daně na banky usilovali především lidovci, Starostové a Piráti i proto, že čekali větší výnos z takzvané windfall tax. „My to téma zvedáme, protože vidíme, že jednak se nenaplnila windfall tax tak, jak si vláda představovala. Protože banky jsou velmi dobré v optimalizaci zisku, respektive vyvádění peněz svým matkám. V tomto ohledu máme k dispozici nějaké podklady od ČNB a dalších orgánů, které nyní analyzujeme. A zároveň banky nenaplnily v minulosti sliby, které daly. A to především, že tady bude fungovat určitý investiční fond, který ony budou plnit. Nás tedy k tomu vede situace na bankovním trhu, který by oproti ostatním státům podle nás mohl fungovat lépe,“ uvedl už v květnu pro první místopředseda hnutí STAN a poslanec Lukáš Vlček.

„Nechci být konkrétní, ale my to téma máme formulované v několika variantách a primárně hledáme podporu v rámci vládní koalice. Souvisí to samozřejmě i s tématem rozpočtu na rok 2025. Pokud tady máme nějaké priority, ať je to školství, vnitřní bezpečnost, investice do energetické či dopravní infrastruktury, tak to jsou výdajové položky. A na ně musíme mít i nějaké příjmové položky. A zrovna u těch bank si tu intenzivní debatu dokážeme představit,“ dodal Vlček.

Zaplatili by to klienti

Podle hlavního ekonoma banky Creditas Petra Dufka by šlo v první řadě o krok nesystémový. „Protože by se tu vybrala část jednoho odvětví a zdanila by se více než ty ostatní. Chápu, že to pro někoho může vypadat lákavě a v podstatě bezbolestně, ale až tak jednoduché to není,“ řekl Dufek pro Echo24.

„Každá firma pracuje s nějakou návratností kapitálu a pokud se do ní ad hoc shůry zasáhne dodatečným zdaněním, automaticky se tomu obvykle přizpůsobí. Bude se snažit zvýšit ceny a současně ještě více snížit náklady. Ten, kdo to v první řadě zaplatí, budou nejspíš zákazníci. Jak by to asi dopadlo, kdyby se takto zvýšily daně obchodním řetězcům nebo mobilním operátorům?“ pokládá si Dufek otázku.

Zavedení trvalé sektorové daně na žádné z diskutovaných odvětví nevnímá jako dobrý nápad ani hlavní ekonom společnosti Roklen Pavel Peterka. „Rozumím snaze o konsolidaci rozpočtu a hledání dodatečných daňových příjmů. Zde lze ale jistě najít efektivnější cestu. Inspiraci lze hledat v návrzích NERV, které ještě ani zdaleka nejsou vyčerpány. Případně lze vést s bankovními domy dialog ohledně příslibu pomoci s financováním velkých investičních projektů našeho státu – například v souvislosti s modernizací energetického sektoru, popřípadě dopravní infrastruktury,“ řekl redakci Peterka.

„Pokud chceme v debatě o dodatečných daňových příjmech zůstat v bankovním sektoru, pak dalším návrhem může být zrušení podpory stavebního spoření a daňového zvýhodnění hypoték. Dopad na rozpočet by byl pozitivní a zrušení daňových výjimek by navíc šlo prodat jako krok pravicové vlády,“ dodal Peterka.

Vedle bankovních domů by se sektorová bankovní daň podle něj dotkla i samotných klientů. „Samozřejmě i v tomto případě platí jev daňové incidence, který hovoří o tom, kdo skutečně zaplatí zavedenou daň. Ve většině případů dochází k tomu, že zdaněný subjekt je schopen část daňové zátěže přenést na zákazníky. To platí i v případě bank a jejich klientů,“ míní Peterka a dodává, že nelze předpokládat, že v momentě zavedení zůstane ve vztahu ke klientům vše při starém.

„Vyšší daňové zatížení bank by ceteris paribus podle všeho vedlo k růstu cen a poplatků za využívání bankovních služeb, k růstu úrokových sazeb na úvěrech, poklesu úrokových sazeb u spořících produktů a k nákladovým škrtům, které by se mohly projevit i v samotné kvalitě poskytovaných služeb zákazníkům,“ uvedl Peterka.

„Když se podíváme na dopady bankovní sektorové daně v Polsku, vidíme řadu očekávaných závěrů. Vláda vybrala dodatečné daňové příjmy, banky nesou část vzniklé daňové zátěže stejně jako jejich klienti. Je zajímavé pozorovat, že výpadek v příjmech některé banky kompenzují zvyšováním rizika. Příkladem může být schvalování o něco rizikovějších úvěrů, což může být z pohledu stability v dobách krize zásadním problémem,“ uvedl pro Echo24 Peterka s tím, že pravděpodobné je také omezení výdajů na výzkum, vývoj a rozvoj kvality služeb pro koncové zákazníky.